33 Cdo 278/2012
Datum rozhodnutí: 27.08.2013
Dotčené předpisy: § 7 odst. 1 o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř., § 108 odst. 1 písm. g) předpisu č. 127/2005Sb., § 129 odst. 1 předpisu č. 127/2005Sb., § 585 obč. zák.



33 Cdo 278/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně T-Mobile Czech Republic a. s. se sídlem Praha 4, Tomčíkova 2144/1, identifikační číslo: 649 49 681, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 30, proti žalované B. E., o zaplacení 13.622,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 EC 295/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2011, č. j. 14 Co 195/2011-39, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2011, č. j. 14 Co 195/2011-39, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. prosince 2010, č. j. 9 EC 295/2010-28, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 30. prosince 2010, č. j. 9 EC 295/2010-28, zastavil řízení, věc postoupil po právní moci tohoto usnesení Českému telekomunikačnímu úřadu se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, Územní pracoviště Plzeň, a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Dospěl k závěru, že k projednání a rozhodnutí dané věci, kdy jde o smluvní pokutu sjednanou pro případ nedodržení podmínek smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, není dána pravomoc soudu. Jde totiž ve smyslu § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o elektronických komunikacích ), o spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, k jehož rozhodnutí je podle § 108 odst. 1 písm. g/ zákona o elektronických komunikacích povolán Český telekomunikační úřad. Řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. dubna 2011, č. j. 14 Co 195/2011-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že tím, že si žalobkyně zajistila úhradu nezaplacené smluvní pokuty uzavřením dohody o narovnání, nezměnila vztah mezi účastníky řízení na vztah občanskoprávní, takže i nadále spor o úhradu smluvní pokuty musí řešit Český telekomunikační úřad .
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že pravomoc soudu je v posuzované věci dána, neboť dohodou o narovnání ze dne 9. 2. 2010 účastnice založily nový závazek. Cituje z judikatury dovolacího soudu a připomíná, že dohoda o narovnání je samostatným právním důvodem vzniku závazku a že po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku založeného dohodou o narovnání. Namítá, že odvolací soud pochybil, když předmětnou dohodu vyhodnotil jako pouhé zajištění závazku vzniklého na základě zákona o elektronických komunikacích, a nikoli jako soukromoprávní vztah (založený dohodou o narovnání), o němž v případě sporu rozhoduje soud v občanském soudním řízení. Z uvedených důvodů dovolacímu soudu navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání žalobkyně je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Žalobkyně v dovolání žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se proto zabýval jen uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně po obsahové stránce vylíčila (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že projednání a rozhodnutí této věci nepatří do pravomoci soudu, nýbrž Českého telekomunikačního úřadu.
Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudu nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů, pokud podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle § 108 odst. 1 písm. g/ zákona o elektronických komunikacích Úřad podle tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon.
Podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Podle § 585 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet (odst. 1). Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku (odst. 2). Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání (odst. 3).
Narovnání (transactio) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Sporností práv ve smyslu ustanovení § 585 obč. zák. se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.) Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Může jít o pochybnost subjektivní povahy, jejíž příčinou může být i omyl. Pochybnosti se mohou týkat otázek skutkových i právních. Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody. Dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem - právním důvodem vzniku závazku. Po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku založeného dohodou o narovnání. Promlčecí lhůta k plnění nově vzniklého závazku z dohody o narovnání začíná běžet ode dne, kdy podle dohody mohlo být právo vykonáno poprvé (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 20, svazek 18, str. 437, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 1/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen Soubor /, pod C 1908, ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 33 Odo 371/2002, uveřejněné v Souboru pod C 1359, a ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2003, uveřejněné v Souboru pod C 3008, jakož i Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1712).
V posuzovaném případě účastnice podepsaly (žalobkyně, resp. její zástupce dne 29. 1. 2010 a žalovaná dne 9. 2. 2010) listinu, kterou označily jako Dohodu o narovnání uzavřenou podle § 585 obč. zák. V ní mimo jiné uvedly, že mezi nimi vznikl spor o výši smluvní pokuty, kterou žalobkyně (poskytovatelka služeb elektronických komunikací a věřitelka) vyúčtovala žalované (účastnice a dlužnice) podle čl. 8.2 Všeobecných podmínek věřitele na základě účastnické smlouvy ze dne 4. 10. 2005; žalovaná tvrdila, že smluvní pokutu částečně uhradila, což žalobkyně popírá. Účelem dohody je narovnání tohoto sporného nároku tak, že žalovaná se zavazuje uhradit žalobkyni 15.122,- Kč formou blíže specifikovaných splátek.
Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, že žalobkyně si uzavřením dohody o narovnání jen zajistila úhradu nezaplacené smluvní pokuty a že se tím nezměnil vztah mezi účastnicemi na vztah, o němž by rozhodoval soud. Z projevu vůle zachyceného v listině je jednoznačné, že účelem, který účastnice uzavřením dohody sledovaly, bylo odstranění dosavadní spornosti ohledně výše vyúčtované smluvní pokuty; tj. jeho narovnání dohodou účastnic, podle níž se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu, jejíž výši učinily účastnice nespornou, a žalobkyně umožnila žalované splnit peněžitý závazek ve splátkách. Tím došlo ve smyslu § 585 obč. zák. a výše zmiňované judikatury k nahrazení dosavadního závazku ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací závazkem z dohody o narovnání. Předmět sporu se tudíž netýká porušení povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb. nebo na jeho základě, nýbrž porušení povinnosti z dohody o narovnání. Jelikož původní závazek zanikl a žalobkyně žaluje plnění z dohody o narovnání, nejde již bezprostředně o spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé (§ 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích), k jehož rozhodnutí je založena pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (§ 108 odst. 1 písm. g/ zákona o elektronických komunikacích).
Lze uzavřít, že žalobkyni se podařilo zpochybnit správnost právního závěru odvolacího soudu, že věc nespadá do pravomoci soudů. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Jelikož důvody zrušení platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta první a druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2013
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu