33 Cdo 2460/2015
Datum rozhodnutí: 31.08.2015
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, čl. 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 2460/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. M. G. , zastoupené Mgr. Dagmar Cenknerovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Svatopluka Čecha 1580/25, proti žalovanému P. F. , zastoupenému Mgr. Martinem Šmukem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova 1670/12, o 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 C 182/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. února 2014, č. j. 57 Co 936/2013-432, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Dagmar Cenknerové, advokátky.
O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě dílem potvrdil (ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení vzniklých státu) a dílem změnil (ve výrocích o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o poplatkové povinnosti žalovaného) rozsudek Okresního soudu v Ostravě (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 14. března 2007, č. j. 59 C 182/2004-221, ve znění opravného usnesení ze dne 15. února 2008, č. j. 59 C 182/2004-312; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Posuzováno podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaný shora uvedenému požadavku nedostál.
Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Citace částí odůvodnění (předchozích) rozhodnutí dovolacího soudu nenaplňuje požadavek § 237 o. s. ř. v dovolání označit (identifikovat) právní otázku, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s tím, jak již byla ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešena; argument, že napadené rozhodnutí se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, formulované v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cz 58/88 (R 24/1990) a sp. zn. 33 Cdo 896/2010 , obsahově neodpovídá shora uvedenému požadavku.
Pro úplnost mimo důvod, pro který došlo k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Podstatnou část dovolací argumentace totiž žalovaný formuluje na základě vlastní skutkové verze.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. srpna 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu