33 Cdo 2342/2014
Datum rozhodnutí: 24.06.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 2342/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávové ve věci žalobce Ing. R. P. , zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem Praha 1, Králodvorská 16, proti žalované NAVELIKO a. s. se sídlem Plzeň, Ledecká 12, zastoupené Mgr. Daliborem Franzem, advokátem se sídlem Praha 2, Na Kozačce 1289/7, jako opatrovníkem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované CAVERA d. s. se sídlem Praha 5, Brňovská 1, zastoupeného JUDr. Ladislavem Zvolským, Ph.D., se sídlem Praha 4, Boleslavova 53/15, o 395.334,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 241/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2013, č. j. 17 Co 145/2013-303, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce podal dovolání proti usnesení ze dne 20. května 2013, č. j. 17 Co 145/2013-303, kterým Městský soud v Praze odmítl pro opožděnost jeho odvolání proti usnesení ze dne 17. ledna 2011, č. j. 51 C 241/2008-168, ve znění opravného usnesení ze dne 27. dubna 2011, č. j. 51 C 241/2008-187.
Dovolání žalobce není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3612/2013, které obstálo i v ústavní rovině - ústavní stížnost proti němu podaná byla usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 1301/2014, odmítnuta). Okolnost, že napadené usnesení odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání je přípustné, není způsobilá přípustnost dovolání založit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2003).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2014

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu