33 Cdo 2123/2012
Datum rozhodnutí: 09.08.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 2123/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a/ J. K. , a b/ V. K. , zastoupených JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Na Bělidle 910/20, proti žalované E. K. , zastoupené JUDr. Lubošem Hejcmanem, advokátem se sídlem Praha 1, Konviktská 12, o zaplacení částky 300.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 21 C 195/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2012, č. j. 26 Co 485/2011-135, takto :

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.080,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Šárky Kincelové, advokátky se sídlem Praha 5, Na Bělidle 910/20. O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 7. března 2012, č. j. 26 Co 485/2011-135, kterým Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 30. května 2011, č. j. 21 C 195/2010-90, jímž Okresní soud Praha-západ uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 300.000,- Kč spolu se specifikovanými úroky z prodlení a náklady řízení, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, bylo ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušeno uplynutím 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou tudíž bezvýznamné námitky žalované, že soudy neprovedly jí navržené důkazy, jimiž mělo být prokázáno, že nebyla splněna v kupní smlouvě sjednaná podmínka pro úhradu zbylé části kupní ceny ve výši 300.000,- Kč, že se v ní nacházejí byty, jaké náklady vynaložila na přístup k nemovitosti a důkazy k určení hranice pozemků. Bezcenné jsou i výtky žalované, že rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) nepřezkoumatelné, neboť soudy nezdůvodnily, proč neprovedly navrhované důkazy (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Tyto námitky, jak je ostatně sama žalovaná v dovolání označuje, vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jimiž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, vyjma případů, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů; o takový případ se však v posuzované věci zjevně nejedná.
Irelevantní z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou rovněž výtky směřující proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že byla splněna v čl. III. odst. 2 kupní smlouvy sjednaná podmínka pro úhradu doplatku kupní ceny. Výhrady, jimiž žalovaná brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, na němž je založeno právní posouzení věci odvolacím soudem, jsou dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je však v posuzovaném případě vyloučeno.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady dovolacího řízení, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 10.300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 8. ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/200 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.180,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 9. srpna 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu