33 Cdo 2998/2009
Datum rozhodnutí: 17.06.2011
Dotčené předpisy: § 16 předpisu č. 136/1985Sb., § 36 obč. zák.




33 Cdo 2998/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 42, adresa pro doručování: územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 1335/9, Ostrava-Radvanice, proti žalovaným 1) M. G. a 2) D. G. , o zaplacení úroků z prodlení z částky 120.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 142/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2009, č. j. 8 Co 129/2009-45, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2009, č. j. 8 Co 129/2009-45, v části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. listopadu 2008, č. j. 12 C 142/2008-24, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní zaplatili žalobkyni 10% úrok z prodlení z částky 120.000,- Kč od 3. 11. 2000 do 7. 9. 2004 a 7% úrok z prodlení z téže částky od 8. 9. 2004 do zaplacení, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. listopadu 2008, č. j. 12 C 142/2008-24, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní zaplatili žalobkyni 10% úrok z prodlení z částky 120.000,- Kč od 3. 11. 2000 do 7. 9. 2004 a 7% úrok z prodlení z téže částky od 8. 9. 2004 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 13. listopadu 2008, č. j. 12 C 142/2008-24, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 120.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 8. 9. 2004 do zaplacení (výrok I.), a zamítl žalobu o zaplacení 10% úroku z prodlení z částky 120.000,- Kč od 3. 11. 2000 do 7. 9. 2004 a ve výši 7 % od 8. 9. 2004 do zaplacení (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a o poplatkové povinnosti (výroky III. a IV.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. března 2009, č. j. 8 Co 129/2009-45, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o úrocích z prodlení a ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzal za prokázané, že podle smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. (dále jen příspěvek ), uzavřené mezi účastníky dne 3. 10. 1990 jim vzniklo právo na výplatu finančního příspěvku ve výši 120.000,- Kč na rekonstrukci rodinného domu oproti ve smlouvě blíže rozvedených podmínek, na které byla vázána jeho podmíněná nenávratnost. Mimo jiné převzali závazek, že při nedodržení některé z podmínek uvedených v odst. 3 a 4 smlouvy a v případě, že před uplynutím doby stanovené v odst. 4 smlouvy přestanou být vlastníky rodinného domku, tuto skutečnost národnímu výboru neprodleně oznámí a příspěvek do 30 dnů poté vrátí (bod 6. smlouvy). Souhlasili s tím, že národní výbor je oprávněn vrácení příspěvku požadovat, zjistí-li nedodržení některé z podmínek sám, a to i když žalovaní nesplní svou oznamovací povinnost. Odvolací soud převzal závěr soudu prvního stupně, že splatnost vrácení příspěvku při porušení smluvních podmínek nebyla ve smlouvě dohodnuta, neboť 30ti denní lhůta k vrácení příspěvku byla dohodnuta jen pro případ, že žalovaní sami ohlásí nesplnění některé z podmínek smlouvy. Žalovaní tak byli povinni příspěvek vrátit prvního dne poté, co byli žalobkyní o plnění požádáni. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že první kvalifikovanou výzvu k plnění žalovaní obdrželi nejpozději 7. 9. 2004 a ode dne následujícího, tedy od 8. 9. 2004, se ocitli v prodlení. Správně proto přiznal soud prvního stupně žalobkyni 3% úrok z prodlení z částky 120.000,- Kč od 8. 9. 2004 do zaplacení a mimo tento rozsah žalobu o zaplacení úroků z prodlení zamítl.
Dovolání považuje žalobkyně (dále též dovolatelka ) za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť odvolací soud v rozporu s hmotným právem určil okamžik prodlení žalovaných s vrácením státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu; rozsudek je tak zásadně právně významný a dovolání proti němu přípustné podle § 237 odst. 3 o. s. ř. Není srozuměna se závěrem, že splatnost závazku žalovaných vrátit poskytnutý příspěvek byla vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák. Prosazuje názor, že povinnost žalovaných vrátit příspěvek nastala okamžikem porušení dohodnutých smluvních podmínek ve lhůtě 30 dnů, po jejímž marném uplynutí se žalovaní dostali do prodlení. S tímto odůvodněním žalobkyně navrhla zrušit v dotčeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o. s. ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť otázku počátku prodlení s vrácením státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu odvolací soud posoudil v rozporu s hmotným právem a již ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobkyně žádnou z těchto vad v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl žalobkyní obsahově vymezen.
Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. září 2005, sp. zn. 33 Odo 905/2005, zdůraznil, že v případě smluv o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. šlo o podmíněně nenávratné finanční prostředky poskytované státem za účelem podpory snah občanů zajistit si vlastní bydlení a vyložil, že podmínky, za kterých stát zastoupený příslušným státním orgánem občanům příspěvek poskytl (čerpat finanční prostředky jen na úhradu nákladů spojených s výstavbou, dosáhnout právní moci kolaudačního rozhodnutí nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy, užívat dům k trvalému bydlení a nepřevést jej na jiného po stanovenou dobu), představovaly odkládací podmínku (§ 36 obč. zák.), neboť až do doby porušení smluvních povinností stavebníky je povinnost vrátit poskytnutý příspěvek netížila.
Pro vyřešení otázky splatnosti závazku vrátit poskytnutý státní příspěvek je stěžejní obsah smluvních ujednání pod body 4 a 6 smlouvy. Bylo-li ujednáno, že se žalovaní zavázali výstavbu ( ) dokončit tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření této smlouvy , potom porušením tohoto závazku došlo k naplnění odkládací podmínky (na kterou bylo případné vrácení příspěvku vázáno) a žalobkyni vzniklo (bez dalšího) dnem 4. 10. 2000 (tj. dnem následujícím po uplynutí dohodnuté 10leté lhůty) právo na vrácení poskytnutého příspěvku a žalovaným tomu odpovídající povinnost (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 33 Cdo 310/2007, ze dne 28. května 2009, sp. zn. 33 Cdo 1337/2007, ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 33 Cdo 4146/2008). Jestliže žalovaní tuto povinnost nesplnili, ocitli se v prodlení (§ 517 odst. 1 obč. zák.).
Vycházel-li odvolací soud z toho, že žalobkyni právo na vrácení poskytnutého příspěvku vzniklo podle § 563 obč. zák. až na základě její výzvy ze dne 19. 7. 2004, doručené žalovaným nejpozději 7. 9. 2004, stanovil počátek prodlení žalovaných (8. 9. 2004) v rozporu s § 36 odst. 1 a odst. 2 větou prvou, § 122 odst. 2 a § 517 odst. 1 větou prvou obč. zák. Rozhodnutí tak spočívá ve shora vymezeném rozsahu na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou užit opodstatněně. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta prvá a druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. června 2011


JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu