33 Cdo 3079/2013
Datum rozhodnutí: 28.11.2013
Dotčené předpisy: § 218 písm. b) o. s. ř., § 243c odst. 3 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



33 Cdo 3079/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. T. K. , zastoupeného Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 1435/6, proti žalované JUDr. I. H. , zastoupené Zuzanou Nussbergerovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Čajkovského 1640/8, o 1.870.787,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 25/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2013, č.j. 30 Co 18/2013-419, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 76.600,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Pavla Hynka, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalované proti měnící části výroku I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jíž odvolací soud zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení z 102.300,- Kč za dobu od 31. 12. 2011 do zaplacení, je subjektivně nepřípustné, jelikož tímto výrokem nebylo rozhodnuto v její neprospěch (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl (§ 243c odst. 3, věta první, § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších přepisů /dále jen o.s.ř. /).
Dovolání proti výroku V. v záhlaví uvedeného rozhodnutí (o povinnosti žalované zaplatit státu na nákladech řízení 1.802,- Kč) je objektivně nepřípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (§ 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.).
Dovolání proti výrokům III. a IV. v záhlaví uvedeného rozhodnutí (o nákladech řízení před soudy obou stupňů) trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat; ve vztahu k těmto výrokům žalovaná nevymezila důvod dovolání (§ 241a odst. 1, 3 o.s.ř.), ani neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.) a o tyto náležitosti již nemůže být dovolání doplněno (§ 241b odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V dovolání, které směřuje proti části výroku I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2.065.173,28 Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení), žalovaná soudům obou stupňů vytkla, že výši její mimosmluvní odměny za právní služby poskytnuté žalobci ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 17 C 464/2007 nesprávně určil z tarifní hodnoty uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2012, ačkoli hodnotu pozemku lze vždy určit bez obtíží, a to i bez znaleckého posudku, a tudíž měla být použita úprava dle § 7 bodu 7. AT . Uvedenou kritiku právního posouzení věci však dovolatelka nepřípustně vystavěla na výhradách proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů a na výhradách proti hodnocení důkazů. Kritizované ustanovení soud prvního stupně totiž aplikoval poté, co po skutkové stránce uzavřel, že žalovaná, kterou tíží důkazní břemeno stran hodnoty sporu, hodnotu pozemků (které byly předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž nebyl znalecký posudek o jejich ceně vypracován) přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neprokázala. Oproti tomu v dovolání namítá, že hodnota pozemků minimálně 60 milionů Kč vyplývá z obsahu příslušného soudního spisu; měl-li soud prvního stupně za to, že navržené a provedené důkazy hodnotu pozemků neprokazují, mohl znalecký posudek, byť nebyl navrhován účastníky, provést k důkazu sám (§ 120 odst. 3 o.s.ř.). Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je tedy prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení nevystihuje argumentace, že soud pochybil při zjišťování skutkového stavu věci a v důsledku toho věc nesprávně posoudil po právní stránce, jinak řečeno, z hlediska vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 3 o.s.ř.) je bezcenná kritika právního posouzení založená na jiném skutkovém stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Lze tedy uzavřít, že žalovaná neuplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti potvrzující části výroku I. a proti výrokům III., IV. a V. v záhlaví uvedeného rozhodnutí odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu