33 Cdo 2684/2009
Datum rozhodnutí: 31.03.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.







33 Cdo 2684/2009


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce
Ing. L. H.
, proti žalovanému
Ing. L. V.
, zastoupenému Mgr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, Ruská 87/11, o zaplacení částky 224.176,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 187/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2008, č. j. 11 Co 534/2008-424, takto:


I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2008, č. j. 11 Co 534/2008-424, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 3. července 2008, č. j. 18 C 187/97-397, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 224.176,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; přestože předchozí rozsudek ze dne 5. března 2002, č. j. 18 C 187/97-170, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2005, č. j. 11 Co 593/2004-225, zrušen, rozhodl soud prvního stupně v rozsahu jistiny (tj. částky 224.176,- Kč) rozsudkem ze dne 3. července 2008, č. j. 18 C 187/97-397, shodně jako v původním rozsudku. Důvody, pro které byl v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, spočívaly v neurčitě vymezeném předmětu řízení, v neúplných žalobních tvrzeních, v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a pominutí vznesené námitky započtení. Odvolací soud tak nevyslovil žádný závazný právní názor, kterým by soud prvního stupně v dalším řízení jakkoli limitoval.




Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Výhrady dovolatele, že žalobce v žalobě nespecifikoval práce, které měl pro něho provést, jeho námitky směřující proti závěrům znaleckých posudků a proti hodnocení v řízení provedených důkazů, popř. proti neúplnosti skutkových zjištění, vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud stejně jako před ním soud prvního stupně nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musel by uzavřít, že žaloba není důvodná. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo než jeho dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně 31. března 2011


JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu