33 Cdo 2102/2016
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 9 odst. 3 písm. a) předpisu č. 177/1996Sb. ve znění od 01.01.2013, § 9 odst. 4 písm. b) předpisu č. 177/1996Sb. ve znění od 01.01.2013



33 Cdo 2102/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce I. M. , proti žalované K. K. , zastoupené Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem Praha 5, Vrázova 2243/7, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 15 C 219/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 30. 10. 2015, č. j. 60 Co 386/2015-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. 15 C 219/2013-117, zamítl žalobu o určení, že nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherský Brod na LV č. 262 pro obec Š. a katastrální území Š. u U. B. jako rodinný dům Š. situovaný na pozemku parcela č. st. 582 o výměře 93 m 2 , pozemek parcela č. st. 582 o výměře 93 m 2 a pozemek parcela č. 4361/11 - zahrada o výměře 106 m 2 , jsou ve výlučném vlastnictví žalobce (výrok I.), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 27.638,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 30. 10. 2015, č. j. 60 Co 386/2015-140, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 33.256,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo vůči neúspěšnému žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, jež účelně vynaložila v souvislosti se zastupováním advokátem v řízení. Předmětem sporu bylo určení právního vztahu k nemovitým věcem, jejichž obvyklá cena k datu učiněných úkonů právní služby advokátem se z obsahu spisu nepodávala; vypracování znaleckého posudku k jejímu stanovení odvolací soud považoval z hlediska časové a finanční náročnosti za nepřiměřené. Proto vyšel při vyčíslení sazby mimosmluvní odměny advokáta z tarifní hodnoty 50.000 Kč uvedené v § 9 odst. 4 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášky č. 486/2012 Sb. (dále jen advokátní tarif ), který se vztahuje na věci uvedené v § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 dále jen o. s. ř. (srovnej čl. II body 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), přípustné, neboť napadené rozhodnutí záviselo na otázce procesního práva, kterou již dovolací soud vyřešil, a odvolací soud se při jejím řešení od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, formuloval a odůvodnil právní závěr, podle něhož v poměrech sporů o určení vlastnického práva je primárně nutné vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu cena věci v době započetí úkonu právní služby. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je nezbytné za tarifní hodnotu věci považovat fixní tarifní hodnotu podle § 9 advokátního tarifu. Hodnotu věci nebo práva nelze vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, jestliže např. z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty.
V posuzovaném případě byl sice proveden listinný důkaz kupní smlouvou ze dne 9. 3. 2007, jíž žalobce nabyl sporem dotčené nemovitosti do vlastnictví za kupní cenu 2.200.000 Kč, avšak již nebylo prováděno žádné dokazování ke zjištění ceny těchto nemovitostí o sedm, resp. osm let později, tedy v letech 2014 a 2015, kdy advokát žalované poskytl právní služby. Z důvodu absence ověřitelných údajů o ceně nemovitostí v obsahu spisu (provedení důkazu znaleckým posudkem nelze nahradit prostou úvahou soudu založenou na jiných skutečnostech, jež vyšly v řízení najevo) odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu aplikoval ustanovení § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. ledna 2017


JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu