33 Cdo 2259/2008
Datum rozhodnutí: 17.06.2010
Dotčené předpisy: § 43 o. s. ř., § 79 odst. 1 o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.





33 Cdo 2259/2008



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně
PROFI CREDIT Czech, a. s.
se sídlem Pardubice, Pernštýnské náměstí 80, zastoupené JUDr. Jaroslavem Poláčkem,

advokátem se sídlem Pardubice, náměstí Republiky 53, proti žalované

A. K.,
t. č. neznámého pobytu, zastoupené opatrovnicí Dagmar Švecovou, vyšší soudní úřednicí Obvodního soudu pro Prahu 10, o 63.695,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 216/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2008, č. j. 51 Co 13/2008-62, takto :


I. Dovolání proti části výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2008, č. j. 51 Co 13/2008-62, jíž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10

ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 21 C 216/2003-56, kterým byla odmítnuta žaloba o zaplacení částek 3.615,90 Kč a 28.000,- Kč,
se zamítá.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2008, č. j. 51 Co 13/2008-62, v části výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne

27. listopadu 2007, č. j. 21 C 216/2003-56, kterým byla odmítnuta žaloba o zaplacení částky 40.448,- Kč, a ve výroku o nákladech odvolacího řízení, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 21 C 216/2003-56, kterým byla odmítnuta žaloba o zaplacení částky 40.448,- Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení,
se zrušují
a věc
se

v tomto rozsahu
vrací
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 1. listopadu 2005, č. j. 21 C 216/2003-30, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 8.368,- Kč s 2% úrokem z prodlení z částky 8.368,- Kč od 28. 4. 2004 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 63.695,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl

o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. května 2007, č. j. 51 Co 68/2007-49, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé (II.) a ve výroku o nákladech řízení (III.) zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení s pokynem, aby postupem podle § 43 o. s. ř. vyzval žalobkyni k doplnění žaloby tak, aby z ní bylo zřejmé, jakých částek se žalobkyně domáhá z titulu poskytnuté půjčky, jaké částky tvoří smluvní odměnu a z jakých konkrétních částek (jednotlivých splátek), za jaké období a v jaké procentní výši žalobkyně nárokuje zaplacení smluvní pokuty.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 21 C 216/2003-56, rozhodl tak, že podání žalobkyně z 5. 8. 2003, došlé soudu 8. 8. 2003, kterým bylo zahájeno řízení o 63.695,- Kčs s příslušenství, se odmítá, a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co usnesením ze dne 6. září 2007, č. j. 21 C 216/2003-52, žalobkyni vytkl, že v žalobě nejsou uvedena dostatečná skutková tvrzení, jimž odůvodňuje nárok na smluvní pokutu celkem ve výši 28.000,- Kč, smluvní pokutu 3.615,90 Kč a nedoplatek jistiny 40.448,- Kč, a že v ní nejsou označeny všechny důkazy k prokázání důvodnosti tvrzených nároků. Žalobkyni vyzval, aby ve stanovené lhůtě doplnila chybějící náležitosti tak, aby bylo zřejmé, jakých částek se domáhá z titulu nezaplacené půjčky, jaké částky tvoří smluvní odměna , z jakých konkrétních částek (jednotlivých splátek), za jaké období a v jaké procentní výši nárokuje zaplacení smluvní pokuty podle čl. 13 smlouvy, za současného vylíčení rozhodných skutečností a označení všech důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Současně ji poučil, že v případě neuposlechnutí výzvy soud podání odmítne. Jelikož žalobkyně v podání ze dne 24. 10. 2007, jímž reagovala na výzvu soudu, neodstranila nedostatky žaloby ve skutkových tvrzeních, soud prvního stupně shledal předpoklady pro odmítnutí žaloby podle § 43 odst. 2 o. s. ř.

Odvolací soud usnesením ze dne 1. února 2008, č. j. 51 Co 13/2008-62, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobkyně - i přes výzvu soudu prvního stupně - vady žaloby neodstranila. V podání ze dne 24. 10. 2007 pouze jinými slovy zopakovala tvrzení uvedená v žalobě, která nedoplnila tak, aby z ní bylo zřejmé, jaké částky tvoří smluvní odměnu, jíž se žalobkyně domáhá, a z jakých konkrétních částek (jednotlivých splátek), za jaké období a v jaké procentní výši nárokuje smluvní pokuty. Jelikož svoje žalobní požadavky přesně nespecifikovala, žaloba trpí vadami, pro které není způsobilá projednání; není z ní zřejmé, o čem a na základě jakého skutkového závěru má soud rozhodnout.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 239 odst. 3 o. s. ř., a v němž označila dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Má za to, že v podané žalobě přesně vyčíslila, jaké částky požaduje na jistině a na smluvních pokutách. Úhrady smluvní odměny se žalobou nedomáhá. Nesouhlasí s tím, že žaloba je v tomto neurčitá nebo nesrozumitelná, a že nenavrhla k prokázání svých nároků potřebné důkazy. Ty předložila již při podání žaloby. Zdůrazňuje, že doložená smlouva o revolvingové půjčce obsahuje všechna podstatná ujednání včetně poskytnuté půjčky, v jednotlivých jejích ustanoveních je uvedena dohodnutá smluvní odměna s příslušným vyčíslením. Tento údaj vyplývá rovněž z předložené karty klienta. Z této listiny jsou též zřejmé údaje o nominální výši půjčky, o výši účtované odměny za poskytnutou půjčku, o jednotlivě poskytnutém revolvingu a o smluvní odměně za jednotlivě poskytnutý revolving, o uhrazených splátkách, o nedoplatku půjčky a o výši jednotlivých účtovaných smluvních pokut. Porovnáním smlouvy o revolvingové půjčce s údaji v kartě klienta lze zjistit, jak a z jakých částek byly účtovány smluvní pokuty. Je přesvědčena, že předložila veškeré důkazy, které má k dispozici, a v průběhu dokazování z nich může soud zjistit potřebné údaje. S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen o. s. ř. (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud České republiky (§ 10a o. s. ř.) proto napadené usnesení přezkoumal ve smyslu § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.

Ačkoli žalobkyně oznamuje uplatnění dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., její námitky směřují výlučně proti právnímu posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Protože ani ze spisu se vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (stejně jako vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.), nepodávají, zabýval se dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně obsahově vylíčila.

Žalobkyně zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že v posuzovaném případě vada žaloby spočívající v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností bránila pokračování v řízení.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval.

Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat (mimo jiné) vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90),

se nazývá žalobou.

Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné,

o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o.s.ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Z uvedeného vyplývá, že zákon nevyžaduje bezpodmínečně vylíčení všech pro rozhodnutí významných tvrzení přímo v žalobě, ale pouze těch rozhodných skutečností, které označují skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje žalobce svůj nárok, a to v takovém rozsahu, aby umožňoval jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. Bureš J., Drápal L., Krčmář Z., Mazanec M.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání 2003, Praha, C. H. Beck, str. 246, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, a ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 290/2002 a SJ 4/1998). Vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce - coby důkaz - připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne

15. 5. 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, ze dne 9. 7 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003, a ze dne 30. 1. 2003, sp .zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 35/2003).

V daném případě žalobkyně v žalobě (ve znění jejího doplňku ze dne 24. 10. 2007) vylíčila, že žalované na základě smlouvy uzavřené dne 29. 5. 2000 poskytla půjčku ve výši 56.000,- Kč, která byla navýšena o dalších 56.001,- Kč; součet těchto částek 112.001,- Kč (po odpočtu smluvní odměny) poukázala na její účet. Žalovaná na půjčku uhradila pouze 71.553,- Kč a dosud jí dluží 40.448,- Kč. S odkazem na smluvní ujednání v bodu 13.2 a/ a b/ pak uvedla, že jí vznikly též nároky na smluvní pokutu ve výši 3.615,90 Kč a 28.000,- Kč (50 % půjčky). K otázce smluvní odměny konstatovala, že tato na uplatněných nárocích nic nemění, protože smluvní odměna je splatná po poskytnutí půjčky a jedná se o odměnu, kterou se zavazuje dlužník uhradit za vyřízení půjčky v dohodnuté výši. V podání ze dne 27. 4. 2007 pak doplnila, že žalovaná poslední splátku půjčky uhradila 15. 4. 2002.

Žalobkyni je nutno přisvědčit, že v žalobě ve spojení s doplňujícími údaji v podáních ze dne 27. 4. 2007 a 24. 10. 2007 vylíčila nezaměnitelně a dostatečně určitě rozhodné skutečnosti (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje nárok na úhradu nedoplatku půjčky. Z jejích žalobních tvrzení je zřejmé, v jaké výši jí byla půjčka poskytnuta, o jakou částku byla postupně v souladu se smluvními ujednáními navýšena a že jí byla vyplacena po odpočtu sjednaných odměn. Z toho, jak byl tento předmět řízení po skutkové stránce vymezen (žalovaná na půjčku v celkové výši 112.001,- Kč uhradila jen 71.553,- Kč), bylo jednoznačně zřejmé, že žalovaná částka 40.448,- Kč představuje výlučně nedoplatek půjčky a že v sobě nezahrnuje, byť částečně, smluvní odměnu. Protože tento nárok žalobkyně byl skutkově individualizován v takové míře, která vylučovala možnost jeho záměny s jiným nárokem, nebránil případný nedostatek dalších, z pohledu soudu, potřebných upřesnění v pokračování v řízení, neboť i bez další konkretizace bylo nepochybné, na základě jakého skutku je uplatňován nárok na zaplacení částky 40.448,- Kč.

Ke stejnému závěru však nelze dojít ohledně uplatněných nároků na smluvní pokutu. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění žaloby o údaje, z jakých konkrétních částek (jednotlivých splátek), za jaké období a v jaké procentní výši nárokuje zaplacení smluvních pokut podle čl. 13 smlouvy, pouze zopakovala svá tvrzení uvedená již v žalobě a znovu odkázala na již předložené důkazy s tím, že požadované údaje jsou z těchto listin zjistitelné. Soudní praxe sice připouští možnost splnit požadavek vylíčení rozhodujících skutečností i výslovným odkazem na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě. Tento závěr je však nutno rovněž aplikovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každé věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004). Uvedená možnost je pouze výjimkou z pravidla, že vylíčení rozhodných skutečností má být obsaženo v návrhu (žalobě) a jako každá výjimka musí být vykládána restriktivně. Povinností žalobce je uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti z příloh k žalobě (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 830/2002). V žádném případě nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě (či jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením odkázal na tyto listiny. Takový postup by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními stran a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů, a zcela nepřípustným způsobem by přenášel aktivitu a odpovědnost příslušející účastníkům řízení na soud a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení - zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti.

Žalobkyně postupovala v rozporu s uvedenými závěry. Místo toho, aby vylíčila v nezbytném rozsahu rozhodné právně významné skutečnosti, na základě nichž uplatňuje nároky na zaplacení smluvních pokut, předložila soudu 16 listin s předpokladem, že soud v nich sám dohledá údaje, k jejichž sdělení ji vyzval. Paušální odkaz na tyto listiny nemůže být pokládán za splnění povinnosti tvrzení jednotlivých rozhodných skutečností, k němuž byla žalobkyně vyzvána. Je proto možno přisvědčit odvolacímu soudu, že věcnému projednání žaloby v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení smluvních pokut ve výši 3.615,90 Kč a 28.000,- Kč, brání nedostatečné vylíčení rozhodných skutečností.

Z uvedeného je zřejmé, že se žalobkyni prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. podařilo částečně zpochybnit správnost napadeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nárocích se samostatným skutkovým základem. Nejvyšší soud je proto zrušil v části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně odmítající žalobu o zaplacení nedoplatku půjčky ve výši 40.448,- Kč, včetně výroku o nákladech odvolacího řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v tomto rozsahu i je (spolu s nákladovým výrokem) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Správnost napadeného usnesení odvolacího soudu v části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby o zaplacení smluvních pokut ve výši 3.615,90 Kč a 28.000,- Kč, se žalobkyni zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud její dovolání v tomto rozsahu zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 17. června 2010


JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu