33 Cdo 2777/2011
Datum rozhodnutí: 29.02.2012
Dotčené předpisy: čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 2777/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. F. , proti žalovanému M. H. , o zaplacení částky 4.780,-Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 34 C 125/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2009, č. j. 61 Co 598/2009-154, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Žalobce, přes poučení odvolacího soudu, podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. května 2009, č. j. 34 C 125/2008-132, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto jeho odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 15. dubna 2009, č. j. 34 C 125/2008-101.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (k pojmu věc sama srovnej usnesení dovolacího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998). Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 239 odst. 3 o. s. ř., jelikož podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba (příp. jiný návrh na zahájení řízení), a nikoli odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost podle § 208 odst. 1 o. s. ř. (jako v posuzovaném případě).
Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, tedy není dovolání přípustné (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s . ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. února 2012

JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu