33 Cdo 2236/2008
Datum rozhodnutí: 29.06.2010
Dotčené předpisy: § 213 odst. 2 o. s. ř., § 213 odst. 3 o. s. ř.





33 Cdo 2236/2008


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců
a/ Ing. V. S.
a
b/ M. S.
, zastoupených JUDr. Petrem Košťálem, advokátem se sídlem Příbram II, Střelecká 26, proti žalované
IRHOS spol. s r. o.
se sídlem Praha 3, Slezská 103, zastoupené JUDr. Jaroslavem Šímou, CSc., advokátem se sídlem Plzeň, Purkyňova 43, o zaplacení částky 1,121.160,90 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. 7 C 123/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008, č. j. 28 Co 461/2007-164, takto :


Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008, č. j. 28 Co 461/2007-164,
se zrušuje
a věc
se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se po žalované domáhali zaplacení částky 1,121.160,90 Kč představující smluvní pokutu, na kterou jim vznikl nárok, neboť žalovaná nedodržela dohodnutý termín dokončení díla.


Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 24. července 2007, č. j. 7 C 123/2005-130, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1,121.160,90 Kč a rozhodl o nákladech řízení.


Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 31. 10. 2002 smlouvu o dílo, podle níž se žalovaná (zhotovitelka) zavázala pro žalobce (objednatele) provést výstavbu rodinného domu na parcele č. 267/13 v k. ú. Č. za cenu 4,440.150,70 Kč s tím, že provádění díla se řídí podmínkami pravomocného územního rozhodnutí vydaného Magistrátem města P. ze dne 13. 12. 1997, č. j. 2100/97, 2214/97, a pravomocným stavebním povolením vydaným Úřadem MO P. 8, č. j. 85/38/2002/Výst/Ref. Účastníci smlouvy si sjednali, že dílo bude dokončeno do 12ti měsíců od zahájení stavby, které bude provedeno zápisem ve stavebním deníku. Sjednaná doba plnění se přitom prodlužuje o dobu, kterou si vyžádají změny a okolnosti vyvolané objednatelem po zahájení stavby (změna projektu, odlišné požadavky na provedení). V článku VIII. smlouvy si pro případ nedodržení termínu plnění smluvní strany dohodly, že žalovaná uhradí žalobcům smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové ceny díla za každý započatý den prodlení. Stavební deník založil dne 25. 11. 2002 V. L. (stavební dozor žalobců), ač tak měla učinit žalovaná. V tu dobu již byly zhotoveny základy a základová deska. Žalovaná dílo do 12 měsíců od zahájení stavby neprovedla. Prodlení se zhotovením díla způsobil její postup při stavbě, a nikoli vícepráce požadované žalobci. V průběhu výstavby žalobci zjistili, že stavba byla ve skutečnosti prováděna bez rozhodnutí o jejím povolení, neboť jednatel žalované S. H. padělal stavební povolení, na které odkazovala smlouva o dílo, tak, že přepsal údaje v pravomocném stavebním povolení týkající se jiné stavby. Dodatečné stavební povolení bylo vydáno dne 12. 7. 2004 poté, co stavební úřad rozhodl o odstranění stavby; i z tohoto důvodu nemohlo být dílo žalobcům předáno ve sjednané lhůtě. Dne 8. 10. 2004 se konala schůzka za účelem předání díla, jíž se účastnili žalobci, V. L. a jednatel žalované S. H., který s sebou přinesl předávací protokol a záruční listy. Předání díla a převedení nemovitosti do vlastnictví žalobců podmiňoval podpisem dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo. Vyhrožoval jim, že když dodatek nepodepíší, nestanou se majiteli zhotoveného a již zaplaceného rodinného domku. Žalobci sice s obsahem dodatku nesouhlasili, avšak pod touto hrozbou žalobce dodatek s datem 22. 9. 2004 podepsal. Před podpisem byla z jeho textu vyškrtnuta cena za vícepráce 665.000,- Kč. V dodatku se uvádí, že se jím smlouva o dílo ze dne 31. 10. 2002 doplňuje v oddílu II. tak, že stavba bude dokončena a předána 8. 10. 2004. Tím se chtěla žalovaná vyhnout povinnosti zaplatit smluvní pokutu za prodlení s předáním díla. Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení žalované, že žalobce podepsal dodatek dobrovolně bez jakéhokoli nátlaku a že tím nepodmiňovala předání díla žalobcům.


Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo v souladu s § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., v rozhodném znění (dále jen obč. zák. ), která obsahovala též platné ujednání o smluvní pokutě podle § 544 obč. zák. Dodatek č. 1 posoudil s ohledem na situaci, za níž žalobce listinu podepsal, jako právní úkon, který učinil nesvobodně, a je tudíž absolutně neplatný ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Protože žalovaná nedodržela termín dokončení díla sjednaný ve smlouvě, vzniklo žalobcům právo na smluvní pokutu.


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. ledna 2008, č. j. 28 Co 461/2007-164, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.


Ač konstatoval, že soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav, neztotožnil se s jeho zjištěním, že jednatel žalované při předání stavby činil na žalobce nátlak, aby dodatek ke smlouvě se žalovanou uzavřeli. Po rekapitulaci obsahu výpovědi svědka V. L., který byl jednání stran smlouvy přítomen, po zopakování listinných důkazů (korespondencí účastníků ze dne 22. 9. 2004 a 10. 10. 2004) a jejich zhodnocení, oproti soudu prvního stupně neuvěřil žalobcům, že dodatek uzavřeli nesvobodně. Jejich tvrzení totiž nepotvrdil svědek L. a nekoresponduje ani s obsahem dopisu ze dne 10. 10. 2004, v němž žalobce žalované sděluje pouze své výhrady k vyúčtování víceprací. Současně vyslovil názor, že i kdyby jednatel žalované hrozil žalobcům, že nedojde k převodu vlastnického práva ke stavbě a pozemku, nepodepíší-li dodatek, měli možnost domáhat se po žalované plnění ze smlouvy; chování jednatele žalované proto nemohlo v žalobcích vzbudit tak důvodné obavy, že by jej podepsali pod nátlakem. Právně významným shledal poukaz žalované na to, že dne 20. 1. 2004 byly uzavřeny dvě smlouvy o zřízení zástavního práva k rozestavěné budově a pozemku ve prospěch Českomoravské stavební spořitelny, a. s., podle nichž žalovaná a její jednatel zástavou ručili za úvěr poskytnutý žalobcům. Uzavřel, že dodatkem, který není neplatným právním úkonem ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., byla doba plnění sjednaná ve smlouvě prodloužena do 8. 10. 2004. Žalobcům proto nemohlo vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty v důsledku prodlení žalované.


Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Zpochybňují právní závěr odvolacího soudu, že dodatek byl uzavřen platně. Zdůrazňují, že zájem na jeho uzavření měla výlučně žalovaná, vědoma si svého prodlení, a že postavení smluvních stran v tomto okamžiku nebylo rovnoprávné. Žalované na stavbu, která nebyla v jejich vlastnictví, uhradili 4,608.036,- Kč, za pozemek, který byl v podílovém spoluvlastnictví tří osob, z nichž jednou byla žalovaná, zaplatili zálohu 1,800.000,- Kč a za tepelné čerpadlo 460.000,- Kč. Současně zaplatili ještě 300.000,- Kč za kuchyň, 80.000,- Kč za vrtanou studnu, 460.000,- Kč za oplocení pozemku a dlažby a 160.000,- Kč za venkovní sklep. Výhrůžka jednatele žalované, že jim dílo nepředá, nepodepíší-li dodatek smlouvy, za této situace představovala psychický nátlak (bez nutného křiku a násilí, který svědek L. nemusel registrovat), jímž si žalovaná uzavření dodatku vynutila. Bez tohoto nátlaku by jej neuzavřeli. Úvahu odvolacího soudu, že měli možnost domáhat se plnění ze smlouvy soudní cestou, považují za akademickou, neboť v případě soudního jednání mohla žalovaná nakládat s nemovitostí podle své úvahy. Žalovaná na ně vyvíjela psychický nátlak směřující k podpisu dodatku i tím, že předání díla stále zdržovala. Prosazují názor, že dodatek byl jimi uzavřen nesvobodně, a je proto neplatný. Z blíže rozvedených důvodů mají výhrady k výkladu obsahu dodatku odvolacím soudem. Mají za to, že ujednání v dodatku se nedotýká původně sjednané doby plnění - do 12 ti měsíců ode dne zahájení stavby, a že pouze doplňuje bod 3. do článku II., znějící tak, že Stavba bude dokončena a předána 8. 10. 2004 . Za nesprávný považují názor odvolacího soudu, že vznik práva na smluvní pokutu byl závislý na datu předání stavby. Protože strany uzavřely dodatek v době, kdy dílo bylo fakticky dokončeno, nemohl nabýt platnosti. Nesplňuje ani formální náležitosti, jelikož jej podepsal pouze žalobce, ačkoli objednateli byli oba žalobci. Poněvadž se v tomto případě nejednalo o obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů a žalobkyně dodatek nepodepsala, jedná se i z tohoto důvodu o neplatný právní úkon podle § 145 odst. 2 obč. zák. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Zdůraznila, že k posunu doby plnění došlo z důvodů na straně žalobců. Poukazuje na to, že žalobci, pokud jde o otázku svobody vůle při uzavírání dodatku, v dovolání nepřípustně mění oproti svým účastnickým výpovědím tvrzení v tom směru, že šlo o vnějškově pokojný nátlak psychický. Připomíná, že ani výpověď svědka L. neprokázala pravdivost tvrzení žalobců, že na ně činila psychický nátlak; tomu nenasvědčuje též okolnost, že byla vázána dvěma smlouvami o zřízení zástavního práva k pozemkům a rozestavěným budovám ve prospěch Českomoravské stavební spořitelny, a. s., jimiž spolu se svým jednatelem ručila za úvěr poskytnutý žalobcům. Sdílí názor odvolacího soudu (který vyšel z výpovědi svědka L.), že běžnou výměnu názorů mezi smluvními stranami ve stavební praxi není možné posuzovat jako nátlak vylučující svobodu vůle. Žalobci měli možnost při uzavírání dodatku korigovat svou právní pozici, o čemž svědčí změna údaje o ceně víceprací v dodatku. Za správný považuje závěr odvolacího soudu, že platným uzavřením dodatku došlo k prodloužení předání díla do 18. 10. 2004, čímž všechna zdržení s dodávkou žalovaná společnost zhojila a žalobci to akceptovali . Obsahem je dodatek narovnáním, jímž strany upravily sporné záležitosti. K námitce neplatnosti dodatku pro rozpor s § 145 odst. 2 obč. zák. připomíná, že jde o nepřípustnou novotu a že námitka relativní neplatnosti nebyla uplatněna (a vzhledem k promlčecí době již ani uplatněna být nemůže). Navíc žalobce byl žalobkyní k takovému úkonu zmocněn.


V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen o. s. ř. (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).


Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami při splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je opodstatněné.


Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se z obsahu spisu nepodávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.


Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§ 213 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (§ 213 odst. 2 o. s. ř.). K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 213 odst. 3 o. s. ř.).


Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. To znamená, že odvolací soud je povinen ohledně skutečnosti, o níž má pochybnosti, zopakovat dokazování jako celek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 33 Cdo 1890/2007). V případě, že soud prvního stupně sice důkaz provedl, avšak při hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) jej pominul, žádná skutková zjištění z něho neučinil a ohledně zjišťované skutečnosti v rozporu s § 132 o. s. ř. vyšel z ostatních provedených důkazů, je odvolacímu soudu zakázáno, aby takový důkaz považoval bez dalšího za zdroj pro svá skutková zjištění. Odvolací soud je podle § 213 odst. 3 o. s. ř. povinen zopakovat soudem prvního stupně pominutý důkaz; způsobilým podkladem pro skutková zjištění odvolacího soudu může být jen takový důkaz, který odvolací soud provedl znovu stejným způsobem, jako by před soudem prvního stupně nebyl vůbec proveden. Jestliže odvolací soud nepostupuje způsobem uvedeným v § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř., a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.


Soud prvního stupně založil právní posouzení věci na skutkovém zjištění, že žalobci dne 8. 10. 2004 podepsali Dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo v důsledku psychického nátlaku vyvolaného jednatelem žalované S. H., který vyhrožoval, že dílo jim nebude předáno a nemovitosti na ně nebudou převedeny, nepodepíší-li dodatek s textem doplňujícím smlouvu o ujednání, že stavba bude dokončena a předána 8. 10. 2004. I když žalobci s obsahem dodatku nesouhlasili, žalobce jej podepsal v obavě, že se v případě jeho neuzavření nestanou majiteli zhotoveného a již zaplaceného rodinného domku s pozemkem. Tato skutková zjištění čerpal soud prvního stupně, jak vyplývá z obsahu odůvodnění jeho rozsudku, z jím provedeného výslechu žalobců jako účastníků řízení, kterým uvěřil, že podlehli nátlaku jednatele žalované a že dodatek žalobce podepsal v obavě, že se nestanou vlastníky nemovitosti, za niž vynaložili značné finanční prostředky. Naopak jako nevěrohodnou vyhodnotil výpověď jednatele žalované S. H., že žalobci uzavřeli dodatek dobrovolně bez nátlaku, na základě úvahy, že žalovaná měla zájem, na rozdíl od žalobců, dodatek uzavřít ve snaze vyhnout se zaplacení smluvní pokuty. Z takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že žalobci uzavřeli dodatek nesvobodně, a na jeho základě dospěl k právnímu závěru, že dodatek není platným právním úkonem ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. (a že tedy doba plnění v čl. II. smlouvy změněna nebyla). Odvolací soud při jednání dne 23. 1. 2008 zopakoval dokazování pouze korespondencí účastníků řízení. Výslechy žalobců a jednatele žalované nezopakoval, skutková zjištění učinil i z výslechu svědka L., který sice soud prvního stupně k důkazům provedl, avšak ohledně žalobci tvrzeného psychického nátlaku jej nijak nehodnotil a v tomto ohledu z něj žádná skutková zjištění neučinil. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že dodatek ke smlouvě o dílo je platným právním úkonem (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Podkladem pro takové právní posouzení věci mu byl odlišný skutkový závěr, že žalobci neprokázali své tvrzení, že dodatek uzavřeli v důsledku psychického donucení vyvolaného výhrůžkou jednatele žalované. Ten čerpal nejen z listinných důkazů, ale i z vlastního od soudu prvního stupně odlišného hodnocení výpovědí žalobců, jednatele žalované a svědka L., aniž je v rozporu s § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. zopakoval. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).


Protože skutkový závěr o tom, zda žalobci podepsali dodatek pod nátlakem, je pro rozhodnutí ve věci určující, nezabýval se již dovolací soud dalšími dovolacími námitkami žalobců pro jejich předčasnost.


Z výše uvedeného důvodu dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).


V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).


Proti tomuto rozsudku
není
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2010


JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu