33 Cdo 2195/2013
Datum rozhodnutí: 28.11.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



33 Cdo 2195/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně M & M reality holding a. s. se sídlem v Praze 1 - Nové Město, Krakovská 1675/2 (identifikační číslo 27487768), zastoupené Mgr. Martinou Čejkovou Horákovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 2686, proti žalovaným 1) Z. P. a 2) H. P. , zastoupeným Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33, o 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 110 C 252/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2013, č.j. 21 Co 626/2012-132, takto :

I, Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 31. 7. 2012, č.j. 110 C 252/2009-96, jímž Okresní soud v Berouně uložil žalovaným zaplatit žalobkyni 50.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, není ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ), přípustné.
Žalovaní se ztotožnili s právními závěry odvolacího soudu, podle nichž se právní vztah založený smlouvou o zprostředkování a poskytování služeb souvisejících s prodejem nemovitosti ze dne 30. 1. 2008 řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ), s tím, že ve smyslu § 262 odst. 4 obch. zák. je třeba použít ustanovení zákonů směřujících k ochraně spotřebitele. V rámci důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. soudům nižších stupňů vytnuli, že neaplikovali ustanovení § 301 obch. zák., které umožňuje nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu moderovat, a odkázali na rozsudek ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004, v němž Nejvyšší soud uvedl, že snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je výsledkem procesu rozhodování, který zahrnuje tři postupné fáze (posouzení /ne/přiměřenosti výše pokuty, posouzení toho, zda použije moderační právo, a nakonec vyřešení otázky míry snížení). Odvolací soud, který smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč neshledal vzhledem k hodnotě zajištěného závazku (zprostředkování prodeje bytové jednotky za 3.100.000,- Kč) nepřiměřenou, se však v souzené věci neodchýlil jak se mylně domnívají žalovaní od závěrů formulovaných v uvedeném rozsudku. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání její výše vedly, a na okolnostech, které je provázely; i když mu to zákon neukládá, není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti (srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1281/2008, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/2010).
Námitka, že soudy nižších stupňů v rozporu s ustanovením § 132 o.s.ř. nepřihlédly při posouzení otázky rovnováhy práv a povinností podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, k obsahu (výhradní) zprostředkovatelské smlouvy, jíž se žalovaní zbavili možnosti disponovat po dobu šesti měsíců s bytovou jednotkou, zatímco žalobkyně (zprostředkovatelka) měla právo vykonávat činnost směřující k vyhledání kupce, není řádným vymezením důvodu dovolání (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Pomineme-li to, že odvolací soud zjištění, k němuž dospěl důkazem listinou (smlouvou), do skutkových závěrů zahrnul, nelze hodnocení důkazů a poznatků, které za řízení vyšly najevo, napadnout námitkou nesprávného právního posouzení.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle § 237 o.s.ř. přípustný, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1, věty první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu