33 Cdo 2776/2009
Datum rozhodnutí: 29.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 236 odst. 1 o. s. ř.




33 Cdo 2776/2009


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. R. P. , zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 32, proti žalované NAVELIKO a. s. , se sídlem v Plzni, Ledecká 12, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 104/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2009, č.j. 56 Co 556/2008-164, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 4. 2008, č.j. 23 C 104/2005-140, kterým Okresní soud Plzeň - město zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 28 C 359/2002, není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 o.s.ř. (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o.s.ř. ), přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238 odst. 2 o.s.ř.). Přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nepřipadá v úvahu, jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím měnícím. Použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, kterým týž soud rozhodl dříve jinak) a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že jej neseznámil se svým od soudu prvního stupně odlišným názorem na marné uplynutí subjektivní lhůty pro podání žaloby a nevyzval jej k doplnění tvrzení ohledně skutečností podstatných pro posouzení běhu uvedené lhůty. Odvolací soud tak nepostupoval v souladu s ustanovením § 213b odst. 1 a § 118a o.s.ř. Dovolatel k tomu vysvětluje, že dne 15. 12. 2004 se dozvěděl toliko o existenci prohlášení Z. H., s jeho obsahem se však seznámil až 15. 2. 2005. Uvedené námitky vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto, vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních. Ostatně žalobce v žalobě zcela jednoznačně uvedl, že ... při lustraci spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn.: 50 Cm 243/2002, dne 15. 12. 2004 jsem zjistil, že dne 26. 10. 2004 byla k tomuto soudu doručena listina označená jako prohlášení, které učinil pan Z. H.... . Z tohoto pohledu se skutková tvrzení stran počátku běhu lhůty podle § 233 odst. 1 o.s.ř. nejeví jako neúplná, neboť je zřejmé, že žalobce se při lustraci spisu mohl seznámit i s obsahem uvedené listiny, a odvolací soud proto neměl důvod poučovat žalobce o nutnosti doplnit skutková tvrzení v tomto směru, a to ani v případě, že na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru o opožděnosti žaloby.
Dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalované, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2010

JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu