33 Cdo 2231/2013
Datum rozhodnutí: 25.09.2013
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř., § 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb.



33 Cdo 2231/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně CEHA KDC elektro k. s. se sídlem v Praze 10, U Továren 770/1 (identifikační číslo 62413112), zastoupené JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759/6, proti žalovanému V. V. , o 71.318,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 17 C 254/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2013, č.j. 7 Co 499/2013-49, takto :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2013, č.j. 7 Co 499/2013-49, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 8. 2012, č.j. 17 C 254/2012-27, kterým Okresní soud v Písku zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 549/1991 Sb. ).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž namítla nesprávnost právního posouzení předpokladů zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 241a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, srov. čl. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ). Má zato, že jí nebyla poskytnuta lhůta k úhradě soudního poplatku před tím, než odvolací soud potvrdil usnesení, kterým jí soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Obě rozhodnutí - jak o neosvobození od soudních poplatků, tak o zastavení řízení - obdržela ve stejný den, takže nebylo dostáno imperativu, aby pro případ pravomocného nepřiznání osvobození od soudních poplatků byl za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu poskytnut reálný časový prostor k úhradě soudního poplatku a k pokračování v řízení ve věci samé. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle § 237 o.s.ř., protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu - na rozdíl od judikatury Ústavního soudu - dosud nebyla vyřešena.
Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (§ 9 odst. 1, 3 zákona č. 549/1991 Sb.). Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost (§ 9 odst. 7, věta druhá, zákona č. 549/1991 Sb.).
Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně vyzval žalobkyni (poplatníka ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb.) usnesením ze dne 12. 7. 2012, č.j. 17 C 254/2012-25, aby do jednoho týdne od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za řízení (§ 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb.), který činí podle položky 1b/ sazebníku soudních poplatků 3.570,- Kč; současně jí poučil o důsledcích nezaplacení poplatku (§ 9 odst. 3, odst. 4 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb.). Výzva byla doručena zmocněnkyni žalobkyně 26. 7. 2012. Usnesením ze dne 29. 8. 2012, č.j. 17 C 254/2012-27, soud prvního stupně řízení zastavil (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.). Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání a současně požádala o osvobození od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o.s.ř.). Soud prvního stupně jí osvobození od soudních poplatků nepřiznal (usnesení ze dne 10. 12. 2012, č.j. 17 C 254/2012-33) a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil (usnesení ze dne 4. 3. 2012, č.j. 7 Co 500/2013-45). Rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení o zastavení řízení, byla zmocněnkyni žalobkyně doručena do datové schránky 20. 3. 2013.
V nálezu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 588/2000, Ústavní soud vysvětlil, že účelem rozhodování o návrhu účastníka o osvobození od soudního poplatku je posouzení jeho poměrů, jakož i svévole nebo zřejmé bezúspěšnosti při uplatňování nebo bránění práva. Do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí není otázka povinnosti zaplatit soudní poplatek konečným způsobem vyřešena. Není-li osvobození od soudního poplatku přiznáno, musí být účastníku za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a tím pro pokračování v řízení o věci samé. Současným doručením usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a usnesení o zastavení řízení, která tak obě nabyla ve stejný den právní moci (srov. § 159, § 167 odst. 2, § 211 o.s.ř.), neměla žalobkyně možnost vyměřený soudní poplatek zaplatit v průběhu odvolacího řízení, tj. do okamžiku, kdy odvolací soud rozhodl o jejím odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Tím odvolací soud nedostál účelům úpravy vyplývající ze vzájemné vazby ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. a ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. IV. ÚS 776/05).
Protože odvolací soud nesprávně posoudil podmínky zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2013
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu