33 Cdo 2277/2009
Datum rozhodnutí: 11.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 2277/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Josefem Čechem, advokátem se sídlem v Brně, Tišnovská 143, proti žalovanému nezletilému R.P. , zastoupenému Ing. L. P., zákonnou zástupkyní, právně Mgr. Tomášem Vybíralem, advokátem se sídlem v Brně, Rybníček 4, o 701.351,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 349/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2009, č.j. 37 Co 426/2006-274, takto :


I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Josefa Čecha, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :


Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2009, č.j. 37 C 426/2006-274, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 3. 7. 2006, č.j. 6 C 349/2001-244, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel soudům nižších stupňů vytýká, že hodnotily svědecké výpovědi v rozporu s listinnými důkazy a s tvrzeními, která vnesl do řízení (zejména, že žalobce vystupoval jen jako technický dozor a nikoliv jako dodavatel stavby, která byla prováděna svépomocí). Oproti skutkovému závěru odvolacího soudu, že cena za stavební práce spojené s rekonstrukcí domu č.p. 66 ve V. měla být podle ústní dohody žalobce s Ing. J. S. (právním předchůdcem žalovaného) vyčíslena až po dokončení díla, prosazuje, že žalobce vyúčtoval stavební práce již daňovým dokladem z 14. 6. 1993 (520.000,- Kč) splatným 28. 6. 1993 a že v řízení o dědictví po zůstaviteli Ing. J. S., zemřelém 11. 11. 1999, vystavil žalobce fakturu na částku 677.132,- Kč, aniž v ní vyznačil splatnost; uvedené zjištění se podle dovolatele podává ze spisů Okresního soudu v Blansku sp. zn. 4 C 223/94 a sp. zn. D 1426/99, jimiž soud prvního stupně provedl důkaz. V obecné poloze zůstala výtka, že odvolací soud nepřihlédl k obsahu listin, jimiž soud prvního stupně provedl důkaz, tj. k žádosti o stavební povolení, rozpočtu stavby, dokladu o úvěru poskytnutém Ing. J. S. a Ing. L. P. Zpochybnění skutkového stavu věci, k němuž soudy dospěly hodnocením provedených důkazů, je podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř.; tento je však v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nepoužitelný, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

I když žalovaný zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, podle něhož není uplatněná pohledávka promlčena (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinil tak způsobem neregulérním. Jinými slovy, závěr o promlčení práva vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl soud prvního stupně a která převzal soud odvolací (že dluh byl podle faktur vystavených 27. 11. 2000 na částky 520.000,- Kč a 181.351,80 Kč splatný 11. 12. 2000).
Odvolacímu soudu nelze vytýkat neúplnost právního posouzení tím, že výkon práva žalobce nepodrobil posouzení z hlediska souladu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). V řízení před soudy nižších stupňů nevyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno na rozpor s dobrými mravy usuzovat, a žalovaný takové skutečnosti ani netvrdil; neučinil-li proto odvolací soud právní závěr ohledně v dovolání namítaného rozporu s dobrými mravy, nemůže být tato právní otázka podrobena dovolacímu přezkumu.
Námitka, že soud prvního stupně měl ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu potencionálního střetu zájmů mezi žalovaným a jeho matkou ustanovit žalovanému pro řízení opatrovníka, nepředstavuje uplatnění žádného z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř., nýbrž jde o tzv. zmatečnost (§ 229 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen za předpokladu - zde nenaplněného -, že dovolání je přípustné (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 15.854,50 Kč, není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nepřípustné dovolání proto dovolací soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 11. listopadu 2010

JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu