33 Cdo 2661/2013
Datum rozhodnutí: 31.10.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



33 Cdo 2661/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Ing. L. U. a b) Ing. V. U. , zastoupených JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému RNDr. L. U. , o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 226/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2013, č.j. 54 Co 10/2013-150, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalobců proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud potvrdil rozsudek ze dne 1. 10. 2012, č.j. 18 C 226/2011-122, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o určení vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem, není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), neboť právní otázky, které dovolatelé předkládají k řešení, již byly Nejvyšším soudem vyřešeny a napadené rozhodnutí je v souladu s touto judikaturou.
Obecně k aplikovatelnosti § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), se Nejvyšší soud vyjádřil opakovaně (srov. rozsudek ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 33 Odo 4398/2007, na který odkazuje v odůvodnění svého rozhodnutí i soud prvního stupně, a např. rozsudky ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003) tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák.
Již ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, pak Nejvyšší soud dovodil, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, tj. okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného vůči dárci ve výzvě k vrácení daru, případně v žalobě, je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování (srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3643/2012).
Námitky, jimiž dovolatelé neuplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., přípustnost dovolání založit nemohou.
Dovolatelé sice výslovně napadli rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu , ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesli.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu