33 Cdo 2065/2012
Datum rozhodnutí: 24.09.2013
Dotčené předpisy: § 48 odst. 1 obč. zák., § 2 odst. 3 obč. zák., § 43c obč. zák., § 44 obč. zák.




33 Cdo 2065/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. S., zastoupeného Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 1936/4, proti žalované ŽELEZÁŘSTVÍ Andrlík, s. r. o., se sídlem Polička, Eimova 494, zastoupené JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem Svitavy, náměstí Míru 58/47, o dodání zboží oproti zaplacení kupní ceny, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 102/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 7. února 2012, č. j. 22 Co 533/2011-63, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 7. února 2012, č. j. 22 Co 533/2011-63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 6. září 2011, č. j. 10 C 102/2011-20, ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2011, č. j. 10 C 102/2011-31, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované dodat žalobci svářecí zařízení typu DIGITAL MIG 330 jako předmět kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 19. února 2011 oproti povinnosti žalobce zaplatit žalované 5.420,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. února 2012, č. j. 22 Co 533/2011-63, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce dne 19. února 2011 prostřednictvím internetu objednal v e-shopu žalované zboží - svářecí zařízení DIGITAL MIG 330 - za kupní cenu 5.420,- Kč. Žalobce souhlasil se všeobecnými obchodními podmínkami žalované, v nichž se mimo jiné uvádí, že objednávka je návrhem kupní smlouvy, k jejímuž uzavření dochází až převzetím zboží, a že žalovaná má právo zrušit objednávku, změní-li se výrazným způsobem cena zboží . Po odeslání objednávky došel žalobci na jeho e-mailovou adresu přípis žalované, v němž sděluje žalobci, že děkuje za nákup a že jej bude průběžně informovat o stavu objednávky. V přípisu ze dne 10. března 2011 žalovaná žalobci oznámila, že v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, s nimiž při vyplnění objednávky souhlasil, odstupuje od objednávky z důvodu výrazné změny ceny zboží. Žalobce i nadále trval na dodání objednaného zboží za sjednanou kupní cenu. Žalovaná se žalobnímu požadavku bránila tím, že zboží za uvedenou cenu se v e-shopu ocitlo omylem; cena byla uvedena nesprávně, což je zřejmé i z toho, že dosahovala pouze jednu desetinu ceny stejného zboží u ostatních prodejců.
Soud prvního stupně dospěl na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci k závěru, že všeobecné obchodní podmínky spojovaly vznik kupní smlouvy až s okamžikem převzetí zboží a že právo žalované zrušit objednávku lze právně kvalifikovat jako právo na odstoupení od smlouvy. Protože v daném případě kupní smlouva nebyla uzavřena (k převzetí zboží nedošlo), nebylo možné ani od smlouvy odstupovat. Nepřisvědčil argumentaci žalobce, že všeobecné obchodní podmínky v části umožňující dodavateli odstoupit od smlouvy z důvodu výrazné změny v ceně zboží zakládají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech spotřebitele a dodavatele, a jsou proto v rozporu s § 55 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ). Nedošlo-li totiž k uzavření kupní smlouvy, zákon nepřiznává spotřebiteli právo na dodání zboží za cenu, se kterou dodavatel nesouhlasí.
Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli distanční kupní smlouvu (spotřebitelské povahy) ve smyslu § 588 a násl. obč. zák. ve spojení s § 53 odst. 3 obč. zák., neboť objednávku žalobce je třeba kvalifikovat jako přijetí veřejného návrhu kupní smlouvy žalované. Zároveň konstatoval, že ujednání účastníků smlouvy, kteří vázali (ve smyslu všeobecných obchodních podmínek žalované) vznik kupní smlouvy na okamžik převzetí objednaného zboží kupujícím, odporuje konsenzuální povaze kupní smlouvy - zákon spojuje vznik kupní smlouvy s dohodou o předmětu koupě a kupní ceně. S tradicí, pokud není právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, se pojí okamžik nabytí vlastnictví (§ 133 odst. 1 obč. zák.). Ujednání o právu žalované na odstoupení od kupní smlouvy z důvodu výrazné změny ceny zboží neshledal v rozporu s § 55 a § 56 obč. zák., neboť spotřebiteli nebyla způsobena žádná újma; přišel pouze o možnost koupit levně zboží. Zdůraznil, že v e-shopu žalované byla avizována cena zboží dosahující jednu desetinu ceny zboží u jiných prodejců v daném místě a čase. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zřejmou chybu v zadání ceny zboží (ať už vlivem pochybení lidského nebo softwaru), vzniklo žalované právo odstoupit od smlouvy z důvodu, že došlo k výrazné změně ceny zboží.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Zpochybňuje správnost právních závěrů odvolacího soudu, že žalovaná od kupní smlouvy odstoupila platně a že právo na odstoupení od kupní smlouvy podle všeobecných obchodních podmínek žalované je v souladu s úpravou spotřebitelských smluv v občanském zákoníku. Za zásadně právně významnou považuje otázku, zda kupujícímu neuskutečněním kupní smlouvy, na jejímž splnění trvá, nevzniká žádná újma ve smyslu § 56 odst. 1 obč. zák. Za nepřípustné a v rozporu s § 55 a 56 obč. zák., jakož i s § 3 písm. c/ a § 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, považuje právo dodavatele odstoupit od smlouvy z důvodu, že se po uzavření kupní smlouvy změnila cena zboží. V neposlední řadě namítá, že odvolací soud nesprávně ztotožnil žalobkyní chybně zadanou cenu zboží s výraznou změnou ceny zboží, kterou si účastníci sjednali jako podmínku pro vznik práva žalované na odstoupení od kupní smlouvy. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Má za to, že žalobci žádná újma způsobena nebyla. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal jí náklady dovolacího řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.); Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.) se proto zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl ve věci samé potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, se řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce napadl právní závěr odvolacího soudu, že žalované vzniklo právo na odstoupení od kupní smlouvy. Jelikož odvolací soud - z dále uvedeného důvodu - tuto právní otázku posoudil nesprávně, má rozsudek ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) a dovolání žalobce je tudíž přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Protože žalobce vady vyjmenované v § 242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, zaměřil se dovolací soud na posouzení otázky, k jejímuž řešení shledal dovolání přípustné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 48 odst. 1 obč. zák. od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Jednostranně odstoupit od smlouvy je vzhledem k uplatňující se zásadě pacta sunt servanda možné, jen je-li to v zákoně (v občanském zákoníku či v jiném zákoně) pro konkrétní případ stanoveno nebo bylo-li odstoupení dohodnuto (vymíněno - vyhrazeno) mezi subjekty smlouvy. Vymíněno (vyhrazeno) může být odstoupení pouze pro jednu ze smluvních stran či pro obě smluvní strany. Odstoupit lze jen od smlouvy, která byla platně uzavřena (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 418 a násl.).
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce (kupující - spotřebitel) a žalovaná (prodávající - dodavatel) uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku (veřejné komunikační sítě - internetu) tzv. distanční kupní smlouvu, která má povahu spotřebitelské smlouvy (§ 52, § 53 odst. 1, § 588 obč. zák.). Vyjádřil názor, že jakmile se účastníci dohodli na předmětu koupě (svářecí zařízení DIGITAL MIG 330) a kupní ceně (5.420,- Kč), byla kupní smlouva uzavřena - vznikla (§ 43a odst. 1 a § 43c odst. 1 modifikovaný § 53 obč. zák.); ujednání účastníků, podle něhož smlouva vznikne až okamžikem převzetí objednaného zboží kupujícím, shledal v rozporu se zákonnou (kogentní) úpravou kontraktačního procesu. Protože, jak bylo výše vyloženo, odstoupit lze pouze od platně uzavřené smlouvy, pak závěru, zda žalované vzniklo právo od smlouvy odstoupit, nutně předchází posouzení otázky, zda smlouva vůbec vznikla.
Podle § 2 odst. 3 obč. zák. účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.
Podle § 43c obč. zák. včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu (odstavec 1). Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím (odstavec 2).
Podle § 44 obč. zák. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu (odstavec 1). Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho obsahu vyplývá, že úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen, se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto osoby návrh přijmou (odstavec 3).
Otázku okamžiku uzavření (vzniku) smlouvy a charakteru příslušných ustanovení občanského zákoníku vyřešil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. 31 Cdo 1571/2010, uveřejněném pod č. 39/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm na základě odkazu na § 2 odst. 3, § 43c odst. 1 a 2, § 44 a § 45 odst. 1 obč. zák., při respektování principu smluvní autonomie v občanskoprávních vztazích a argumentačně blíže odůvodněného úsudku o dispozitivním charakteru těch ustanovení občanského zákoníku, která upravují kontraktační proces, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož
účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 44 odst. 1 obč. zák. může být (jde-li o smlouvu, u níž projevy účastníků nemusí být na téže listině, srov. § 46 odst. 2 větu druhou, obč. zák.) dohodou stran určena k jinému okamžiku, než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde zpět navrhovateli smlouvy (oferentovi).
Od těchto přijatých závěrů není důvod odchylovat se ani v posuzované věci. Odvolacímu soudu proto nelze přisvědčit, dospěl-li k závěru, že kupní smlouva vznikla. Účastníci řízení (smluvní strany) si totiž dohodou o akceptaci všeobecných obchodních podmínek žalované ujednali, že kupní smlouva bude uzavřena (akceptace návrhu smlouvy nabude účinnosti) až převzetím objednaného zboží žalobcem, a k tomu nedošlo.
Jelikož právní závěr odvolacího soudu, že smlouva vznikla, není správný, je již nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalované vzniklo právo na odstoupení od smlouvy z důvodu výrazné změny ceny zboží (jakož i dalšími dovolacími námitkami).
Dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 24. září 2013
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu