33 Cdo 2809/2007
Datum rozhodnutí: 17.12.2009
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové

ve věci žalobkyně M., s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení 116.058,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 385/2001,

o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2004, č. j. 15 Co 8/2004-42, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se podáním ze dne 29. 3. 2001 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 328.043,51 Kč včetně úroku z prodlení, představující nároky z 33 blíže specifikovaných faktur, identifikovaných číslem ( faktura číslo ), rozlišením, zda jde

o fakturované služby spojené s podnájmem nemovitostí (blíže neuvedené) nebo

o vlastní podnájemné ( předmět fakturace ), okamžikem, ke kterému měla být částka zaplacena ( splatnost faktury ), výší fakturované částky ( fakturovaná částka ), uvedením, kolik žalovaný na tu kterou fakturu zaplatil ( zaplaceno ) a kolik činí nedoplatek ( dluh ). V tomto rozsahu představuje žalovaná částka rozdíl mezi celkovým vyfakturovaným finančním objemem v částce 534.010,30 Kč a úhradou žalovaného ve výši 205.966,79 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 147.944,70 Kč z titulu pozdní úhrady podnájemného. Návrh odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela ve dnech 1. dubna 1999, 28. května 1999, 1. září 1999 a 1. listopadu 1999 celkem pět smluv o podnájmu nebytových prostor. O službách, které zajišťovala bylo dohodnuto, že žalovaný je povinen hradit jejich dodávky, přičemž úhrada jak podnájemného, tak i těchto služeb bude prováděna na základě jím vystavených faktur. Žalovaný až do 30. června 2000, kdy byl smluvní vztah ukončen, podnajaté prostory užíval a měl povinnost platit dohodnuté finanční částky.

Usnesením ze dne 10. února 2003, č. j. 27 C 385/2001-20, Okresní soud v Ostravě vyzval žalobkyni k doplnění jejího podání, tak, aby z něj bylo patrno, jaký byl obsah podnájemních smluv uvedením ceny nájmu podnájmu, úhrady služeb elektřiny, plynu, tepla , kterými fakturami, na jaké částky, za jaké období a za jaké plnění byly účtovány, tj. zda šlo o úhrada podnájmu, a jakých konkrétních služeb,

zda v případě služeb šlo o zálohy nebo jejich vyúčtování, zda a jak žalovaný částky platil. V neposlední řádě požadoval zdůvodnění výše, sazby a období, za které

je požadována smluvní pokuta. Žalobkyni poučil, že v případě neuposlechnutí výzvy bude její podání odmítnuto.

V podání ze dne 4. 4. 2003 žalobkyně ve vztahu k požadavku na zaplacení

jí poskytovaných a žalovaným spotřebovaných služeb spojených s podnájmem nemovitostí doplnila, že v podnájemních smlouvách byl dohodnut rozsah a způsob plateb za zajišťované služby, představující dodávku elektrické energie, vody, odvod splaškových vod, tepla a teplé vody, služby telekomunikací a za ostrahu. Žalovaný měl platit na uvedené služby (mimo služby telekomunikací) částku odpovídající poměru jím užívané plochy k výměře celého areálu. To neplatilo u prostor pronajatých na základě smlouvy ze dne 1. 4. 1999, kde byl již dříve osazen elektroměr a náklady na dodávku této energie byly účtovány samostatně podle skutečného odběru. Platby za užívání telekomunikačních prostředků byly fakturovány ve výši skutečných nákladů podle stavu zjištěného na telefonní ústředně. Žalovaný některé faktury za dodávku služeb v období od listopadu 1999 do března 2000 zaplatil částečně a některé faktury týkající se dodávky služeb a podnájemného za období od února do června 2000 nezaplatil vůbec.

Okresní soud v Ostravě (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne

1. září 2003, č. j. 27 C 385/2001-33, podání žalobkyně doručené soudu dne 29. 3. 2001 odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uzavřel, že podání žalobkyně nesplňovalo náležitosti předepsané § 42 odst. 4 a § 79 odst.1 občanského soudního řádu (dále jen

o. s. ř. ), a jeho vady se nepodařilo odstranit. I přesto, že žalobkyně zareagovala

na usnesení ze dne 10. února 2003, č. j. 27 C 385/2001-20, stále není zřejmé, jaké konkrétní částky, za jaké období a z jakých konkrétních důvodů požaduje po žalovaném z titulu služeb spojených s podnájmem nemovitostí. Neurčitost jejího podání brání v pokračování řízení, jelikož není jasné, na základě jakého skutkového stavu a jaký nárok je vůči žalovanému uplatňován.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. ledna 2004, č. j. 15 Co 8/2004-42, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 211.984,80 Kč s 10 % úrokem z prodlení z blíže specifikovaných částek, se její podání neodmítá, a potvrdil je v tom rozsahu, v jakém bylo odmítnuto její podání co do požadavku na zaplacení částky 116.058,41 Kč s 18,25 % úrokem z prodlení z blíže specifikovaných částek; co do požadavku na zaplacení částky 147.944,70 Kč, jakož i ve výrocích o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti usnesení soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že složitost věci neumožňuje, aby část skutkových tvrzení týkajících se nároku na zaplacení služeb spojených s podnájmem nemovitostí, byla nahrazena pouhým odkazem na vystavené faktury připojené k žalobě. Lze-li takový postup akceptovat u nároku na zaplacení podnájemného, který je dostatečně určen tvrzením o datu uzavření jednotlivých smluv, o roční a měsíční výši podnájemného,

a tvrzením, že na tuto pohledávku nebylo nic zaplaceno, nelze totéž tvrdit o požadavku na zaplacení služeb spojených s podnájmem (požadavek na zaplacení částky 116.058,41 Kč s příslušenstvím). Ve shodě se soudem prvního stupně má zato, že v této části

je žaloba neprojednatelná; přes výzvu soudu prvního stupně zůstala žalobní tvrzení v této části kusá. Kromě kapitalizované částky je z žaloby zjistitelné (bez bližší individualizace) jen to, že jde o požadavek na zaplacení nákladů na dodávku elektrické energie, vodného, stočného, tepla a teplé vody, telekomunikačních služeb a ostrahy;

u každého dílčího požadavku schází žalobní tvrzení o tom, úhrady jakých konkrétních částek a za jaké služby se žalobkyně vůči žalovanému domáhá. Chybějící skutková tvrzení nelze nahradit odkazem na vystavené (a k žalobě připojené) faktury. Pro neodstraněné vady nelze v tomto rozsahu v řízení pokračovat.

V rozsáhlém dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu žalobkyně namítá, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci, konkrétně výkladu § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v otázce vylíčení rozhodujících skutečností . Vycházejíc ze znění § 43 o. s. ř. má zato,

že k odmítnutí podání, jímž se zahajuje řízení, může dojít jen při současném naplnění dvou předpokladů, tj. jestliže podání postrádá některou ze zákonem požadovaných náležitostí a bez ní nelze v zahájeném řízení pokračovat. Na základě obsáhlé rekapitulace dosavadních skutkových tvrzení vztahujících se k požadavku na zaplacení služeb spojených s podnájmem nemovitostí vyjadřuje přesvědčení, že její žaloba (podání) doručená soudu dne 29. 3. 2001 ve spojení s podáním ze dne 4. 4. 2003 vyhovuje zákonným požadavkům a nebyl důvod ji v dovoláním dotčeném rozsahu odmítat. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu Jc 209/2002 21 cdo 3 a Jc 231/2002 21 Cdo 8 dovozuje, že neuvedla-li v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, neboť v ní vylíčila takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení

po skutkové stránce; povinnost tvrzení může splnit totiž i dodatečně. Připouští však,

že důvodem odmítnutí podání, jímž se zahajuje řízení, může být absence nezbytně nutných skutkových tvrzení, která neumožňují vůbec individualizovat nárok, v důsledku čehož není jasné, o čem a na jakém skutkovém základě má soud jednat.

Za projednatelnou žalobu považuje každé podání, z něhož je patrné, kdo, co, od koho

a na základě jaké skutečnosti nárokuje. Snaha soudu dosáhnout toho, aby již v žalobě byly uvedeny všechny významné skutečnosti ( ), je v rozporu s logikou občanského soudního řízení, a to zejména s jeho zásadou projednací a s modifikovanou zásadou ústního řízení . Prosazuje názor, že zajištění několika služeb spojených s podnájmem nemá samostatný hospodářský význam na částečném splnění povinnosti jejich zajištění nemůže mít žádná ze smluvních stran zájem; až dodáním celého jejich souboru splní svou smluvní povinnost. Není tedy důvod v žalobě požadovat umělé rozdělení služeb na jednotlivá dílčí plnění. S tímto odůvodněním navrhla zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení

o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle

§ 239 odst. 3 o. s. ř.; není však důvodné.

Žalobkyně nenamítá, že je řízení postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. a ani jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne,

i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně obsahově vymezila.

Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením

je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě

ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává,

a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících

z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

Jestliže předmětem občanského soudního řízení sporného je zákonem uplatněné právo na plnění (procesní nárok), které zahrnuje základ (žalobou tvrzené právně významné skutečnosti) a předmět (žalobní petit), potom vylíčením těchto rozhodujících skutečností žalobce určuje, o čem a na jakém skutkovém základě má soud rozhodnout. Žalobce je proto povinen v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě svůj nárok uplatňuje, a to v rozsahu, který umožní jeho jednoznačnou individualizaci. Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá (např. "z kupní smlouvy", "ze smlouvy o dílo", apod.), nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny, sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), není však třeba, aby žalobce sám tento právní důvod v žalobě výslovně uváděl. Aby bylo lze ze skutkového děje žaloby odvodit též její důvod, musí vylíčené skutkové okolnosti závěr, který z nich žalobce v žalobě vyvozuje, podle hmotného práva alespoň připouštět (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97).

Je nepochybné, že platby podnájemného, služeb spojených s užíváním podnajatých prostor, popř. jiných finančních plnění sjednaných v pěti podnájemních smlouvách představují smluvní nároky se samostatným skutkovým základem. Aby žalobkyně dostála požadavku na vylíčení rozhodujících skutečností, nestačilo uvést výši dluhu žalovaného z titulu neuhrazených (blíže neuvedených) služeb odkazem na jeho vyčíslení ve vystavených fakturách a souhrn plateb, jež za dobu podnájmu žalovaný zaplatil. Bez uvedení údajů o tom, za jaká konkrétní spotřebovaná plnění (služby)

je náhrada požadována, kterých konkrétních měsíců se tento požadavek týká, jaká byla měsíční výše plateb, kolik na ně žalovaný zaplatil, a kterým okamžikem se dostal do prodlení, by nebyl skutek, jenž má být předmětem řízení, nezaměnitelně individualizován. Tato individualizace je nezbytná nejen pro vedení procesní obrany žalovaného, vymezení okruhu sporných a nesporných skutečností, ale též pro posouzení případných překážek věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) a pravomocně rozhodnuté

(§ 159a odst. 5 o. s. ř.), popř. i pro rozhodování o změně žaloby podle § 95 odst. 1 věty první o. s. ř.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi při výkladu zabývajícím se projednatelností žaloby ve smyslu § 79 o. s. ř. připustil, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu (listinný důkaz), kterou žalobce připojí k žalobě jako její přílohu (srov. rozsudek ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35). V rozsudku ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 38/2009, k tomu vysvětlil, že onen závěr je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně, včetně požadavku, aby z odkazu obsaženého v žalobě, bylo patrno, že připojený listinný důkaz je listinou, která popisuje nárok po skutkové stránce (že žalobce v žalobě navenek projevil vůli identifikovat skutek prostřednictvím skutkových údajů obsažených

v konkrétní listině /příloze/).

Způsob, jakým žalobkyně identifikovala požadavek na zaplacení 23 číslem označených faktur, jejichž předmět byl označen výrazem služby s datem jejich splatnosti, fakturovanou částkou, poměrem, v jakém byly již zaplaceny a dluhem, který dosud žalovaného tíží, neodpovídá požadavku na vylíčení těch rozhodujících (nikoliv všech podle hmotného práva potřebných) skutečností, jež by umožňovaly nezbytnou individualizaci předmětu řízení. Tento nedostatek nebyl odstraněn ani podáním žalobkyně ze dne 4. 4. 2003, v němž pouze souhrně doplnila, že pojmem služby rozumí dodávku elektrické energie, vody, odvod splaškových vod, tepla a teplé vody, služeb telekomunikací a nákladů na ostrahu. Nedostatek individualizace není možno odstranit ani s přihlédnutím k obsahu jednotlivých faktur, neboť neumožňují nezaměnitelně identifikovat dílčí požadavky žalobkyně např. proto, že mnohé z faktur jsou vystaveny za stejná období, znějí na rozdílné částky a opět se v nich bez bližšího rozvedení používá pojmu služby (např. faktury ).

S přihlédnutím ke shora řečenému, je správný závěr odvolacího soudu (potažmo soudu prvního stupně) o nedostatku vylíčení rozhodujících skutečností vztahujících

se k požadavku na zaplacení žalovaným spotřebovaných služeb (tedy závěr

o nedostatečné individualizaci skutku), rezultující v další závěr, že tento nedostatek brání v pokračování řízení.

Žalobkyni se tak prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2

písm. b) o. s. ř. nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, a Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému

v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu

by jinak měl proti žalobkyni právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151

odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2009

JUDr. Václav D u d a, v. r.

předseda senátu