33 Cdo 2654/2000
Datum rozhodnutí: 17.01.2001
Dotčené předpisy:




33 Cdo 2654/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L., spol. s r. o., proti žalovaným 1) F.M. , 2) J.M. a 3) M.G., o návrhu na určení neplatnosti kupní smlouvy a uložení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 125/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. srpna 2000 č.j. 19 Co 1866/2000-63, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 5. 2000 č.j. 14 C 125/2000-48 zamítl žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 26. 2. 1996 uzavřené mezi účastníky F.M. a J.M. jako prodávajícími a společností L. , spol. s r. o., jako kupujícím, jejímž předmětem byly nemovitosti, jak jsou zapsány na LV 400 pro k. ú. S. , obec S.J. n M. , okres Č.B. , a to parcely č. 123, o výměře 374 m2, zastavěná plocha, objekt k bydlení a parcely č. 48/8, o výměře 2737 m2, zahrada, a dále na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi F. M. a J. M. jako prodávajícími a M.G. jako kupujícím, ohledně nemovitostí shora popsaných. Současně zamítl žalobu na určení, že žalovaní F.M. a J.M. jsou povinni uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu, kterou jí odprodají shora uvedené nemovitosti.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. 8. 2000 č.j. 19 Co 1866/2000-63 rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávné právní kvalifikaci a vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. V rozhodnutích soudů obou stupňů byl podle názoru dovolatelky chybně posouzen její naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy a oba soudy také neprovedly důkaz znaleckým posudkem Ing. S.K. a J.J. , když srovnání obou znaleckých posudků by mělo zásadní význam pro posouzení hodnoty prodávané nemovitosti. Žádný ze soudů se rovněž nezabýval skutečností, že žalobkyně vady věci fakticky reklamovala a dožadovala se stanovení nižší kupní ceny. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1, 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( § 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ).

Podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (když odvolací soud pouze v zamítavých výrocích odstavce I. a II. rozsudku soudu prvního stupně doplnil chybějící slova "je neplatná"), aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu § 239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by žalobkyně vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinila ( § 239 odst. 2 o. s. ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno.

Z hlediska ust. § 238 a § 239 o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle § 243b odst. 4 věty první, a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst.1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 17. ledna 2001

JUDr. Marta Š k á r o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová