33 Cdo 2723/2016
Datum rozhodnutí: 25.04.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 2723/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. Š. , zastoupeného JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem Plzeň, Kardinála Berana 967/8, proti žalované K. V. , zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 655/1, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím a 2.162.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 250/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2016, č. j. 13 Co 345/2015-265, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 18. 11. 2013, č. j. 15 C 250/2012-120, uložil žalované zaplatit žalobci 1.000.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a 2.162.000 Kč; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Poté, co žalovaná podala proti tomuto rozsudku odvolání, vyzval ji soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. 15 C 250/2012-141, aby ve stanovené lhůtě zaplatila soudní poplatek z odvolání ve výši 158.100 Kč, a poučil ji o následcích neuposlechnutí výzvy. Žalovaná nato podala návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, který soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 8. 2014, č. j. 15 C 250/2012-211, zamítl a znovu ji vyzval, aby soudní poplatek v uvedené výši zaplatila do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení. Ačkoli Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 10. 2014, č. j. 10 Co 374/2014-225, posledně uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 12. 2014, žalovaná soudní poplatek z odvolání v nově stanovené lhůtě nezaplatila.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 1. 2015, č. j. 15 C 250/2012-229, řízení o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 11. 2013, č. j. 15 C 250/2012-120, zastavil (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen zákon o soudních poplatcích ) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud usnesením ze dne 25. 1. 2016, č. j. 13 Co 345/2015-265, usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 1. 2015, č. j. 15 C 250/2012-229, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak za situace, kdy žalovaná po právní moci rozhodnutí, jímž jí nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 8. 2014, č. j. 15 C 250/2012-211, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 10 Co 374/2014-225, jehož správnost se nepodařilo žalované zpochybnit; dovolání proti němu podané Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. 9. 2015, č. j. 33 Cdo 1666/2015-257), soudní poplatek z odvolání nezaplatila, přestože byla poučena, že odvolací řízení bude zastaveno, nezaplatí-li soudní poplatek ani v dodatečně stanovené lhůtě.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen o. s. ř. (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odstavec 2).
Žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud dílem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dílem jde o otázku dosud dovolacím soudem neřešenou. Konkrétně odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2288/2012, posoudil otázku splnění formálních náležitostí stejnopisu usnesení o zastavení odvolacího řízení, doručovaného elektronicky do datové schránky, coby veřejné listiny ve smyslu § 40b, § 158 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. způsobilé navodit účinky pravomocného rozhodnutí. Odvolací soud se dále měl odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1939/2014 a sp. zn. 33 Cdo 2446/2013 tím, že nereflektoval skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. Konečně nastoluje otázku, kterou považuje za dovolacím soudem dosud neřešenou, zda je přípustné, aby odvolací soud rozhodl o odvolání před tím, než je účastníku doručeno rozhodnutí soudu prvního stupně splňující všechny formální zákonem stanovené náležitosti. Žalovaná připouští, že ke stejnopisům všech shora označených rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu, které byly vyhotoveny v elektronické podobě a byly doručovány do datové schránky jejího právního zástupce, byl připojen elektronický podpis osoby odpovědné za správnost jejich vyhotovení. Má za to, že měly být podepsány uznávaným elektronickým podpisem soudce (vyššího soudního úředníka), jakožto osoby, která příslušné rozhodnutí vydala. Jestliže se tak nestalo, nelze je pokládat za veřejné listiny způsobilé vyvolat procesní důsledky, které s nimi zákon spojuje.
Jedním z předpokladů, jejichž splněním zákon podmiňuje přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., je to, že dovolatelem vymezenou otázku hmotného nebo procesního práva odvolací soud řešil a jeho rozhodnutí na jejím vyřešení závisí. V posuzovaném případě tento předpoklad splněn není, neboť na řešení otázky, zda elektronicky vyhotovený stejnopis rozhodnutí soudu musí být opatřen uznávaným elektronickým podpisem soudce, popř. vyššího soudního úředníka (tj. osoby, která jej vydala), napadené rozhodnutí nezávisí. Žalovaná v odvolání podaném proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení namítala pouze, že nemá prostředky k uhrazení soudního poplatku z odvolání, a upozornila na to, že i když je rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků pravomocné, nemusí být konečné, neboť je napadla dovoláním. Po odvolacím soudu požadovala, aby rozhodl až poté, co bude dovolacím soudem posouzena správnost závěrů soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Tak se skutečně stalo, odvolací soud napadeným usnesením rozhodl za stavu, kdy Nejvyšší soud o dovolání žalované rozhodl.
Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl). Z řečeného logicky plyne, že ani zbylé nastolené otázky nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
K závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2288/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2014, na něhož žalovaná odkazuje, se sluší (jen jako obiter dictum) podotknout, že v dané věci je spis veden v listinné podobě a v písemné podobě byly tudíž vyhotoveny i originály všech žalovanou zmiňovaných rozhodnutí, které byly podepsány příslušným soudcem, popř. vyšším soudním úředníkem ve smyslu § 40b odst. 2, § 158 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř. (jak se z obsahu spisu podává), a elektronicky vyhotovené stejnopisy rozhodnutí doručované do datové schránky právního zástupce žalované byly elektronicky podepsány osobou odpovědnou za správnost jejich vyhotovení (jak sama žalovaná připouští). Uvedená rozhodnutí tudíž obsahují předepsané formální náležitosti a jsou veřejnými listinami.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2017


JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu