33 Cdo 2707/2008
Datum rozhodnutí: 25.02.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 2707/2008


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce L. B. , zastoupeného JUDr. Milošem Císařem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Dělnická 9, proti žalované E. P. , zastoupené JUDr. Jiřím Suškou, advokátem se sídlem v Teplicích, U Soudu 7, o 707.500,- Kč
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 715/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. září 2007, č. j. 9 Co 768/2005-133, takto: I. Dovolání se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Teplicích (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 31. května 2005, č. j. 11 C 715/99-67, v důsledku žalovanou vznesené námitky promlčení, zamítl žalobu žalobce a V. B. o zaplacení částky 1,415.000,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 1. 3. 1994 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. září 2007, č. j. 9 Co 768/2005-133, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Na základě dovolání žalobce se Nejvyšší soud nejprve zabýval charakterem procesního společenství žalobce a V. B., tedy tím, zda na jejich straně jde o nerozlučné či samostatné procesní společenství podle § 91 o. s. ř., a zda jeho dovoláním je otevřen dovolacímu přezkumu i výrok rozsudku, dotýkající se V. B.
Jestliže předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky 1,415.000,- Kč bez určení poměru, v jakém ji má žalovaná žalobci a V. B. zaplatit, potom s přihlédnutím k § 512 občanského zákoníku měli žalobce a V. B. v řízení postavení samostatných společníků (§ 91 odst. 1 o. s. ř.); dovolání žalobce proto nemůže mít žádné právní účinky ve vztahu k V. B. [§ 91, § 242 odst. 2 písm. c), § 243c o. s. ř.].
Dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o. s. ř. ) neshledává Nejvyšší soud přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
Výtkou, že soudy obou stupňů se dostatečně nezabývaly tím, z jakého důvodu došlo k zastavení předcházejícího řízení v téže věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 13 C 75/97, resp. pominuly, že neměl z objektivních důvodů možnost odstranit vady svého podání, žalobce uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a ve skutečnosti zpochybnil úplnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.); tato námitka ovšem přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže [srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř., omezující tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Je-li v dovolání dále argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud vzal v úvahu tvrzenou skutečnost, že žalovaná nikdy svůj závazek z kupní smlouvy nepopírala a několikrát písemně potvrdila, že nezaplacenou kupní cenu za předmětné nemovitosti žalobcům dluží , musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tj. že jeho nárok není promlčen. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit; pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišel žalobce s (novým) tvrzením, že žalovaná svůj závazek nikdy nezpochybňovala a několikrát jej písemně uznala. K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť, jak již bylo výše vyloženo, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohl žalobce uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinil.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2010

¨ JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu