33 Cdo 2040/2007
Datum rozhodnutí: 31.05.2007
Dotčené předpisy:





33 Cdo 2040/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. Š., zastoupeného JUDr. K. K., advokátem proti žalované M., s. r. o. zastoupené JUDr. K. M., advokátem o zaplacení 850.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 111/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2006, č. j. 58 Co 344/2006-123, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. K. M., advokáta.


O d ů v o d n ě n í:


Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2006, č. j. 58 Co 344/2006-123, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2006, č. j. 39 C 111/2003-103, ve věci samé, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (v pořadí prvý - žalobě vyhovující - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 10. 2004, č. j. 39 C 111/2003-63, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006, č. j. 58 Co 304/2005-84, z důvodu své nepřezkoumatelnosti) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Přestože žalobce v dovolání deklaruje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti - jak vyplývá z obsahu dovolání - zpochybňuje správnost rozsudku odvolacího soudu pouze výtkou, že nebyl proveden jím navrhovaný důkaz znaleckým posudkem za účelem zjištění toku finančních prostředků žalované , a výhradami brojícími proti skutkovému závěru odvolacího soudu dovozujícímu, že žalobce v řízení neprokázal, že by žalované poskytl půjčku (resp. že by jí na základě antidatovaných písemných smluv předal nějaké finanční prostředky). Těmito výtkami a výhradami dovolatel uplatnil jednak dovolací důvod uvedený v 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání nemůže založit. Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu současně nesprávnost právního závěru, že antidatované smlouvy jsou neplatné pro obcházení zákona, nutno zdůraznit, že na tomto závěru rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Důvodem zamítnutí žaloby byla skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce žalované (tedy právnické osobě) finanční obnos 850.000,- skutečně půjčil a že by žalovaná žalobci tuto částku dlužila. Soudy obou stupňů totiž vyšly ze zjištění, že 22. 2. 2000 půjčil žalobce částku 1.000.000,- Kč J. M. jako fyzické osobě, z čehož bylo ke dni sepisu smluv o půjčce 150.000,- Kč vráceno, a smlouvy o půjčce částky 840.000,- Kč navýšené o 10.000.- Kč (tj. smlouvy opatřené datem 2. 3. 2000) byly vyhotoveny pouze proto, aby dlužník J. M. mohl vypůjčené finanční prostředky vložit do své firmy, resp. zapsat do účetnictví žalované.


Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§ 3 odst. 1, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 31. května 2007


JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á


předsedkyně senátu