33 Cdo 2367/2010
Datum rozhodnutí: 31.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 2367/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Českomoravské provincie Římské unie řádu sv. Voršily , se sídlem v Praze 1, Ostrovní 11/139, zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovanému Mgr. F. Š. , zastoupenému Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, o 238.185,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 55/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2010, č.j. 55 Co 497/2009-121, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým městský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 19. 5. 2008, č.j. 17 C 55/2006-68, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 238.185,- Kč s 3% úroky z prodlení od 1. 5. 2004 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatel výlučně vytýká soudu prvního stupně, že zatížil řízení vadou, jestliže neprovedl navržené důkazy k prokázání jeho tvrzení, že žalobkyně od počátku věděla o nákladech spojených s úkony právních služeb, jednotlivé částky byly vždy odsouhlaseny a stanoven režim jejich vyplacení. Uvedená námitka vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a proto k ní nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlížet (srov. § 237 odst. 3 o.s.ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 31. srpna 2011


JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu