33 Cdo 2135/2015
Datum rozhodnutí: 20.10.2015
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) o. s. ř., § 243c odst. 1 bod 1 o. s. ř.



33 Cdo 2135/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) G. Š. a b) J. Š. , zastoupených JUDr. Janem Zuskou, advokátem se sídlem Hradec Králové, V Kopečku 82/3, proti žalovanému J. T. , zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o neplatnost dohody o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu a uznání dluhu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 74/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 26. 1. 2015, č. j. 18 Co 610/2014-138, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 28.314 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ervína Perthena, advokáta se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19.

O d ů v o d n ě n í:
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 1. 2015, č. j. 18 Co 610/2014-138, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10. 9. 2014, č. j. 5 C 74/2014-60, ve výroku I. zamítajícím žalobu o určení, že dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu a uznání dluhu ve výši 3.700.000 Kč uzavřená mezi žalobci a žalovaným je neplatná od samého počátku a plnění z ní vyplývající je nevymahatelné, a ve výroku III. o soudním poplatku (výrok I.), změnil jej ve výroku II. o náhradě nákladů řízení (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které žalovaný navrhl pro nepřípustnost odmítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen o. s. ř. (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Žalobci spojují přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení (procesní) otázky existence jejich naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti dohody o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu a uznání dluhu ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované rozsudkem ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, resp. tato otázka, vyřešená dovolacím soudem v rozhodnutích sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, sp. zn. 20 Cdo 2953/2007, sp. zn. 33 Odo 546/2005, sp. zn. 20 Cdo 3328/2007, sp. zn. 33 Cdo 4663/2009 a sp. zn. 21 Cdo 267/2000, má být posouzena jinak.
Dovolací soud nesdílí přesvědčení žalobců, že dovolání je k nastolené právní otázce přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Odvolací soud otázku existence naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení z hlediska § 80 písm. c/ o. s. ř. řešil nikoli v rozporu, nýbrž v souladu se závěry vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013. Za situace, kdy v posuzovaném případě nebylo dosud zahájeno řízení o výkon rozhodnutí ani exekuční řízení, správně odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) zvažoval povahu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti coby exekučního titulu a všechny zjištěné okolnosti dané věci. Ke kritizovanému právnímu závěru, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu a uznání dluhu, odvolací soud dospěl, aniž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a není důvodu, aby tato otázka byla posouzena jinak než v rozhodnutích ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 546/2005, ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3328/2007, ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2953/2007, ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4663/2009, a ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013.
Přípustným nebylo možno shledat dovolání ani k vyřešení otázky (hmotného práva) platnosti hmotněprávního titulu jako podkladu pro exekuční titul, neboť na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Veškerá obsáhlá dovolací argumentace žalobců prosazující názor, že dohoda vyjádřená v notářském zápisu je neplatným právním jednáním, neboť k němu byli přinuceni bezprávnou výhružkou, je proto z hlediska zvažování přípustnosti dovolání právně irelevantní.
Žalobci v dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) ve vztahu k nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považují za splněné. Přitom tuto vadu včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§ 241b odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud proto neměl možnost přezkoumat správnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. října 2015

JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu