33 Cdo 2113/2012
Datum rozhodnutí: 30.04.2014
Dotčené předpisy: čl. 159a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, čl. 103 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, čl. 104 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



33 Cdo 2113/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. N. a b) S. N. , zastoupených JUDr. Štefanem Adamem, advokátem se sídlem v Kelči, Němetice 44, proti žalované FOCUS-METAL, s. r. o. se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/14, identifikační číslo 62303414, zastoupené Mgr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, o zaplacení 571.455,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 97/2011, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2012, č. j. 8 Co 5/2012-44, takto:

Dovolání se zamítá .

O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 24. listopadu 2011, č. j. 13 C 97/2011-36, rozhodl tak, že řízení, pokud se žalobci domáhají vydání rozhodnutí, na základě kterého jsou žalobci povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně částku 571.455,- Kč (resp. 700.000,- Kč jak se podává z návrhu doručeného osudu dne 5. 9. 2011) se zastavuje , a že soud bude nadále rozhodovat o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům částku 128 545,- Kč .
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. ledna 2012, č. j. 8 Co 5/2012-44, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Pravomocný rozhodčí nález ze dne 8. června 2007 vydaný rozhodkyní JUDr. Ladislavou Stradějovou pod sp. zn. R 1/2007, jímž byla žalobcům (v postavení žalovaných) uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalované (Vlama Trading s. r. o.) dluh z titulu smlouvy o půjčce ve výši 700.000,- Kč, brání tomu, aby v jiném řízení bylo rozhodováno o tom, že smlouva o půjčce je neplatná a účastníci řízení si tak mají navzájem vrátit plnění, které podle smlouvy dostali. Otázka, zda mezi účastníky smlouvy o půjčce vznikl platný právní vztah, byla (musela být) posouzena při rozhodování o návrhu na vydání rozhodčího nálezu.
V dovolání, jehož přípustnost žalobci (dále též dovolatelé ) dovozují z ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolacímu soudu vytýkají nesprávný výklad § 159a odst. 5 o. s. ř. Namítají, že v daném případě je totožnost předmětu řízení rozdílná. Žalobci se v tomto řízení opírají o nově tvrzené skutečnosti, že právní předchůdkyně žalované Vlama Trading., s. r. o., Valašské Meziříčí, neměla živnostenské oprávnění k poskytování půjček či úvěrů občanům jako nebankovní subjekt podle vládního nařízení č. 469/2000 Sb. V důsledku toho půjčka poskytnutá žalobcům právní předchůdkyní žalované je neplatná pro obcházení zákona. Dovolatelé uzavírají, že je-li smlouva o půjčce 700.000,- Kč neplatná, pak podle § 457 obč. zák., je každý účastník neplatné smlouvy povinen vrátit druhému vše, co podle této smlouvy obdržel. Žalovaná by tedy měla žalobcům vrátit 128.595,- Kč a žalobci žalované 700.000,- Kč (resp. 571.455,- Kč). Navrhují proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla dovolání žalobců jako zjevně bezdůvodné odmítnout.
Dovolání přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o. s. ř. ), není důvodné.
Žalobci nenamítají, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., případně jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobci obsahově vymezili.
V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobci zpochybnili správnost právního závěru odvolacího soudu, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené (rei iudicatae ).
Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 4). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (odst. 5).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Předmětem občanského soudního řízení sporného je zákonem uplatněné právo na plnění (procesní nárok), které zahrnuje základ (žalobou tvrzené právně významné skutečnosti) a předmět (žalobní petit). Vylíčením právně významných rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) žalobce určuje, o čem a na jakém skutkovém základě má soud rozhodnout. Žalobce je proto povinen v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě svůj nárok uplatňuje, a to v rozsahu, který umožní jeho jednoznačnou individualizaci . Tato individualizace je nezbytná nejen pro vedení procesní obrany žalovaného, vymezení okruhu sporných a nesporných skutečností, ale též pro posouzení případných překážek věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) a pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.). Překážka věci pravomocně rozsouzené patří mezi negativní procesní podmínky řízení a brání tomu, aby věc, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Vyjde-li najevo, že o téže věci již bylo v rozsahu závaznosti výroku rozsudku nebo usnesení pravomocně rozhodnuto, soud řízení pro neodstranitelnou překážku v postupu řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává zásadně v situaci, má-li být v novém řízení projednávána stejná věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob .
Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Odtud plyne, že totožnost skutku je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání, anebo totožnost následku (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod číslem 1/1996 v trestní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobci svůj požadavek (viz žaloba ze dne 21. 6. 2011 ve spojení s podáními ze dne 5. 9. 2011 a ze dne 19. 9. 2011) odůvodnili tvrzením, že dne 18. 8. 2005 uzavřeli s právní předchůdkyní žalované Vlama Trading s. r. o. se sídlem ve Valašském Meziříčí smlouvu o půjčce 700.000,- Kč. Poněvadž porušili podmínky smlouvy, stala se půjčka splatnou dnem 21. 11. 2005. Rozhodčím nálezem ze dne 8. 6. 2007 vydaným rozhodkyní JUDr. Ladislavou Stradějovou pod sp. zn. R 1/2007 jim bylo uloženo zaplatit společnosti Vlama Trading s. r. o. společně a nerozdílně částku 700.000,- Kč s 3 % měsíčně z částky 700.000,- Kč od 19. 12. 2005 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z částky 700.000,- Kč od 14. 12. 2005 do 18. 2006 ve výši 687.200,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z částky 700.000,- Kč od 19. 4. 2007 do zaplacení včetně nákladů řízení ve výši 161.375,50 Kč. Podle žalobců smlouva o půjčce je z jimi blíže rozvedených důvodů neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, a proto jsou smluvní strany povinny vrátit si navzájem poskytnutá plnění. Poněvadž žalobci dosud zaplatili žalované ve splátkách 128.545,- Kč, je žalovaná povinna jim tuto částku vrátit, naopak oni jsou povinni vrátit žalované 700.000,- Kč, což znamená, že po vzájemném započtení mají žalované zaplatit 571.455,- Kč.
Předběžnou (prejudiciální) otázkou je taková právní skutečnost (právo nebo právní poměr), jejíž existence nebo neexistence by měla vliv na rozhodnutí ve věci soudem projednávané a která sama může být předmětem řízení téhož nebo jiného soudu nebo jiného řízení; jde tedy o otázku, která se sice netýká předmětu řízení, avšak jejíž vyřešení za řízení je nezbytné pro rozhodnutí o předmětu řízení (o věci samé). Její řešení má ovšem platnost jen pro řízení, v níž ji bylo nutno k rozhodnutí věci řešit (k tomu srovnej např. rozhodnutí uveřejněné pod R 61/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem). Tyto závěry rozvinul Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. června 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2001, podle něhož ten, kdo byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí ukládající mu platební povinnost, je tímto výrokem vázán (§ 159 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 ) a nemůže proto v jiném řízení úspěšně uplatňovat nárok na vrácení částky zaplacené podle tohoto rozhodnutí s tvrzením, že ve skutečnosti žádnou platební povinnost neměl. Ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou.
Překážka věci rozhodnuté nastává nejen tehdy, jestliže o téže věci rozhodl soud v občanském soudním řízení, ale i pravomocným přiznáním nároku na náhradu škody v trestním řízení (v tzv. adhezním řízení) nebo v řízení o přestupku, pravomocným rozhodnutím (rozhodčím nálezem) vydaným v rozhodčím řízení (srovnej § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů). Platí přitom, že okolnost, že rozhodčí nález je případně věcně nesprávný (ba dokonce zmatečný), mu účinky pravomocného soudního rozhodnutí vytvářejícího překážku věci pravomocně rozhodnuté neodnímá (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2254/2011, ze dne 27. června 2013).
Zpochybňují-li žalobci žalobou ze dne 21. 6. 2011 závěr o platnosti smlouvy o půjčce ze dne 18. 8. 2005, na němž je založen rozhodčí nález ze dne 8. 6. 2007, je správný názor odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně), že takové revizi brání překážka věci pravomocně rozhodnuté.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud jejich dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. dubna 2014
JUDr. Václav D u d a předseda senátu