33 Cdo 2472/2012
Datum rozhodnutí: 26.09.2012
Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř.




33 Cdo 2472/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D. B., zastoupené JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 484, proti žalované Ing. Zuzaně Kábelové, se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 415, identifikační číslo 48163783, zastoupené Mgr. Marií Voříškovou, advokátkou se sídlem v Pecce, Horní Javoří 23, o zaplacení 39.396,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 104/2006, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. února 2012, č. j. 23 Co 557/2011-187, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. dubna 2011, č. j. 5 C 104/2006-147, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.396,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl současně o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. února 2012, č. j. 23 Co 557/2011-187, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí s tím, že jí odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). I když žalovaná výslovně uvedla, že dovoláním napadá oba výroky usnesení odvolacího soudu, z obsahu tohoto podání vyplývá, že směřuje výhradně proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou), není však v dané věci přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu věc sama srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měla právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu