33 Cdo 2461/2012
Datum rozhodnutí: 31.07.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) obch. zák. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 2461/2012
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) PhDr. P. R. , a b) Mgr. V. R. , zastoupených JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, proti žalovanému Ing. D. D. , zastoupenému Mgr. Michalem Trkalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, o 3.500.000,- USD s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 5 C 252/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, č.j. 22 Co 115/2011-281, takto :

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 2. 11. 2010, č.j. 5 C 252/2008-175 (ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 15. 6. 2011, č.j. 5 C 252/2008-255), jímž Okresní soud Praha západ uložil žalovanému zaplatit žalobcům 3.500.000,- USD s 8,5% úroky z prodlení ročně od 1. 9. 2007 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně, podle něhož žalobce dopisem z 28. 2. 2006 požádal ředitele Barclay`s Private Bank v Ženevě o otevření účtu a poskytnutí půjčky (úvěru). Uvedl, že se rozhodl investovat veškeré prostředky včetně úvěrů (s výjimkou hotovostního úvěru ve výši 4.500.000,- USD) do fondu Signed Global Fund of Hedge Fund; pokud jde o zmíněný hotovostní úvěr, požadoval převést částku 1.000.000,- USD na svůj účet do HVB Bank Slovakia a.s. v Bratislavě s tím, že má být připravena úvěrová smlouva mezi ním a Barclay`s Private Bank na 1.000.000,- USD na dobu deseti let. Součástí dopisu byla i žádost o otevření účtu pro žalovaného s pokynem, aby banka na něj převedla 3.500.000,- USD. Měla být připravena úvěrová smlouva s žalovaným na (tutéž) částku s tím, že úvěr (striktně oddělený od jeho portfolia) bude splacen z tohoto účtu; dopis obsahoval další pokyny stran úhrady úvěrových úroků a splacení jistiny úvěru. Na základě uvedeného žalobcova pokynu převedla Barclay`s Private Bank v Ženevě z jeho účtu na nově zřízený účet žalovaného u téže banky 28. 8. 2006 3.500.000,- USD.
K výtkám, jimiž žalovaný vyjádřil nesouhlas s právním posouzením věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), uvádí dovolací soud následující.
Námitka, že žalobci v řízení tvrdili a (neúspěšně) prokazovali uzavření smlouvy o půjčce peněz (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen obč. zák. ), takže jim soud bez změny žaloby nemohl žalovanou částku přiznat z jiného právního důvodu (jako nárok na vydání majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu § 451 odst. 2 obč. zák.), neobstojí. Odvolací soud, který skutková zjištění podřadil pod jinou hypotézu právní normy, než tu, jejíhož naplnění se právní kvalifikací svého nároku dožadovali žalobci, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2012, rozsudek ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 162/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2005, rozsudek ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004, rozsudek ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1586/2005). Tím, že soud přiznal žalobcům plnění na základě skutkových zjištění umožňujících podřadit po právní stránce uplatněný nárok pod jinou žalobci neuvedenou právní normu, neporušil (jak mylně dovozuje žalovaný) zásadu rozdělení důkazního břemene mezi účastníky sporu.
Protože odvolací soud zjistil, že žalobci peněžní částku, kterou převedli na jeho účet, žalovanému nedarovali (žalovaný neprokázal existenci /písemné či ústní/ darovací smlouvy podle § 628 obč. zák.), nemohou být otázky týkající způsobu předání peněžního daru a formy darovací smlouvy zásadně právně významné (§ 237 odst. 3 o.s.ř.); odvolací soud se jejich posouzením nezabýval.
V souladu s judikaturou je i posouzení otázky promlčení práva. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na účet žalovaného byly bankou peníze převedeny 28. 8. 2006, takže dvouletá promlčecí doba (§ 107 odst. 1 obč. zák.) do okamžiku, kdy bylo řízení v této věci zahájeno (4. 7. 2008), neuplynula (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2758/2006).
Dovolací soud nepřihlíží k výtkám zpochybňujícím skutkový stav, ani k okolnostem podřaditelným dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. § 237 odst. 3, část věty za středníkem, o.s.ř.). Bezcenné jsou proto námitky žalovaného týkající se tvrzené rozpornosti skutkových zjištění, nedostatečného zdůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, jejich nepřezkoumatelnosti a nesprávného provedení listinných důkazů.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalobcům, kteří by měli právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2013

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu