33 Cdo 2159/2016
Datum rozhodnutí: 09.02.2017
Dotčené předpisy: § 118b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 114c o. s. ř. ve znění do 31.12.2013




33 Cdo 2159/2016

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. B. , zastoupeného (v době podání dovolání) JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci III-Jeřáb, 1. máje 535/50, proti žalovanému Ing. Z. M. , zastoupenému JUDr. Terezou Folprechtovou, advokátkou se sídlem v Kosmonosech, Okružní 1148, o 289.984,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 90 EC 162/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2015, č.j. 24 Co 184/2015-199, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2015, č.j. 24 Co 184/2015-199, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 18. 11. 2014, č.j. 90 EC 162/2012-166, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Semilech vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 18. 11. 2014, č.j. 90 EC 162/2012-166, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 289.984,50 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel z důkazů, které mu byly označeny, resp. předány do konce lhůty, kdy nastala koncentrace řízení; za takový důkaz nepovažoval listinu ( dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávky ), kterou žalobce nepředložil včas. Po právní stránce uzavřel, že žalobce není ve sporu věcně legitimován; pohledávku, kterou učinil předmětem řízení, postoupil smlouvou Bc. M. H. (postupníkovi) a netvrdil, že postupník souhlasil s tím, aby pohledávku i po jejím postoupení vymáhal (§ 524, § 530 odst. 1, věta druhá, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen obč. zák. ).
Rozsudkem ze dne 28. 5. 2015, č.j. 24 Co 184/2015-199, Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V procesní otázce, zda byl povinen po uplynutí lhůty, v níž nastala koncentrace řízení, provést důkaz listinou dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávky, se přiklonil k závěru soudu prvního stupně, který postupoval podle § 114c odst. 4 ve spojení s § 118b odst. 1 občanského soudního řádu. K předložení listiny měl žalobce lhůtu od 12. 2. 2014 do 1. 7. 2014, tj. více než čtyři měsíce; učinil tak opožděně až 4. 8. 2014. Soud prvního stupně žalobce poučil, že nejen po skončení přípravného jednání, ale i po uplynutí lhůty, která mu byla soudem stanovena, musí předložit označený důkaz, a že v případě, že tak učiní později, smí k takovému důkazu přihlédnout jen za splnění předpokladů uvedených v § 118b odst. 1 občanského soudního řádu (o žádný takový případ nešlo).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž zpochybnil řešení procesní otázky spojené s důsledky koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 občanského soudního řádu. Všechny rozhodné skutečnosti tvrdil v žalobě a v přípravném jednání rovněž označil důkazy, které navrhoval provést, včetně písemného dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávky. Tuto listinu, která měla prokázat jeho tvrzení, že účinnost postupní smlouvy pominula, odeslal soudu prvního stupně faxem 31. 7. 2014. Soud proto měl při jednání 18. 11. 2014 důkaz listinou provést. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva (důsledky koncentrace řízení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené (níže uvedené) rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 o.s.ř.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkaz k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu z 13. 4. 2012 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 289.984,50 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Tvrdil, že pro žalovaného prováděl na základě předběžné cenové nabídky elektrikářské a instalatérské práce, že vystavil fakturu č. 201121 na částku 365.644,- Kč se splatností do 9. 9. 2011 a že žalovaný reklamoval vady díla a že 27. 12. 2011 zaplatil jen 75.659,50 Kč.
Podáním z 12. 2. 2013 žalovaný sdělil, že mu postupník (Bc. M. H.) předložil oznámení o uzavření smlouvy o postoupení pohledávky s výzvou k plnění a písemnou smlouvu o postoupení pohledávky z 11. 1. 2013. Žalobce v podání z 24. 5. 2013 tvrdil, že podle dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávky (datovaného 11. 1. 2013) se pohledávka nepostupuje, ale že se Bc. H. bude snažit nabídnout za úplatu pohledávku třetí osobě. Usnesením z 11. 2. 2014, č.j. 90 EC 162/2012-55, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby do třiceti dnů předložil listinu dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávky; zástupci žalobce bylo usnesení doručeno 12. 2. 2014.
Při přípravném jednání, které se konalo 1. 7. 2014, zástupce žalobce listinu neměl k dispozici; sdělil, že ji předloží soudu ve lhůtě jednoho týdne. Po poučení podle § 114c odst. 4 o.s.ř. (o koncentraci) soud prvního stupně účastníkům poskytl dvacetidenní lhůtu (do 21. 7. 2014) k doplnění dalších tvrzení a k předložení důkazů v rozsahu, v jakém o ni požádali po poučení o koncentraci řízení do přípravného jednání. Jednání ve věci nařídil na den 18. 9. 2014.
Listinu dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávky (datovaný 11. 1. 2013) žalobce předložil jako přílohu podání z 31. 7. 2014, která byla soudu prvního stupně doručena 5. 8. 2014. Při jednání 18. 11. 2014 soud prvního stupně důkaz listinou neprovedl s tím, že k takovému důkazu nelze přihlížet.
V občanském soudním řízení (v tzv. sporném řízení), pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně povinností účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit důkazy k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé (srov. § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o.s.ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze stran sporu musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit v zájmu jejich prokázání důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který netvrdil (žádné nebo všechny) skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé nebo neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů.
Koncentrace řízení znamená, že pro splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní je vymezen přesný úsek řízení. Účastníci nemají právo tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat (označovat) důkazy kdykoliv za řízení před soudem prvního stupně, ale jen do skončení zákonem stanovené, popřípadě soudem dodatečně poskytnuté lhůty. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen při splnění předpokladů vyjmenovaných § 118b odst. 1, větě třetí o.s.ř. Smyslem přípravy jednání je přimět účastníky řízení, aby ve stanovené lhůtě splnili povinnosti tvrzení a důkazní (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 29 Odo 1538/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28/2009).
V projednávaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce před provedením přípravného jednání tvrdil, že pohledávku, kterou učinil předmětem řízení, nepostoupil Bc. M. H., resp. že účinnost postupní smlouvy pominula (takže jako věřitel je aktivně věcně ve sporu legitimován), a k verifikaci této skutečnosti navrhl, aby soud provedl důkaz listinou (dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávky datovaným 11. 1. 2013). Tím splnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní a učinil tak v zákonem vymezené lhůtě, tj. do skončení přípravného jednání. Na tom nic nemění okolnost, že listinu, kterou označil za důkazní prostředek (§ 125 o.s.ř.), předložil na výzvu nebo sám od sebe soudu prvního stupně až po skončení přípravného jednání, popřípadě po uplynutí lhůty, která mu byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Jestliže provedení důkazu listinou navrhl (důkaz řádně označil ve lhůtě, kdy dosud koncentrace nenastala), mohl soud prvního stupně při jednání 18. 11. 2014 důkaz provést (§ 129 odst. 1 o.s.ř.).
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu