33 Cdo 2487/2012
Datum rozhodnutí: 27.11.2014
Dotčené předpisy: čl. 15 odst. 1 předpisu č. 48/1997Sb. ve znění do 31.05.2008, čl. 11 odst. 1 předpisu č. 20/1966Sb. ve znění do 30.06.2008




33 Cdo 2487/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Všeobecné fakultní nemocnice se sídlem v Praze 2, U Nemocnice 2, identifikační číslo 00064165, proti žalovanému A. J. D. , zastoupenému Mgr. Lenkou Zajíčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, o 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 22/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012, č. j. 18 Co 505/2011-224, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012, č. j. 18 Co 505/2011-224, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 6. května 2011, č. j. 22 C 22/2010-186, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 80.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl žalobu o zaplacení částky 17.761,- Kč s úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalovaný navštívil dne 8. 4. 2008 na doporučení lékařky MUDr. K. C. pracoviště žalobkyně Ústav biologie a lékařské genetiky, kde proběhla konzultace s primářem MUDr. J. K. za přítomnosti MUDr. K. V., Ph.D., při níž žalovaný požadoval provedení rozsáhlého vyšetření za účelem zjištění rizika výskytu rakovinného onemocnění. Aby vyšetření bylo cílenější, sdělili mu lékaři, že je vhodné vyčkat na výsledky vyšetření jeho synovce. Zdůrazňovali, že rizikový gen lze sice odhalit, ale nelze zaručit, že rakovinou neonemocní, přestože se u něj nevyskytuje. Žalovaný trval na okamžitém vyšetření a na provedení analýzy i těch genů, které podle názoru lékařů nebylo nutné zkoumat. Přes sdělení, že vyšetření jsou finančně nákladná, že u něj sice může být genetická zátěž, ale ne tak vysoká a je tak zbytečné provádět všechna vyšetření, žalovaný trval na jeho provedení s tím, že náklady vyšetření uhradí. Bezprostředně po setkání byla žalovanému odebrána krev a bylo dohodnuto, že mu připraví písemný informovaný souhlas, který žalovaný dne 22. 4. 2008 podepsal a zaslal zpět žalobkyni. V něm byl (v anglicky psaném textu) žalovaný seznámen s tím, že budou provedena vyšetření mutací v blíže specifikovaných genech a to tím způsobem, že v prvním kroku bude provedeno vyšetření na mutaci genu BRCA1,2 genu APC a MYH v ceně cca 80.000,- Kč a ve druhém kroku pokud je známa kauzální mutace v mutátor-genu synovce zkoumané osoby, pak bude následovat cílené prozkoumání této mutace. Pokud známa nebude, pak bude následovat úplné vyšetření mutátor-genů. Cena záleží na typu analýzy. Upřesníme před analýzou . Ve třetí fázi - např. pokud budou výsledky předchozích vyšetření negativní analýza CDKN2A cena bude upřesněna před analýzou. Ve čtvrtém kroku mělo dojít k vyhodnocení výsledků, další konzultaci, vysvětlení výsledků vyšetření a vyhotovení písemné lékařské zprávy. Žalovaný byl upozorněn na to, že výsledky tohoto doporučeného postupu mohou být neinformativní, jelikož negativní výsledek vyšetření nevylučuje dědičnou formu tumoru; negativitou bude velmi obtížné zhodnotit empirické riziko karcinomu a lokalizaci . Žalobkyně provedla dva genetické testy. Dne 19. 11. 2008 vypracovala zprávu o výsledcích provedených genetických vyšetření a opakovaně vyzývala žalovaného k jejímu vyzvednutí na svém pracovišti. Jelikož na výzvu nereagoval, zaslala mu ji poštou. Fakturou č. 2008151220 ze dne 26. 6. 2008 vyúčtovala první část ceny za provedené genetické testy částkou 56.181,- Kč a fakturou č. 2008152549 ze dne 30. 11. 2008 druhou část ceny ve výši 41.580,- Kč. Dopisy ze dne 16. 12. 2008 a 16. 3. 2009 žalovaný odmítl dlužné částky zaplatit. Žalovaný, jenž byl v roce 2008 pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny, má podle výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 17. 2. 2010 od 6. 9. 2007 povolen trvalý pobyt cizince na adrese v P., D. Podle MUDr. K. se při určování ceny lékařského výkonu rozlišuje, zda je cizinec zdravotně pojištěn na území České republiky. Při předložení průkazku zdravotní pojišťovny se cena za výkon účtuje příslušné zdravotní pojišťovně v bodech, které se převádějí na koruny. U vyšetření, kterému se podrobil žalovaný, závisí na rozhodnutí lékaře, zda rozhodne o jeho vhodnosti (indikaci). V případě závěru o důvodnosti je vyšetření hrazeno ze zdravotního pojištění. V opačné situaci je možno je provést jen na vlastní žádost pacienta, ovšem za cenu, která se z veřejného zdravotního pojištění nehradí. Podle osobního účtu žalovaného (pacienta č. 6204170000) ze dne 26. 6. 2008 a ze dne 4. 12. 2008 bylo pod kódem 28022 provedeno cílené klinickogenetické vyšetření při dosud neuzavřené klinické diagnóze .
Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 11. ledna 2012, č. j. 18 Co 505/2011-224, změnil rozsudek soudu prvního stupě ve vyhovujícím výroku o zaplacení částky 80.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V otázce mezinárodní soudní příslušnosti upřesnil, že nárok žalobkyně je podřaditelný kategorii občanských věcí podle čl. I. bodu I. nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; má-li žalovaný na území České republiky trvalé bydliště, vyplývá mezinárodní příslušnost (nesprávně uvedeno pravomoc ) českých soudů z čl. 2 bod I. nařízení. Soud prvního stupně sice úplně zjistil skutkový stav věci, avšak skutková zjištění nesprávně právně posoudil. Cituje § 2 odst. 1 písm. a), § 3 odst. 1 písm. c), § 13 odst. 1, § 14 větu prvou, § 15 odst. 10 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a dále § 11 odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, odvolací soud uzavřel, že genetické vyšetření žalovaného bylo v jeho případě indikováno jak primářem MUDr. K. tak MUDr. V., neboť v rodině žalovaného se vyskytla závažná rakovinná onemocnění. Za této situace jeho vyšetření sledovalo léčebný účel, resp. cílem bylo zachování jeho zdravotního stavu. Z těchto důvodů za předmětné genetické vyšetření pro žalovaného žádná platební povinnost zákonem stanovená není . Dospěli-li ošetřující lékaři k závěru, že v případě českého pacienta by postupovali tak, že vyšetření by bylo provedeno i bez ohledu na předložení zdravotních zpráv o rakovinových onemocněních v příbuzenstvu, je zřejmé, že na stejnou péči a za stejných podmínek měl právo i žalovaný. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani okolnost, že lékaři nevěděli, že žalovaný je účastníkem veřejného zdravotního pojištění na území České republiky, neboť právo na bezplatné vyšetření není vázáno na předložení průkazu pojištěnce či sdělení jiných relevantních údajů o účasti pacienta na všeobecném zdravotním pojištění, ale plyne přímo ze zákona; mylně vycházeli z předpokladu, že pojištěncem není a že vyšetření uhradí ze svého, v čemž je příslibem zaplatit náklady vyšetření žalovaný utvrzoval. Podle odvolacího soudu zákon o veřejném zdravotním pojištění ani zákon o péči o zdraví lidu neváže úhradu nákladů vyšetření sledujícího léčebný účel na předložení lékařských zpráv o onemocnění příbuzných žalovaného. V případě žalovaného bylo vyšetření ostatně provedeno bez jejich předložení vyšetřujícím lékařům. Odvolací soud uzavřel, že právo na poskytnutí bezplatné zdravotní péče sledující léčebný účel při indikaci lékařem plyne přímo ze zákona. Podmiňuje-li žalobkyně sporné genetické vyšetření (s úhradou ze zdravotního pojištění) doporučením specialisty, nelze přehlédnout, že podle zprávy VZP ze dne 22. 4. 2011 výkony odbornosti 916 - laboratoř lékařské genetiky jsou pojištěncům této pojišťovny hrazeny, byly-li indikovány lékařským genetikem, kterým primář Ústavu biologie a lékařské genetiky I. lékařské fakulty UK nepochybně je.
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též dovolatelka ) dovozuje ze znění § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, uplatňujíc dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Citujíc čl. 31 větu druhou LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (dále jen LZPS ), § 11 odst. 1 písm. d), § 13 odst. 1, § 15 odst. 10 větu prvou zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, § 11 odst. 1 větu prvou a odst. 3 písm. a) a písm. b) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu namítá, že má-li být potřeba provedení lékařských výkonů založena na rozhodnutí lékaře (a nikoli pacienta), potom musí být z režimu hrazené péče vyloučen výkon, o jehož provedení žádá pacient na základě subjektivních obav o své zdraví; takový výkon nebyl indikován lékařem, nýbrž jeho provedení je vynuceno přáním pacienta. Tento závěr je nutno vztáhnout i na situaci, kdy až po provedení dalších vyšetření (např. méně nákladných nebo invazivních) by požadované vyšetření bylo teoreticky možné hradit ze zdravotního pojištění . K tíži žalobkyně nemůže být přičítáno, že její lékaři podlehli naléhání žalovaného (jeho neoblomnému rozhodnutí ujistit se, že není ohrožen rakovinovým onemocněním) a hledali způsob, jakým alespoň částečně vyhovět jeho prosbě o provedení komplexního vyšetření na pravděpodobnost výskytu všech forem rakovinového onemocnění. Lékaři si byli vědomi předčasnosti (nepřesnosti) vyšetření v situaci, kdy bez relevantních informací (zejména výsledků vyšetření členů rodiny žalovaného) nemohlo dojít k cílenému vyšetření, jež by mělo pro pacienta a jeho zdravotní stav větší váhu ; až po provedení první části vyšetření mělo být rozhodnuto o dalším postupu s tím, že i kdyby vyšetření odhalilo rizikový gen, neznamená to bez dalšího, že příslušným typem rakoviny musí žalovaný onemocnět. Pakliže lékaři žalovanému rozmlouvali provedení uvedeného vyšetření, je nepochybné, že se domnívali, že pro něj nebude mít přímý léčebný efekt. Dovolatelka akcentuje, že zdravotní pojišťovna žalovaného zaujala stanovisko, podle něhož výkony provedené na základě jeho žádosti, vyvolané pouhou subjektivní obavou o svůj zdravotní stav, nemohou spadat do hrazené péče. Na podporu svých právních vývodů poukazuje na to, že v souzené věci nelze pominout, že žalovaný vyjadřoval ochotu náklady genetického vyšetření uhradit, ani to, že právo na bezplatnou zdravotní péči není absolutní a systém veřejného zdravotního pojištění hospodaří s omezeným objemem finančních prostředků. V souladu s principem solidarity je co nejhospodárnější nakládání s dostupnými finančními zdroji, tak, aby se dostalo hrazené zdravotní péče tam, kde je potřeba, což taktéž znamená, že budou prováděny a hrazeny jen ty léčebné výkony, které směřují ke zlepšení nebo zachování zdraví pojištěnců. Provedení vyšetření na základě pouhé žádosti pojištěnce bez objektivní indikace může vést k nespravedlivému odčerpání dostupných prostředků a jejich nedostatku pro jinou cílenou péči. Genetické vyšetření žalovaného bylo provedeno jen v zájmu jeho uklidnění a zmírnění obav z onemocnění rakovinou, nepřineslo mu žádný léčebný efekt, a jde tak o vyšetření podle § 15 odst. 10 věty prvé zákona o veřejném zdravotním pojištění, jež nespadá pod zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Náklady na jeho provedení je tak povinen nést žalovaný. S tímto odůvodněním žalobkyně navrhla zrušit rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ).
Žalobkyně nenamítá, že je řízení postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl obsahově vymezen.
Nutno předeslat, že dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Nebyl-li dovoláním zpochybněn právní závěr, že vztah mezi zdravotnickým zařízením (žalobkyní) a pacientem (žalovaným) byl založen na typové smlouvě o dílo podle § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.) dále jen obč. zák. , nemohl se dovolací soud zabývat správností řešení této dílčí právní otázky.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu, že žalovaný není povinen uhradit náklady genetického vyšetření, neboť měly být v rámci hrazené péče zaplaceny z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle čl. 31 LZPS každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
Podle § 1 písm. a) a b) zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění účinném do 31. 5. 2008, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje veřejné zdravotní pojištění (dále jen zdravotní pojištění ), rozsah a podmínky, za nichž je na základě tohoto zákona poskytována zdravotní péče.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. podle tohoto zákona jsou zdravotně pojištěny: a) osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky, b) osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky (dále jen pojištěnci ).
Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění vzniká dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.
Podle § 11 odst. 1 písm. b) věty prvé zákona č. 48/1997 Sb. pojištěnec má právo na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení s výjimkou závodní zdravotní služby, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně.
Podle § 11 odst. 1 písm. d) věty prvé a druhé zákona č. 48/1997 Sb. pojištěnec má právo na zdravotní péči bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Lékař či jiný odborný pracovník ve zdravotnictví ani zdravotnické zařízení nesmí za tuto zdravotní péči přijmout od pojištěnce žádnou úhradu.
Podle § 12 písm. h) zákona č. 48/1997 Sb. pojištěnec je povinen prokazovat se při poskytování zdravotní péče, s výjimkou poskytování léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou.
Podle § 13 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav a zdravotní péče uvedená v odstavci 3.
Podle § 13 odst. 2 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní péče hrazená v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (dále jen hrazená péče ) zahrnuje preventivní péči.
Podle § 15 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. ze zdravotního pojištění se nehradí, nebo se hradí jen za určitých podmínek, zdravotní výkony uvedené v příloze č. 1 tohoto zákona. Ze zdravotního pojištění se nehradí vyšetření, prohlídky, léčivé přípravky, potraviny pro zvláštní lékařské účely a zdravotnické prostředky a jiné výkony provedené v osobním zájmu a na žádost fyzických osob nebo v zájmu a na žádost právnických osob, jejichž cílem není zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce (odst. 10).
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění účinném do 30. 6. 2008, občané mají právo na poskytování zdravotní péče podle ustanovení tohoto zákona, zákona o všeobecném pojištění a předpisů vydaných k jejich provedení a zákona o ochraně veřejného zdraví.
Podle § 11 odst. 1 věty druhé zákona č. 20/1966 Sb. podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákony. Zdravotní péče se poskytuje bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního pojištění v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy nebo na základě smluvního zdravotního pojištění [odst. 2 písm. a)], za plnou nebo částečnou finanční úhradu [odst. 2 písm. d)].
Podle § 11 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 20/1966 Sb. za plnou nebo částečnou finanční úhradu jsou poskytovány zdravotní péče přesahující rámec stanovený zvláštními předpisy (viz zákon č. 48/1997 Sb. o všeobecném zdravotním pojištění), vyšetření, prohlídky a jiné výkony prováděné v osobním zájmu fyzických osob nebo v zájmu právnických osob, které nesledují léčebný účel.
Podle § 30 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. cizincům pobývajícím na území České republiky se poskytuje zdravotní péče a) bezplatně na základě mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, b) bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního nebo smluvního zdravotního pojištění anebo c) za přímou úhradu.
Zdravotní služby jsou v České republice poskytovány na základě (převážně) povinného veřejného zdravotního pojištění; smluvní zdravotní pojištění je jen doplňkovou formou (srovnej § 54 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.). Tento systém je založen na existenci tří subjektů: pojištěnci (příjemci zdravotních služeb), poskytovateli zdravotních služeb a zdravotní pojišťovně, tj. instituci, u které je pojištěnec zdravotně pojištěn. Cizinec je účasten veřejného zdravotního pojištění podle zákona č. 48/1997 Sb., má-li trvalý pobyt v České republice a nemá-li trvalý pobyt, pak je-li zaměstnancem zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v České republice. Získá tím stejné nároky na poskytování zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění (dále hrazené zdravotní služby ) jako ostatní pojištěnci. Hrazené zdravotní služby jsou uskutečňovány v zařízeních poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnickými pracovníky, popřípadě jinými odbornými pracovníky ve zdravotnictví, a to v rozsahu jejich odborné způsobilosti (§ 18 odst. 1 věty prvé zákona č. 48/1997 Sb.); na základě smlouvy mezi poskytovatelem zdravotních služeb a zdravotní pojišťovnou pojištěnce jsou touto zdravotní pojišťovnou hrazeny (§ 17 odst. 1, § 40 odst. 1 a § 46 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.). Cizinec, který je účastníkem veřejného zdravotního pojištění, má - jen se svým svobodným a informovaným souhlasem - právo na hrazenou péči v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem u poskytovatele zdravotních služeb, který je ve smluvním vztahu k jeho (rozuměj tuzemské) zdravotní pojišťovně. Jako každý pojištěnec má cizinec s trvalým pobytem na území České republiky právo na výběr jak zdravotní pojišťovny, tak i poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnického zařízení, kteří jsou ve smluvním vztahu k jeho zdravotní pojišťovně; má právo na zdravotní péči bez přímé úhrady (s výjimkou péče, která je vyjmenovaná v citovaném zákoně jako nehrazená ze zdravotního pojištění, hrazená za určitých podmínek nebo zčásti). Ani zákon č. 20/1966 Sb. ani zákon č. 48/1997 Sb. nevylučují, aby pacient navštívil odborného specialistu bez doporučení lékaře tzv. primární péče [srovnej § 18 odst. 3 písm. a) a b) a § 20 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.]. Žalovaný se tak mohl přímo obrátit se svým zdravotním problémem na specialistu v oboru lékařské genetiky.
Má-li pojištěnec právo na hrazenou péči [§ 13 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb.] je zdravotnický pracovník, který péči poskytuje, povinen ji bezplatně poskytnout jen tehdy, je-li pacient zdravotně pojištěn; v opačném případě (nejde-li o neodkladnou nebo nutnou péči) má právo jeho ošetření odmítnout, není-li pacient ochoten úkony zdravotní služby zaplatit mimo rámec zdravotního pojištění. Rozhodne-li lékař o nezbytnosti konkrétního vyšetření zdravotně pojištěného pacienta (tzn. že úkon lékařské péče směřuje k zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu), je takový zdravotní výkon hrazen z veřejného zdravotního pojištění podle zásad zákona o veřejném zdravotním pojištění. Naopak, rozhodne-li ošetřující lékař o tom, že pacientem požadovaný léčebný úkon nepřispěje k zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu, je oprávněn provedení takového úkonu odmítnout, není-li pacient ochoten výkon uhradit z vlastních peněz, tj. mimo rámec veřejného zdravotního pojištění.
V souzené věci specialisté MUDr. K. a MUDr. V. dospěli k závěru o předčasnosti (nepřesnosti) vyšetření v situaci, kdy bez relevantních informací (zejména výsledků vyšetření členů rodiny žalovaného) nemohlo dojít k cílenému vyšetření, jež by mělo pro žalovaného a jeho zdravotní stav větší váhu . Pakliže lékaři žalovanému rozmlouvali provedení uvedeného vyšetření, je nepochybné, že měli zato, že pro něj nebude přínosné; bylo provedeno jen na základě jeho žádosti, v jeho osobním zájmu, nebylo nezbytné a nesměřovalo k zachování nebo zlepšení zdravotního stavu pojištěnce. Trval-li žalovaný, který je sice účastníkem veřejného zdravotního pojištění, na okamžitém provedení genetického vyšetření s tím, že cenu za ně zaplatí, byl srozuměn s tím, že vyšetření nebude hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl žalobkyní uplatněn důvodně.
Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2014

JUDr. Václav D u d a
předseda senátu