33 Cdo 2654/2015
Datum rozhodnutí: 30.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 597 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 2654/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) V. S. , a b) I. S. , proti žalovanému A. F. , zastoupenému Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Jana Palacha 954/4, o 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 199/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2015, č.j. 21 Co 457/2013-184, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 10. 7. 2013, č.j. 4 C 199/2009-152, kterým Okresní soud ve Znojmě uložil žalovanému zaplatit žalobcům (oprávněným společně a nerozdílně) 180.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a na náhradě nákladů řízení 119.603,- Kč; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo. Odvolací soud uzavřel, že nadměrná vlhkost zdiva budovy, jejímiž vlastníky se žalobci stali na základě smlouvy z 6. 5. 2009, je (skrytou) vadou ve smyslu § 597 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen obč. zák. ), existující již v době plnění, na kterou žalovaný (prodávající) neupozornil. Žalobci uplatnili u žalovaného vadu i odpovídající právo na slevu z kupní ceny v zákonné lhůtě (§ 599 odst. 1 obč. zák.), přičemž její výši shledal odvolací soud přiměřenou.
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ), přípustné. Právní otázka, jejíž řešení žalovaný zpochybnil, byla již Nejvyšším soudem vyřešena (viz výklad níže), napadené rozhodnutí je s touto (konstantní) judikaturou v souladu a dovolací soud nemá důvod se od ní odchylovat.
Odvolací soud po stránce skutkové vyšel z toho, že smlouvou z 6. 5. 2009 žalovaný převedl vlastnické právo k budově na parcele č. 103 včetně této parcely v obci a katastrálním území M. K. na žalobce; kupní cenu strany sjednaly částkou 1.000.000,- Kč. Nemovitosti žalobci převzali 22. 5. 2009. V červnu 2009 zjistili, že obvodové zdivo budovy trpí nadměrnou vlhkostí, která se projevuje poškozením vnitřních omítek. Nadměrná vlhkost stavby, na kterou žalovaný žalobce neupozornil, není důsledkem přívalových dešťů v květnu a červnu 2009, ani nefunkční kanalizace na ulici P. Z expertního posudku č. OC-20/2009, který vypracoval 30. 7. 2009 Ing. M. K., a ze znaleckého posudku Ing. R. K. z 29. 6. 2011, odvolací soud zjistil, že obvodové stěny ze smíšeného zdiva (cihly pálené, nepálené a kámen) jsou vlhké, přičemž uvnitř stavby vlhkost dosahuje do výše 0,40 až 1 metru a projevuje se zkřížením dveří, které nelze otevírat. Dům byl vybudován (bez vodorovné hydroizolace) zhruba před osmdesáti lety, v roce 2008 byly rekonstruovány vnitřní omítky.
Dovolatel se mýlí, dovozuje-li, že závěr odvolacího soudu nadměrná vlhkost zdiva není projevem běžného opotřebení stavby, ale vadou ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák., pokud zatěžovala nemovitost v době uzavření smlouvy se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž se za vadu považuje nedostatek takové vlastnosti, která se u movitých či nemovitých věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá a jejíž absencí je možnost využití věci podstatně snížena (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1990 pod č. 24, ze dne 27. 3. 1991, sp. zn. 7 Cz 12/91, uveřejněný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČR 1/1992 pod č. 5, ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 33 Odo 956/2002, a ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2002). Rozdílem mezi vadou v právním smyslu a projevem běžného opotřebení, resp. stavem předmětu koupě z hlediska jeho stáří a způsobu využití se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010, z jehož odůvodnění vyplývá, že tam vytčené nedostatky (mimo jiné podmáčení podlahy místností domu spodní vodou) představují běžné opotřebení, které vzhledem ke stanovené nebo obvyklé době životnosti domu odpovídají jeho stáří, provedeným (neprovedeným) rekonstrukcím a běžnému způsobu užívání i údržby. V souzené věci by obvyklý stav budovy mohl být spojován s mírnou vlhkostí interiéru (zejména po rekonstrukci vnitřních omítek), ne však s nadměrnou vlhkostí zdiva v míře zjištěné soudy obou stupňů.
Odkaz žalovaného na rozsudek ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007, je nepřípadný, neboť v této věci se Nejvyšší soud zabýval toliko způsobem určení slevy ze sjednané kupní ceny.
Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1, 3 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Bezcenné jsou proto výhrady, že provedeným dokazováním nebyly zjištěny závady v podobě vnější a vnitřní vlhkosti a že se soudy nezabývaly tím, zda žalovaný na vlhkost zdiva žalobce upozornil (odvolací soud převzal skutkové zjištění, podle něhož kupující nebyli před uzavřením kupní smlouvy se stavem domu co se vlhkosti týče seznámeni).
Ve vztahu k výrokům, jimiž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, žalovaný žádnou argumentaci nevznesl.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 11. 2015

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu