33 Cdo 2092/2010
Datum rozhodnutí: 31.05.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 2092/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. V. , zastoupeného Mgr. Markem Landsmannem, advokátem se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53, proti žalované V. V. , zastoupené JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 484, o 500.000,- s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 2/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2009, č.j. 22 Co 146/2009-110, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Marka Landsmanna, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 7. 2008, č.j. 7 C 2/2007-88, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatelka namítá, že žalobce neprokázal pravost dohody o uvolnění bytu, a tvrdí, že tuto dohodu nepodepsala. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení znaleckého posudku a poukazuje na to, že pravost jejího podpisu soudní znalec s určitostí nepotvrdil a že výpovědi žalobce a syna J. jsou ve vzájemném rozporu. Pokud listinu podepsala, učinila tak v omylu, že podepisuje kopii důchodového listu (což je zřejmé z umístění podpisů), a ze strany žalobce se jednalo o simulovaný právní úkon. I z provedených důkazů vyplývá, že by bylo nelogické, aby účastníci v roce 2005 takovou dohodu uzavřeli. Uvedené námitky vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, v řízení o dovolání přípustném jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jsou však nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musel by uzavřít, že dohoda je absolutně neplatná. Jelikož je kritika právního posouzení věci založena výlučně na námitkách nesprávnosti skutkových zjištění, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Takovou je zbývající námitka dovolatelky stran nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 31. května 2011


JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu