33 Cdo 2253/2014
Datum rozhodnutí: 24.06.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 2253/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně A. V. , zastoupené Mgr. Janem Kubicou, advokátem se sídlem Ostrava-Poruba, Nad Porubkou 2355, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Havířov se sídlem Havířov-Prostřední Suchá, Hornosušská 2/1041, zastoupenému JUDr. Stanislavem Mouralem, MBA, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 150/2663, o bezplatné odstranění vad, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 108 C 261/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. října 2013, č. j. 8 Co 747/2013-99, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 25. června 2013, č. j. 108 C 261/2011-80, uložil žalovanému povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku bezplatně odstranit vadu rodinného domu čp. 290 v řadové zástavbě v H. postaveného na pozemku parcelního čísla 2170/152 - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území B., spočívající v:
-zatékání do celého suterénu rodinného domu, které musí být řešeno odčerpáváním vody ze sběrné jímky a nepřetržitým provozem vysoušeče vzduchu v suterénu s požadavkem na nejvyšší míru účinnosti a spolehlivosti s trvalým odstraněním vady,
-vzlínání vlhkosti do obvodového zdiva v I. PP rodinného domu, jež má příčinnou souvislost se zatékáním do celého suterénu rodinného domu,
-vlhkosti a vytvořených plísní v suterénu rodinného domu, jež mají příčinnou souvislost se zatékáním do celého suterénu rodinného domu (výrok I.),
a rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15.426,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. října 2013, č. j. 8 Co 747/2013-99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I., jíž byla žalovanému uložena povinnost odstranit vadu rodinného domu čp. 290 v řadové zástavbě v H. postaveného na pozemku parcelního čísla 2170/152 - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území B., spočívající v nadměrné vlhkosti a vytvořených plísních v suterénu rodinného domu, s tím, že lhůtu ke splnění této povinnosti změnil tak, že se stanoví do šesti měsíců od právní moci rozsudku; ve zbylé části výroku I. jej změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II. a III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Ačkoliv žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe Nejvyššího soudu, její poukaz na rozsudek ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, není v dané věci případný. V posuzovaném případě je totiž předmětem řízení splnění závazku z kombinované smlouvy, nikoliv nárok z odpovědnosti za vady jako ve zmiňovaném rozhodnutí.
Další námitky v dovolání uplatněné nenaplňují jediný v úvahu přicházející způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud konstantně judikuje, že zjišťuje-li soud z obsahu právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., k čemu směřovala vůle účastníka, dospívá ke skutkovým zjištěním (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, v č. sešitu 3, ročník 2002 pod č. 46, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3256/2012). O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu. Učinil-li odvolací soud závěr, že žalovaný se ve smlouvě uzavřené účastníky dne 15. 12. 2009 zavázal odstranit nadměrnou vlhkost ve sklepě a vznik plísně ve lhůtě do 31. 5. 2010, jde o skutkové zjištění. V dovolacím řízení podle občanského soudního řízení od 1. 1. 2013 však již nelze úspěšně napadnout správnost skutkových zjištění žádným dovolacím důvodem.
Způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nevystihuje ani námitka, že odvolací soud v rozporu s § 213 odst. 2 o. s. ř. dospěl k jinému skutkovému závěru než soud prvního stupně, aniž zopakoval důkazy, tedy že zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Protože v posuzovaném případě žalobkyní vynaložená částka nákladů řízení před soudy nepřevyšuje limit 50.000,- Kč, nemůže být dovolání směřující proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu přípustné podle § 237 o. s. ř. z důvodu uvedeného v § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. I pro nákladové výroky rozhodnutí odvolacího soudu totiž platí omezení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jež určuje, že dovolání podle § 237 není přípustné (také) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení pak nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do merita ) takového vztahu nebo takové věci týká; ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. června 2014

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu