33 Cdo 2580/2012
Datum rozhodnutí: 31.10.2013
Dotčené předpisy: § 132 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 236 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 2580/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. L. R. , zastoupeného Mgr. Danielem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované M. N. , zastoupené JUDr. Evženem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1586/4, o 1.976.266,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 17 C 168/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, č.j. 20 Co 414/2011-199, takto:

I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, č.j. 20 Co 414/2011-199, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se odmítá; jinak se zamítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.989,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Daniela Maška, advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud (mimo jiné) změnil rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 25. 5. 2011, č.j. 17 C 168/2009-154, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 10. 2011, č.j. 17 C 168/2009-175, tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 1.976.266,- Kč a úroky z prodlení z částky 1.750.000,- Kč ve výši 9,75% p.a. od 1. 9. 2007 do 31. 12. 2007, z částky 1.766.100,- Kč ve výši 10,75% p.a. od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25% p.a. od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5% p.a. od 1. 7. 2009 do 9. 9. 2009 a z částky 1.976.266,- Kč ve výši 8,5% p.a. od 10. 9. 2009 do 31. 12. 2009, 8% p.a. od 1. 1. 2010 do 30.6.2010, 7,75% p.a. od 1.7.2010 do 31.12.2011 a od 1.1.2012 do zaplacení ve výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro poslední den kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zejména uzavřel, že žalovaná neprokázala své tvrzení o vrácení půjčených peněz a nevyvrátila tak domněnku existence uznaného dluhu (§ 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. ).
Rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku věci samé a ve výroku o nákladech řízení napadla žalovaná dovoláním, jímž namítá, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, srov. část první, čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ), a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Domnívá se, že unesla důkazní břemeno ohledně skutečností vyvracejících domněnku existence dluhu v době jeho uznání, neboť prokázala, že její dluh v žalované výši zanikl splněním před podpisem prohlášení o uznání dluhu. Prosazuje, že půjčené peníze ve výši 1.550.000,- Kč vrátila ze svého účtu na účet označený žalobcem a že již v té době byla dohodnuta sleva z kupní ceny. Nejednalo se o zálohu na kupní cenu, neboť celá kupní cena (po odečtení slevy) byla zaplacena z úvěru. Odvolacímu soudu vytýká, že provedené důkazy nesprávně zhodnotil, zejména co do časové posloupnosti smlouvy o půjčce, kupní smlouvy a jejího dodatku s pohyby z účtu žalované na účet č. 19-2788880267/0100 a s pohyby na účtu č. 6562181549/0300. Nesprávně také přikládal účastnické výpovědi žalované pouze podpůrný význam a žádné závěry nevyvodil ani z toho, že žalobce nechtěl vypovídat. Odvolací soud nerespektoval to, že listina o slevě z kupní ceny byla formálním vyústěním dlouhodobého jednání, a formalisticky zdůraznil rozdíl mezi účty, na které měla být vrácena půjčka a zaplacena záloha na kupní cenu. Žalobce přitom neprokázal, že jí byla záloha vrácena, a ani netvrdil, že by jí poukázaná částka byla plněním na jiný závazek, než na dluh z půjčky. Ve vztahu k nákladovým výrokům odvolacímu soudu vytkla, že přehlédl částečný neúspěch žalobce. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil, poukázal na změny ve skutkových tvrzení žalované a navrhl dovolání zamítnout.
Dovolání - přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé - není důvodné.
Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalovaná nenamítá a ze spisu nevyplývají, a protože je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem - zde důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. - včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), jsou předmětem přezkumu skutkové výhrady, kterými dovolatelka správnost rozhodnutí ve věci samé napadla.
Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u odvolacího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000).
V projednávaném případě odvolací soud opakoval listinné důkazy (smlouva o půjčce sepsaná 30. 7. 2007, uznání dluhu z 31. 12. 2007, smlouva o postoupení pohledávky z 20. 6. 2008, oznámení o postoupení pohledávky z 20. 6. 2008, kupní smlouva z 22. 8. 2007, dodatek ke kupní smlouvě z 18. 9. 2007, kupní smlouva sepsaná 30. 7. 2007, výpis z účtu žalované č. 0657579053/0800), poučil žalovanou podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a doplnil dokazování zprávou Komerční banky a výslechem svědkyně J. K. Po skutkové stránce uzavřel, že žalovaná neprokázala tvrzení o neexistenci dluhu v době jeho uznání z důvodu jeho dřívějšího zániku splněním, zejména dovodil, že část dluhu ze smlouvy o půjčce nevrátila převodem částky 1.550.000,- Kč na účet č. 19-2788880267/0100, neboť toto plnění vyhodnotil - ve shodě se soudem prvního stupně - jako zálohu na kupní cenu sjednanou v kupní smlouvě ze dne 22. 8. 2007. Odvolací soud svůj závěr opřel o provedené listinné důkazy, z nichž plyne, že půjčku poskytnutou celkem ve výši 1.750.000,- Kč se žalovaná ve smlouvě o půjčce zavázala vrátit na účet č. 1211613063/0800. Na účet č. 19-2788880267/0100 s variabilním symbolem 6562181549 se v kupní smlouvě ze dne 22. 8. 2007 zavázala zaplatit zálohu ve výši 1.550.000,- Kč na kupní cenu (v celkové výši 7.550.000,- Kč) za dům a pozemky v obci a katastrálním území B.; kupní smlouva neobsahuje žádné ujednání o slevě z kupní ceny. Částku 1.550.000,- Kč poukázala žalovaná ze svého účtu dne 25. 8. 2007, tedy dva dny po sepisu kupní smlouvy, na účet určený v kupní smlouvě pro úhradu zálohy kupní ceny a platbu identifikovala variabilním symbolem uvedeným v kupní smlouvě a označením N. M. Sleva z kupní ceny ve výši 1.550.000,- Kč za označené vady prodávaného domu byla dohodnuta až v dodatku ke kupní smlouvě ze dne 18. 9. 2007, v němž žalovaná současně potvrdila, že obdržela částku 1.550.000,- Kč, kterou před tím zaplatila jako zálohu na kupní cenu.
Skutkové zjištění odvolacího soudu, že plnění žalované učiněné dne 25. 8. 2007 bylo zálohou na kupní cenu a nikoli vrácením půjčky, tudíž má oporu v provedeném dokazování a dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. tak nebyl uplatněn právem. K námitce, že odvolací soud pominul dlouhodobost jednání o slevě z kupní ceny a že tato byla v době, kdy poukázala peníze ze svého účtu, již dohodnuta, je třeba poukázat také na to, že sama žalovaná při svém výslechu při jednání před soudem prvního stupně 5. 4. 2011 výslovně uvedla, že v době, kdy peníze vracela, ještě tedy nebyla sjednána sleva z kupní ceny . Odvolací soud ani nepochybil, nezabýval-li se tím, zda byla žalované poskytnutá sleva z kupní ceny skutečně uhrazena, resp. vrácena zaplacená záloha (jak potvrdila v dodatku ke kupní smlouvě), neboť - jak správně uvedl - tento nárok žalované nebyl předmětem řízení, jelikož jeho započtení proti žalované pohledávce netvrdila.
Dovolatelce se nepodařilo užitými argumenty správnost napadeného rozhodnutí ve věci samé zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. napadla žalovaná výrok rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, proti kterému není dovolání objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4); Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen advokátní tarif ), tj. částkou 16.220,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 3.469,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 31. října 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu