33 Cdo 2246/2008
Datum rozhodnutí: 29.05.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Cdo 2246/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D&I C. L. zastoupené Mgr. T. R., , proti žalovanému Mgr. V. B. zastoupenému JUDr. J. H., advokátkou, o zaplacení 28.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 277/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. července 2006, č. j. 7 Co 389/2006-157, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.315,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. T. R., advokáta

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. července 2006, č. j. 7 Co 389/2006-157, kterým byl v odvoláním napadeném výroku ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13. října 2005, č. j. 9 C 277/2004-77, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.

Výtkami, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nehodnotil správně jeho tvrzení, že žalobkyni ničeho nedluží, naopak, že ona dluží jemu provizi, že ignoroval skutečnost, že měl se žalobkyní uzavřenu smlouvu k dosažení pozice manažera a zajistil množství dalších pracovníků, kteří její výrobky prodávali, a že nezkoumal, jakým způsobem přecházely pohledávky žalobkyně na další podnikatelské subjekty, nezpochybnil dovolatel právní posouzení věci (tj. subsumpci zjištěného skutkového stavu věci pod právní normu), nýbrž pouze skutková zjištění, z nichž soudy při právním posouzení věci vycházely. Uplatnil tak dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze jak bylo již shora zmíněno - v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.).

Ani námitkou, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, přestože neúčast omluvil, a výhradou, že nebyl právně zastoupen a nevěděl, jakým způsobem předložit množství důkazů, které měl k dispozici, nezpochybňuje dovolatel právní posouzení věci. Výhrady k procesnímu postupu soudů, resp. k postupu při provádění dokazování lze uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod však může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání nemůže založit.

Protože dovoláním byly výslovně napadeny i výroky o nákladech řízení, které byť jsou začleněny do rozsudku odvolacího soudu a stávají se proto formálně jeho součástí - mají vždy povahu usnesení (§ 167 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.), nezbylo než zvažovat přípustnost dovolání rovněž z hlediska ustanovení § 237 až 239 o. s. ř. upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními § 238, 238a a § 239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 3.015,- Kč (§ 3 odst. 1, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), a z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2008

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á.

předsedkyně senátu