33 Cdo 269/2013
Datum rozhodnutí: 27.03.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 269/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. M. , zastoupeného JUDr. Janem Soldátem, advokátem se sídlem v Milevsku, Čs. legií 65, proti žalovanému L. K. , zastoupenému JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Čelkovická 445, o 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 11 C 9/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 18. 9. 2012, č.j. 15 Co 650/2012-85, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Aleše Janů, advokáta.
O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 3. 2012, č.j. 11 C 9/2012-48, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen o.s.ř. , srov. čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), a přípustnost nelze dovodit ani z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel, přestože ohlásil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nesprávné právní posouzení ve skutečnosti nenamítá. Jeho výtky proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, podle nichž mu žalovaný 2. 12. 2008 zaplatil 300.000,- Kč jako plnění z titulu žalobou uplatněného nároku, tedy nikoliv jako plnění jiných svých závazků, vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nelze - jak bylo výše vyloženo - při zvažování přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlížet (§ 237 odst. 3, § 241a odst. 3 o.s.ř.).
Namítá-li dovolatel nesprávné hodnocení výpovědi svědka M. Ch., přehlíží, že hodnocení důkazů v dovolání již nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím - v daném případě obecně nezpůsobilých dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bodu 8., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 27. března 2013

JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu