33 Cdo 2144/2013
Datum rozhodnutí: 29.08.2013
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



33 Cdo 2144/2013
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně K. M. , zastoupené JUDr. Markem Pořízkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Gorkého 51/1, proti žalovanému J. K. , zastoupenému Mgr. Kateřinou Celnarovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 38/10, o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 33.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně, pod sp. zn. 45 C 2/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. února 2013, č. j. 37 Co 100/2011-151, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.291,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Pořízka, Ph.D., advokáta se sídlem v Brně, Gorkého 51/1. O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. listopadu 2010, č. j. 45 C 2/2009-121, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 40.900,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému 33.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.); v části, jíž žalovaný po žalobkyni požadoval zaplacení dalších 18.000,- Kč s příslušenstvím, soud prvního stupně vzájemný návrh žalovaného zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV., V. a VI.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. února 2013, č. j. 37 Co 100/2011-151, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III.; ve výroku II. jej změnil tak, že vzájemný návrh žalovaného zamítl i do částky 33.000,- Kč s příslušenstvím. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil relevantní právní otázky rozporně s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, konkrétně s jeho rozsudkem ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Odo 503/2011, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. 2/2013). Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. 2. 2013, bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen o. s. ř. ).
Každé podání účastníka řízení je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu dovolání se podává, že žalovaný jím brojí pouze proti té části napadeného rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že vzájemný návrh žalovaného zamítl i co do přiznaných 33.000,- Kč.
Vymezuje-li občanský soudní řád - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé.
Dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Protože dovolání žalovaného směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž se nejedná o výjimky uvedené v § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jde o nepřípustné dovolání a dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Protože Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013) zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen cit. vyhl. ). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.420,- Kč (§ 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 1 cit. vyhl.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky), s připočtením částky 571,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 29. srpna 2013

JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu