33 Cdo 2170/2012
Datum rozhodnutí: 31.07.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



33 Cdo 2170/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Z. S. , zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 76/14, proti žalované I. M. , zastoupené JUDr. Hanou Mesthene, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 490/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, č.j. 69 Co 424/2011-156, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým městský soud jednak rozsudek ze dne 14. 12. 2010, č.j. 24 C 490/2007-113, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované zaplatit žalobci 900.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení) a rozhodl o nákladech řízení, potvrdil, jednak v části týkající se zbývajících úroků z prodlení zrušil, řízení v tomto rozsahu zastavil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Úvaha dovolacího soudu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí je vyloučena, protože žalovaná jak vyplývá z obsahu dovolání neuplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); výtky směřující proti skutkovým zjištěním nejsou s to přípustnost dovolání založit (srov. § 237 odst. 3, část věty za středníkem, § 241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka sice ohlásila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ve skutečnosti však uplatnila výhradně dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.s.ř., který míří na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci; jeho užití je v případě dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jak bylo již řečeno shora vyloučeno. Namítla, že jí žalobce peníze nikdy nepředal a že dlužnicí byla ve skutečnosti MATTANELLI a. s., v jejímž představenstvu vykonávala funkci předsedkyně. Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud stejně jako před ním soud prvního stupně nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit nedostatek věcné pasivní legitimace žalované. Jelikož je kritika právního posouzení věci založena výlučně na námitkách nesprávnosti skutkových zjištění, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází posouzení, zda je podal účastník k tomu subjektivně oprávněný. K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96). Jestliže odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ohledně zbývajících úroků z prodlení zrušil a řízení zastavil, pak svým rozhodnutím žalované újmu nezpůsobil, a dovolání je tudíž subjektivně nepřípustné.
Žalovaná sice v dovolání uvádí, že napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, tj. i výroky o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnila. Dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu navíc ani není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, jemuž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování (bránění) práva nelze považovat vyjádření, jehož obsahem je sdělení, že soudy prvního i druhého stupně se řádným způsobem vypořádali (správně gramaticky 'vypořádaly') s věcí a došli (správně gramaticky 'došly') ke správným skutkovým i právním závěrům, které jsou součástí odůvodnění těchto soudů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2013

JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu