33 Cdo 2355/2014
Datum rozhodnutí: 21.08.2014
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, čl. 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



33 Cdo 2355/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobců a) A. S. , b) M. S. , a c) J. S. , všech zastoupených JUDr. Evou Pavlíčkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Hluboká 1366, proti žalované A. Č. , o zaplacení 1.020.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 8 C 276/2009, o dovolání Antonína Sedláře proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 22. listopadu 2013, č. j. 60 Co 408/2013-287, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 13. února 2013, č. j. 8 C 276/2009-245, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. února 2014, č. j. 8 C 276/2009-302, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči žalované zaplacení částky 1.020.000,- Kč z titulu dědictví po zemřelé V. S.; zároveň rozhodl o nákladech řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce A. S. dne 29. 5. 2013 odvolání.
Podáním ze dne 4. 7. 2013 požádal tento žalobce o osvobození od placení soudního poplatku z odvolání.
Usnesením ze dne 4. září 2013, č. j. 8 C 276/2009-277, mu Okresní soud ve Zlíně (dále jen soud prvního stupně ) přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %, na základě závěru, že jeho příjem ve spojení s příjmem manželky, která s ním žije ve společné domácnosti, je nadprůměrný ve srovnání s běžným důchodem, který v České republice představuje 10.500,- Kč. Důvody pro plné osvobození žalobce od soudních poplatků, které je možné přiznat jen ve zcela výjimečných situacích, soud prvního stupně neshledal, neboť žalobce má pravidelný příjem a běžné výdaje nepředstavují velké finanční zatížení rozpočtu domácnosti. Půjčku a dluh evidovaný na kreditní kartě soud nezohlednil, jelikož žalobce neuvedl, k jakým účelům byla půjčka poskytnuta a z jakého důvodu vznikl dluh na kreditní kartě. Naopak přihlédl k tomu, že je schopen hradit náklady svého právního zastoupení po celou dobu řízení, a při výši soudního poplatku 51.000,- Kč tak není dán výjimečný důvod pro přiznání plného osvobození od placení soudních poplatků.
Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 22. listopadu 2013, č. j. 60 Co 408/2013-287, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že podle konstantní rozhodovací praxe soudů se při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným skutečnostem. Osvobození odůvodňují poměry žadatele zpravidla tehdy, došlo-li by splněním poplatkové povinnosti k ohrožení vlastní výživy či výživy osob, k nimž má zákonnou vyživovací povinnost. Celkové zhodnocení všech okolností vypovídajících o poměrech žadatele se musí promítnout do závěru, zda je s ohledem na své poměry a zdravotní stav schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením. Neumožňují-li mu to jeho poměry, jsou tu důvodu přiznat mu osvobození a to zcela nebo zčásti. S přihlédnutím k charakteru řízení se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že příjmová úroveň žalobce je dostatečná, jeho příjem představovaný důchodem přesahuje několikanásobně částku životního minima podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., přičemž nelze pominout, že na úhradě nákladů jeho domácnosti se podílí i manželka. Za přiléhavou shledal argumentaci soudu prvního stupně stran výše závazků vůči peněžním ústavům. Bez významu na výsledek rozhodnutí je podle odvolacího soudu námitka nepřiměřené délky soudního řízení, jež není způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudu. Odvolací soud má zato, že výše závazků žalobce není nepřiměřená jeho příjmům, resp. příjmům jeho domácnosti. Požádal-li žalobce o přiznání osvobození až v odvolacím řízení není možno pominout, že v této fázi řízení již nelze očekávat vznik výrazných nákladů dokazování. S ohledem na výše soudního poplatku z odvolání (51.000,- Kč) přihlédl i k procesnímu postavení žalobců jako právních nástupců zemřelé původní žalobkyně, k rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu ve věci samé.
Proti shora uvedenému usnesení krajského soudu podal žalobce A. S. (dále též dovolatel ) dovolání, jehož přípustnost je dána podle něj tím, že otázka posuzovaná odvolacím soudem (by) měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Soudy obou stupňů nesprávně posoudily jeho příjmy, neboť se zřetelem k běžným výdajům není schopen ze svého důchodu ušetřit za půl roku na úhradu soudního poplatku z odvolání, jenž mu byl vyměřen ve výši 25.500,- Kč. Má zato, že odvolací soud měl přihlédnout k průtahům, k nimž v řízení před soudem prvního stupně došlo, a které mají vliv na jeho povinnost platit soudní poplatek z odvolání. S tímto odůvodněním navrhl zrušit usnesení soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Jeho požadavek, aby otázka posuzovaná odvolacím soudem byla dovolacím soudem posouzena jinak , není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je dostupné veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jelikož dovolatel - posuzováno podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) - shora vymezeným požadavkům zjevně nedostál a dovolání tak neobsahuje nezbytnou náležitost, tj. v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, č. j. 29 Cdo 2488/2013, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013 ).
Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li dovolatel z jiného, subjektivního pohledu na skutečnosti týkající se jeho finančních a majetkových poměrů pro závěr vztahující se k podmínkám a možnostem úhrady soudního poplatku, než z jakého vyšel odvolací soud a že samotné hodnocení důkazů k těmto okolnostem odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. srpna 2014

JUDr. Václav Duda
předseda senátu