33 Cdo 1960/2017
Datum rozhodnutí: 09.05.2017
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř., § 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř., § 241b odst. 2 o. s. ř.



33 Cdo 1960/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně I-XON a.s. , se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, identifikační číslo osoby 282 18 761, zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 9, Boušova 792, proti žalované M. S. , vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 306/2016, o zaplacení 116.677,52 Kč s příslušenstvím, o dovoláních žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2015, č. j. 96 Co 195/2015-16, takto:
Dovolací řízení se zastavuje. Odůvodnění:


Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení 116.677.52 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 209679288, kterou s žalovanou uzavřela dne 22. 1. 2013 její právní předchůdkyně, společnost GE Money Bank a.s; žalovaná částka představuje nedoplatek půjčeného obnosu s příslušenstvím.
K námitce žalované Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 23. 4. 2015, č. j. 68 C 895/2015-10, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu ve Svitavách jako soudu místně příslušnému.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2015, č. j. 96 Co 195/2015-16, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolání žalované neshledal důvodným s tím, že žalovaná svou námitku nedostatku věcné příslušnosti obvodního (okresního) soudu opírá o ustanovení občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, které již nelze aplikovat, neboť řízení bylo zahájeno 16. 2. 2015.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dne 1. 10. 2015 dovolání.
Usnesením ze dne 2. 10. 2015, č. j. 68 C 895/2015-23, Obvodní soud pro Prahu 1 žalovanou vyzval, aby si v jím stanovené lhůtě zvolila zástupcem pro dovolací řízení advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; současně jí poučila o právních důsledcích neuposlechnutí této výzvy.
Podáním došlým soudu 11. 11. 2015 požádala žalovaná o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Svou žádost odůvodnila nepříznivými majetkovými poměry.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 7. 1. 2016, č. j. 68 C 895/2015-31, žalované nepřiznal osvobození od soudních poplatků a nevyhověl její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 7. 2016, č. j. 30 Co 305/2016-36, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2016, č. j. 68 C 895/2015-31, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že nebyl místně příslušným soudem k vydání rozhodnutí.
Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 2. 1. 2017, č. j. 7 C 306/2016-39, žalované nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. 2. 2017, č. j. 27 Co 49/2017-47 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil soudu prvního stupně, že podání dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 96 Co 195/2015-16, lze vyhodnotit jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Okresní soud ve Svitavách poté žalovanou usnesením ze dne 23. 3. 2017, č. j. 7 C 306/2016-50, vyzval, aby si pro dovolací řízení zvolila advokáta. Na tuto výzvu soudu žalovaná reagovala opětovnou žádostí o ustanovení advokáta.
Za dané procesní situace zhodnotil otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2015, č. j. 96 Co 195/2015-16, přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 7 zák. č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb.) dále jen o. s. ř. . Přisvědčil závěru odvolacího soudu, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalované byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.

Žalovaná v posuzovaném případě namítla věcnou nepříslušnost okresního (obvodního) soudu a s odkazem na § 9 odst. 3 písm. r/ o. s. ř. požaduje, aby byl příslušným soudem určen Krajský soud v Hradci Králové, neboť se jedná o spor o zaplacení částky přesahující 100.000,- Kč. Ze spisu plyne, že v posuzované věci jde o spor ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitelka s právní předchůdkyní žalobkyně (GE Money Bank a.s.); tato smlouva obsahuje tzv. prorogační doložku, tedy ujednání smluvních stran, že pro spory vyplývající z této smlouvy je místně příslušným Obvodní soud pro Prahu 1 nebo soud v místě bydliště klienta. Z tohoto ujednání by bylo možno vycházet pouze tehdy, bylo-li by řízení zahájeno do 31. 12. 2013 (čl. II. odst. 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.); v dané věci bylo řízení zahájeno žalobou podanou dne 16. 2. 2015. Věcná příslušnost soudu k projednání sporu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se tak řídí ustanovením § 9 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále opět jen o. s. ř. ), podle nějž nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, tedy v tomto případě Okresní soud ve Svitavách. Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně pouze ve věcech taxativně vyjmenovaných v § 9 odst. 2 o. s. ř.; o žádný takový případ se v posuzované věci nejedná.
Je-li již s přihlédnutím k obsahu spisu z právního předpisu zřejmé, že námitce věcné nepříslušnosti okresního soudu nemůže být vyhověno (že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalované ustanoven zástupce z řad advokátů; jednalo by se o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby v dovolacím řízení bylo při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení účastníka řízení.
Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. května 2017

JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu