33 Cdo 2598/2007
Datum rozhodnutí: 25.11.2009
Dotčené předpisy:





33 Cdo 2598/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně R. T. spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Z. M., o zaplacení 84.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod


sp. zn. 10 C 84/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 42 Co 294/2006-117, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 42 Co 294/2006-117, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se po žalovaném a jeho bývalé manželce, J. M., domáhala zaplacení částky 84.000,- Kč s příslušenstvím z titulu odměny za zprostředkování prodeje nemovitostí podle zprostředkovatelské smlouvy ze dne 24. 9. 2002.


Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 10 C 84/2004-79, ve spojení s usnesením ze dne 28. února 2006, č. j. 10 C 84/2004-95, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 27. 5. 2003 do zaplacení, žalobu proti J. M. zamítl a rozhodl o nákladech řízení.


K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 42 Co 294/2006-117, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu proti žalovanému zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 24. 9. 2002 smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala vyhledat kupce domu čp. 247 na pozemku parc. č. 451 a pozemků parc. č. 451 a 452, tj. nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví žalovaného a J. M. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni odměnu ve výši 4 % z kupní ceny uvedených nemovitostí; nárok na odměnu měl vzniknout zprostředkovateli tehdy, jestliže jeho úsilí v době trvání zprostředkovatelské smlouvy přispělo k uzavření kupní smlouvy. Mezi účastníky bylo ve smlouvě dále ujednáno, že Jestliže se uzavření kupní smlouvy uvedené v bodě I. uskuteční až po uplynutí doby platnosti této smlouvy, nebo po jejím zrušení, má zprostředkovatel nárok na sjednanou odměnu v plné výši, když jeho úsilí v době trvání této smlouvy přispělo k uzavření kupní smlouvy uvedené v bodě I., tzn., v případě prodeje uvedených nemovitostí kupci vyhledanému zprostředkovatelem v době platnosti této smlouvy, až po uplynutí této smlouvy . Žalobkyně po uzavření zprostředkovatelské smlouvy vyvinula úsilí směřující k prodeji předmětných nemovitostí tím, že pořídila jejich fotodokumentaci a vystavila ji ve svých výlohách. I. T., která spolu s manželem předmětné nemovitosti následně koupila, získala informaci o jejich prodeji z vývěsky žalobkyně a při osobní návštěvě v kanceláři žalobkyně dne 26. 9. 2002. Zde svým podpisem poskytnutí informace potvrdila. Přípisem ze dne 23. 10. 2002 žalovaný zprostředkovatelskou smlouvu se žalobkyní vypověděl. Dne 19. 5. 2003 uzavřeli žalovaný a J. M. (jako prodávající) s manžely J. T. a I. T. (kupujícími) kupní smlouvu, na jejímž základě byly předmětné nemovitosti převedeny za kupní cenu 2,100.000,- Kč. Manželé T. byli následně zapsáni jako vlastníci nemovitostí do katastru nemovitostí. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že k uzavření kupní smlouvy došlo v příčinné souvislosti s činností žalobkyně, odvolací soud uzavřel, že tato příčinná souvislosti nebyla prokázána; žalobkyně sice předmětné nemovitosti inzerovala a budoucí kupující s nabídkou seznámila, nelze však postavit najisto, že by bez snahy a úsilí žalobkyně k uzavření smlouvy nedošlo. Zdůraznil přitom, že od uzavření zprostředkovatelské smlouvy do uzavření kupní smlouvy uplynulo zhruba 8 měsíců, budoucí kupující přijali rozhodnutí nemovitosti koupit teprve v únoru 2003, přičemž následně požádali o zprostředkování koupě realitní kancelář F., kde jednali s M., a informace o koupi domu získali i od E. B., bývalého souseda žalovaného. Uzavřel tudíž, že žalobkyni nárok na odměnu podle zprostředkovatelské smlouvy ze dne 24. 9. 2002 nevznikl.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytkla odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem, že mezi její činností a uzavřením kupní smlouvy s kupci, které vyhledala (manžely T.), není vztah příčiny a následku s ohledem na časový odstup mezi její činností a uzavřením kupní smlouvy a s přihlédnutím k tomu, že kupující získali informace o prodeji i od jiných subjektů. Nadále je přesvědčena, že v řízení bylo prokázáno, že vyvinula činnost k prodeji předmětných nemovitostí a budoucí kupující seznámila s nabídkou žalovaného jako první, resp. dříve než ostatní subjekty, a proto jí vznikl nárok na odměnu za zprostředkování. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Dovolání proti měnícímu výroku pravomocného rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.


Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a nevyplývá ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze uplatněným dovolacím důvodem, jak byl žalobkyní obsahově vymezen.


Každé podání, tedy i dovolání, je soud povinen posoudit podle jeho obsahu. Žalobkyně v dovolání sice avizuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s .ř., z obsahového vylíčení dovolacích námitek se však podává, že brojí výlučně proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že mezi její činností a uzavřením kupní smlouvy neexistuje - vzhledem k okolnostem daného případu - příčinná souvislost.


Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 8).


Skutkový závěr odvolacího soudu, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo v příčinné souvislosti s činností žalobkyně, není správný. Tvrzení žalobkyně, že vyvíjela činnost směřující k nalezení kupce na nemovitosti žalovaného a jeho tehdejší manželky je podporováno především výpovědí svědkyně I. T., která uvedla, že se o prodeji nemovitostí dozvěděla z vývěsky žalobkyně a následně byla s nabídkou podrobně seznámena při své osobní návštěvě v kanceláři žalobkyně dne 26. 9. 2002, což zde ostatně i písemně stvrdila. Tato svědkyně spolu se svým manželem posléze (dne 19. 3. 2003) uzavřela s žalovaným a jeho manželkou kupní smlouvu, jíž bylo vlastnické právo k předmětným nemovitostem převedeno. Z uvedeného je zřejmé, že to byla žalobkyně, která v rámci plnění svých závazků ze smlouvy zprostředkovala budoucím kupujícím informaci o prodeji předmětných nemovitostí a umožnila tak kontakt mezi prodávajícími a kupujícími. Ten následně vedl k jednání a nakonec i ke koupi. Je pak namístě přisvědčit žalobkyni, že její přispění k uzavření kupní smlouvy není z pohledu splnění podmínek předvídaných smlouvou pro vznik nároku na odměnu nikterak znehodnoceno tím, že budoucí kupující získali informace o prodeji předmětných nemovitostí následně též od jiných subjektů a že jejich váhání s koupí včetně jednání o podmínkách její realizace vyústila v uzavření kupní smlouvy až s určitým časovým odstupem (po osmi měsících od uzavření zprostředkovatelské smlouvy). Z provedeného dokazování tudíž vyplývá, že předmětné nemovitosti byly prodány kupcům vyhledaným žalobkyní, resp. kupcům, kteří reagovali na informační činnost žalobkyně, jak předpokládá zprostředkovatelská smlouva při stanovení podmínek vzniku nároku žalobkyně na odměnu za zprostředkování; skutkový závěr,


že se žalobkyně nepřičinila o uzavření kupní smlouvy, jíž žalovaný a jeho bývalá manželkou převedli vlastnické právo k předmětným nemovitostem, který byl významný pro právní posouzení věci (tj. pro posouzení, zda žalobkyni vznikl nárok na odměnu


za zprostředkování), neobstojí.


Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správný a Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem


a § 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).


Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí zároveň odvolací soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. listopadu 2009


JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v.r.


předsedkyně senátu