33 Cdo 2583/2013
Datum rozhodnutí: 26.09.2013
Dotčené předpisy: čl. 241a odst. 2 o. s. ř., čl. 237 o. s. ř.



33 Cdo 2583/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně R.D.S. - CZ, s.r.o. , se sídlem v Uherském Brodu, Vazová 2498, identifikační číslo 25551175, zastoupené JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem se sídlem v Uherském Brodu, Brodská 223, proti žalovanému A. H. , zastoupenému Mgr. Ing. Pavlem Toufarem, advokátem se sídlem v Dobšicích, Brněnská 502, o zaplacení 13.970,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 200/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2013, č. j. 27 Co 313/2011-392, ve znění opravného usnesení ze dne 31. května 2013, č. j. 27 Co 313/2011-407, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 11. září 2007, č. j. 19 C 200/2003-166, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 77.654,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. února 2010, č. j. 27 Co 98/2008-201, uvedený rozsudek potvrdil ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 63.684,- s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, zrušil jej v rozsahu částky 13.970,- Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení a ve výrocích o nákladech řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Co do částky 13.970,- Kč s příslušenstvím uzavřel, že mezi účastníky byl založen smluvní vztah podléhající režimu občanského zákoníku, a protože nebyla uzavřena dohoda o ceně díla (vztahující se k této částce), uložil mu znalecky zjistit obvyklou cenu díla, jak po poučení podle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně navrhovala u jednání před soudem prvního stupně dne 4. 9. 2007.
Po kasačním rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně doplnila u jednání dne 1. 4. 2010 skutková tvrzení, odůvodňující oprávněnost požadavku na zaplacení částky 13.970,- Kč.
Rozsudkem ze dne 21. června 2011, č. j. 19 C 200/2003-303, ve spojení s usnesením ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 19 C 200/2003-366, Okresní soud ve Zlíně (dále jen soud prvního stupně ) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13.970,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 28. 12. 2002 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) a nákladech řízení vzniklých státu (výrok III.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. března 2013, č. j. 27 Co 313/2011-392, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., včetně usnesení ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 19 C 200/2003-366; ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesením ze dne 31. května 2013, č. j. 27 Co 313/2011-407, Krajský soud v Brně opravil podle § 164 o. s. ř. svůj rozsudek ze dne 14. března 2013, č. j. 27 Co 313/2011-392, ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 77.790,66 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. J. P. , neboť v důsledku početní chyby byl součet nákladů řízení určen částkou 72.290,- Kč, ačkoli podle odůvodnění rozsudku jde správně o částku 77.790,66 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný (dále též dovolatel ) dovoláním.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (bod 1. článek II., zákona č. 404/2012 Sb. dále jen o. s. ř. ), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatel v prvé řadě v řešení otázky, zda v řízení před soudem prvního stupně poté, co odvolací soud jeho předchozí rozsudek k odvolání žalovaného v části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, může protistrana (žalobce) tvrdit nové skutečnosti a navrhovat důkazy, které dříve před soudem prvního stupně neuplatnila. Ve vztahu k této otázce dovolatel netvrdí, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, že jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, ani to, že má být dovolacím soudem (již) vyřešená právní otázka posouzena jinak. I kdyby dovolatel v tomto směru dostál své procesní povinnosti, nutno uvést, že postup obou soudů odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, neboť již v rozsudku ze dne 11. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 4419/2008, publikovaném pod č. 27/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal dovolací soud závěr, že zruší-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátí mu věc k dalšímu řízení, může účastník uvádět nové skutečnosti a navrhovat nové (další) důkazy, aniž by byl omezován tím, že v předchozím řízení před soudem prvního stupně této možnosti nevyužil; účinky zákonné koncentrace tím nejsou dotčeny.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř.
Výhradou, že Krajský soud v Brně pochybil, jestliže rozsudkem ze dne 25. února 2010, č. j. 27 Co 98/2008-201, v rozsahu částky 63.684,- Kč s úrokem z prodlení potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 11. září 2007, č. j. 19 C 200/2003-166, a v rozsahu částky 13.970,- Kč s úrokem z prodlení jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, čímž rozdělil předmět sporu, a námitkou, že chybou v odůvodnění rozsudku ze dne 25. února 2010, č. j. 27 Co 98/2008-201, byl zbaven možnosti podat proti němu dovolání, není zpochybňován žádný právní závěr, na němž by bylo založeno dovoláním napadené rozhodnutí (rozuměj rozsudek ze dne 14. března 2013, č. j. 27 Co 313/2011-392, ve spojení s usnesením ze dne 31. května 2013, č. j. 27 Co 313/2011-407). Totéž platí pro nastolenou otázku, zda písemně uzavřená smlouva o dílo ze dne 18. 12. 2002 podléhá režimu obchodního či občanského zákoníku; dovolatel pomíjí, že dovolaním napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o nároku z titulu ústně uzavřené smlouvy o dílo na vyrovnání a vyspravení bazénu a nikoli o nároku ze smlouvy o dílo na provedení izolace bazénu uzavřené písemně dne 18. 12. 2002, o němž bylo pravomocně rozhodnuto již rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2010, č. j. 27 Co 98/2008-201. Předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. spočívající v tom, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na řešení dovoláním vymezených otázek hmotného nebo procesního práva tak není naplněn.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu