33 Cdo 2428/2015
Datum rozhodnutí: 29.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 2428/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Bc. R. F. , zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, proti žalovanému M. M. , zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, o 211.606,- Kč s příslušenstvím a o vydání osvědčení o registraci vozidla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 325/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2014, č.j. 17 Co 70/2014-121, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 2. 2015, č.j. 17 Co 70/2014-196, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.470,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Rostislava Šustka, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :


Žalovaný napadl dovoláním v záhlaví označený rozsudek (ve znění opravného usnesení), jímž městský soud potvrdil rozsudek ze dne 4. 9. 2013, č.j. 28 C 325/2012-44, kterým mu Obvodní soud pro Prahu 2 uložil zaplatit žalobci 211.606,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), vydat mu osvědčení o registraci blíže specifikovaného vozidla a zaplatit mu na náhradě nákladů řízení 58.463,20 Kč; žalovaného zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci a státu (znalečné).
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitosti, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, a vymezení dovolacího důvodu (§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ). O tyto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (srov. § 241b odst. 3, větu první, o.s.ř.) a pro tyto vady v dovolacím řízení nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 241a o.s.ř. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž tento důvod se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá (§ 241a odst. 1, 3 o.s.ř.). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu žalovaný zjevně nedostál a jejich specifikaci nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání (jeho výhrady směřují pouze proti správnosti skutkových zjištění učiněných na základě znaleckého posudku).
Žalovaný sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesl.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. října 2015

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu