33 Cdo 2776/2012
Datum rozhodnutí: 30.01.2014
Dotčené předpisy: čl. 22 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013, čl. 23 obč. zák. ve znění do 31.12.2013, čl. 31 obč. zák. ve znění do 31.12.2013




33 Cdo 2776/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce S. J. , s místem podnikání v Machově 94, identifikační číslo 13541099, zastoupeného Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí 88, proti žalovaným 1) A. L. , zastoupenému Mgr. Markem Prchlíkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Nad Šárkou 1205/70, a 2) J. L. , zastoupenému Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, o zaplacení 65.667,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 54 C 300/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2012, č. j. 20 Co 328/2012-301, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2012, č. j. 20 Co 328/2012-301, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. února 2012, č. j. 54 C 300/2009-253, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 9. března 2011, č. j. 54 C 300/2009-165, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 65.667,- Kč s podrobně specifikovaným úrokem z prodlení, představující bezdůvodné obohacení, které na jeho úkor získali plněním podle neplatné smlouvy o dílo.
Usnesením ze dne 18. října 2011, č. j. 20 Co 365/2011-208, Krajský soud v Hradci Králové rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu účastníci neuzavřeli písemnou smlouvu o dílo, neboť nebyla podepsána všemi účastníky, a naopak je na ní podpis osoby, která účastníkem zakládaného právního vztahu nebyla . Z okolností případu ovšem dovodil, že smlouva o dílo byla uzavřena ústně, a to ve znění, které odpovídá písemnému textu neplatné smlouvy, včetně ujednání o ceně. Ing. J. L., otec žalovaných, který podepsal písemnou smlouvu o dílo, zastupoval žalované na základě zmocnění podle § 31 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ). Ústní smlouvou o dílo byla určena cena díla pevnou částkou, a proto má žalobce právo na její zaplacení a nikoli na vydání bezdůvodného obohacení. Právo na zaplacení žalované částky (převyšující dohodnutou cenu) by žalobce měl jen v případě, prokázal-li by, že se s žalovanými dohodl na zvýšení ceny, popř. že původně dohodnutá cena se týkala jen vrtu do hloubky 30 m a nevztahovala se již na práce pod tuto úroveň. Proto soudu prvního stupně uložil, poučit žalobce podle § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Okresní soud v Náchodě (dále jen soud prvního stupně ) poté rozsudkem ze dne 13. února 2012, č. j. 54 C 300/2009-253, znovu uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 65.667,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o dílo, neboť vázán právním názorem odvolacího soudu a s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1997, sp. zn. 11 Cmo 245/97, písemnou smlouvu o dílo ze dne 30. 7. 2007 považoval za neplatnou. Práva a povinnosti ústně uzavřené smlouvy přitom odpovídaly tomu, co bylo zachyceno v písemném textu neplatné smlouvy. Předmětem platné smlouvy tak byla dodávka a montáž tepelného čerpadla, kterou za žalované uzavřel jejich otec Ing. J. L. Podle soudu prvního stupně si účastníci dohodli změnu v rozsahu plnění žalobce, který měl oproti původní dohodě o hloubce vrtu 15 m nově provést vrt až do hloubky 41 m. Za každý další vyvrtaný metr (pod hloubku 15 m) měli zaplatit cenu za metr podle původní smlouvy. Dále si účastníci nad rámec původní smlouvy sjednali úpravu a opravu elektroinstalace nezbytnou k napojení tepelného čerpadla. S takovou změnou smlouvy souhlasil otec žalovaných a práce podle této změny byly provedeny na základě jeho pokynu. Žalobce předmětné dílo zhotovil a uvedl do provozu. Žalovaní však od smlouvy dopisem z 10. 12. 2009 odstoupili, protože dílo vykazovalo vady, které žalobce ve stanovené lhůtě neodstranil. Vycházeje z platnosti ústně uzavřené smlouvy soud prvního stupně uzavřel, že její právní režim posuzuje podle ustanovení občanského zákoníku a nikoli zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), jelikož dohoda podle § 262 odst. 1 obch. zák. o tom, že závazkový vztah účastníků smlouvy se řídí obchodním zákoníkem, musí mít písemnou formu (§ 262 odst. 2 obch. zák.); požadavek formy tak nesplňuje ústně uzavřená smlouva o dílo zahrnující dohodu podle § 262 odst. 1 obch. zák. Žalovaní od ústně uzavřené smlouvy v tříleté, popř. dvouleté, záruční době pro opakované vady díla platně odstoupili. Okolnost, že po odstoupení byly vady díla odstraněny, nemá na zánik smlouvy žádný vliv. Výši bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovaným odstoupením od smlouvy, soud prvního stupně určil jako rozdíl mezi částkou 382.494,- Kč, určenou posudkem znalkyně Libuše Hrochové ze dne 4. 1. 2011 ve spojení s dodatkem č. 1 ze dne 31. 1. 2011, a částkou 311.724,- Kč představující žalovanými zaplacenou cenu díla.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. června 2012, č. j. 20 Co 328/2012-301, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Zdůraznil, že soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu přijal správný závěr, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o dílo, od níž žalovaní pro vady díla následně odstoupili. Korigoval jeho názor, že právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení plyne z § 451 obč. zák., neboť se vypořádání vztahu mezi účastníky řídí ustanovením § 457 obč. zák.; odstoupením od smlouvy si totiž musí navzájem vydat plnění, která podle takové smlouvy získali. Žalobce tak má povinnost vrátit žalovaným zaplacenou cenu díla a naopak má právo, aby mu žalovaní vydali předmět díla (tj. tepelné čerpadlo). Nemůže však uplatňovat požadavek na doplacení ceny díla ani právo na zaplacení ekvivalentní částky z titulu bezdůvodného obohacení. Jako obiter dictum odvolací soud dodal, že právo na zaplacení ceny díla žalobci nenáleží ani bylo-li by odstoupení od smlouvy neplatné. V takovém případě by stále platila ústní smlouva včetně původního cenového rozpočtu. Jakákoli změna rozsahu prací mající vliv na zvýšení ceny díla by musela být podle § 635 odst. 1 obč. zák. objednatelem písemně schválena nebo objednána, což se v souzené věci nestalo, a pokud takové práce byly provedeny, nemá žalobce právo na jejich zaplacení.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též dovolatel ) spojuje se zněním § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., jelikož má zato, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prosazuje názor, že účastníci uzavřeli platně písemnou smlouvu o dílo podle obchodního zákoníku, kterou za žalované podepsal jejich otec Ing. J. L. na základě zmocnění. Předmětem plnění žalobce podle původní smlouvy nebylo provedení vrtu do země ani výměna pojistné skříně na hlavním přívodu do domu, úprava domovního elektrorozvaděče podle požadavku dodavatele elektřiny a dodávka tzv. hlídače sledu fází. Tzv. stavební připravenost si měli objednatelé (žalovaní) zajistit na vlastní náklady sami podle plánů dodaných zhotovitelem (žalobcem), přičemž cena díla nebyla o tyto náklady snížena. Cenový rozpočet na částku 311.724,- Kč včetně DPH, podepsaný otcem žalovaných neobsahuje ujednání, že by měl žalobce pro žalované provést jako součást díla vrt studny. Soudy pominuly, že dohodou došlo k rozšíření předmětu díla a tím i ke zvýšení původní ceny. Odvolacímu soudu (potažmo soudu prvního stupně) dovolatel vytýká, že nezjišťoval důvodnost odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo, tj. zda se na něm opakovaně projevily vady se zřetelem k tomu, že v okamžiku místního šetření dílo žádné vady nevykazovalo. Přestože souhlasí s tím, že v případě zrušené či neplatné smlouvy se vypořádání provede podle zásad uvedených v § 457 obč. zák., není srozuměn se způsobem, jakým se s touto otázkou vypořádaly soudy obou stupňů, tj. že má právo jen na vydání vlastního tepelného čerpadla a nikoli na náhradu za práce a materiál, který souvisel s jeho dodávkou, montáží a přizpůsobením elektrických rozvodů v domě. Pakliže žalovaní dopisem ze dne 10. 12. 2009 odstoupili od (neplatné) písemné smlouvy o dílo, nelze tento úkon považovat současně za odstoupení od ústně uzavřené (podle odvolacího soudu platné) smlouvy o dílo. Dovolatel akcentuje, že byla-li by platná písemná smlouva podléhající režimu obchodního zákoníku, nelze vypořádání nároků po odstoupení od smlouvy provést podle § 457 obč. zák., nýbrž podle § 351 obch. zák. S tímto odůvodněním žalobce navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli dovolání jako nepřípustné odmítnout s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1586/2006 a 33 Cdo 2272/98, neboť závazkový vztah mezi účastníky byl z procesního hlediska vztahem obchodněprávním, kdy limitem pro přípustnost dovolání je 100.000,- Kč, kteroužto úroveň spor nedosáhl.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o. s. ř. ).
Poněvadž soudy obou stupňů svá rozhodnutí založily na závěru o občanskoprávním (a nikoli obchodněprávním) charakteru závazkového vztahu účastníků, pro závěr o přípustnosti dovolání tak bylo určující, že žalobou uplatněný požadavek přesáhl limit 50.000,- Kč.
V rámci dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. žalobce odvolacímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci § 22 odst. 1 obč. zák. a § 31 obč. zák. a z toho rezultující právní režim smlouvy o dílo podle občanského zákoníku [uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Podle § 22 odst. 1 obč. zák. zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
Podle § 23 obč. zák. zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci.
Podle § 31 obč. zák. při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění (odstavec 1). Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů je nepochybné, že Ing. J. L. nepodepisoval (neuzavíral) smlouvu o dílo jako smluvní strana, nýbrž jako zástupce žalovaných. Za stavu, kdy písemnou smlouvu podepsal, ačkoliv v záhlaví smlouvy jsou jako objednatelé (smluvní strana) označeni žalovaní, je rozhodující, jaký následek občanský zákoník spojuje se skutečností, že ve smlouvě nebylo uvedeno, že Ing. J. L. jedná na základě hmotněprávní plné moci.
Odvolací soud (a potažmo i soud prvního stupně) závěr, že tato skutečnost působí neplatnost celé písemné smlouvy o dílo, založil na vývodech rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1997, sp. zn. 11 Cmo 245/97, podle uzavírá-li smlouvu za některou smluvní stranu na základě hmotněprávní plné moci zástupce (§ 31 odst. 1 obč. zák.), musí být ze smlouvy patrno, že tak činí jako zástupce (§ 32 odst. obč. zák.). Jestliže tento zákonný požadavek není splněn, je smlouva neplatná bez ohledu na to, že jednající osobě byla udělena plná moc. Toto rozhodnutí, které nebylo jednoznačně přijímáno soudní praxí, bylo překonáno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek číslo 5/2008 jako R 49/2008. V něm dovolací soud přijal závěr, že podepsala-li fyzická osoba smlouvu jako osoba jednající za smluvní stranu, není pro řešení otázky platnosti této smlouvy významné, zda v ní bylo výslovně uvedeno, že tak činí na základě hmotněprávní plné moci; tento závěr Nejvyšší soud zopakoval i v rozsudku ze dne 12. prosince 2008, sp. zn. 33 Odo 1586/2006, a není důvod se od něho odchýlit ani v souzené věci.
Pro souzenou věc to znamená, že sama skutečnost, že písemnou smlouvu o dílo ze dne 30. 7. 2007 podepsal na základě zmocnění za žalované (bez uvedení, že jedná jako jejich zmocněnec) Ing. J. L., nepůsobí neplatnost této písemné smlouvy. Z uvedeného důvodu pak neobstojí navazující závěr, že nebyla (pro nedostatek písemné formy) platně uzavřena dohoda o volbě obchodního práva pro tento konkrétní závazkový vztah ve smyslu § 262 odst. 1 obch. zák. (k tomu srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2007, sp. zn. 33 Odo 1306/2005).
Uvedené chybné závěry se pak promítají do řešení dalších právních otázek, tj. podmínek za kterých lze odstoupit od smlouvy o dílo (§ 344 a násl. a § 560 a násl. obch. zák.) a způsobu vypořádání nároků ze zrušené smlouvy (§ 351 obch. zák.).
Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl žalobcem uplatněn důvodně. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Protože zbývající výhrady dovolatele byly - s přihlédnutím k důvodu, pro který bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno - bezvýznamné, jejich podstatou se dovolací soud nezabýval.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu