33 Cdo 3003/2012
Datum rozhodnutí: 22.11.2012
Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř.



33 Cdo 3003/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. P. P. , zastoupeného Hanou Kadlecovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Vršovická 56, proti žalovaným 1) MUDr. J. S. , a 2) MUDr. J. S. , zastoupeným Mgr. Martinem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, o zaplacení 1,696.560,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7, pod sp. zn. 29 C 246/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2012, č. j. 72 Co 54/2012-108, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. května 2012, č. j. 72 Co 54/2012-108, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. května 2011, č. j. 29 C 246/2006-86, jímž bylo žalovaným uloženo, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně částku 1,696.560,- Kč spolu se specifikovaným příslušenstvím a nahradili mu náklady řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, podali žalovaní dovolání. Zastávají názor, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť je třeba, aby byla sjednocena rozhodovací činnost soudů ohledně nákladů řízení. Jsou přesvědčeni, že v jejich případě byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., neboť to byl právě procesně úspěšný žalobce, který svým neprofesionálním přístupem zapříčinil vznik sporu .
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovanými subjekty (žalovanými), není však v dané věci přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený rozsudečný výrok, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu věc sama srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 61/1998). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měl vůči žalovaným právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 22. listopadu 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu