33 Cdo 2610/2008
Datum rozhodnutí: 19.09.2008
Dotčené předpisy:




33 Cdo 2610/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně I. J., s. r. o., zastoupené Mgr. R. L., advokátem, proti žalované L. S. S., , o zaplacení 1.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 23 Ro 1669/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. března 2008, č. j. 69 Co 185/2008-22, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 7. září 2007, č. j. 23 Ro 1669/2007-9, odmítl pro opožděnost odpor, který žalovaná podala proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 30. července 2007, č. j. 23 Ro 1669/2007-7; odvolání žalované proti tomuto usnesení Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 24. října 2007, č. j. 23 Ro 1669/2007-12, pro opožděnost odmítl. Usnesením ze dne 19. prosince 2007, č. j. 23 Ro 1669/2007-14, pak Okresní soud v Přerově odmítl pro opožděnost rovněž odvolání žalované proti svému usnesení ze dne 24. října 2007, a usnesením ze dne 11. února 2008, č. j. 23 Ro 1669/2007-17, i odvolání žalované proti svému usnesení 19. prosince 2007.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. března 2008, č. j. 69 Co 185/2008-22, potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. února 2008, č. j. 23 Ro 1669/2007-17. Dovodil, že soud prvního stupně při aplikaci § 50b odst. 2 písm. a/ a § 50c odst. 4 o. s. ř. nepochybil a jeho procesní postup je správný. Neobstojí tudíž námitka žalované, že byla na svých procesních právech zkrácena, resp. že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř. Napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé a tak nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 1 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání pak nemůže být přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož z žádného z těchto ustanovení nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí pozdě podaného odvolání. Dovolání žalované tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. září 2008

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu