33 Cdo 1928/2016
Datum rozhodnutí: 24.11.2016
Dotčené předpisy: § 599 odst. 1 obč. zák.



33 Cdo 1928/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Ing. I. B. , a b) L. T. , zastoupených Mgr. Pavlem Strnadem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 730/35, proti žalovanému J. P. , zastoupenému Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Žižkova 1934/12, o 1.910.000,- Kč s příslušenstvím oproti vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 470/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 30. 11. 2015, č.j. 54 Co 193/2013-391, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (částečný) rozsudek ze dne 1. 11. 2012, č.j. 5 C 470/2009-303, kterým Okresní soud v Jihlavě uložil žalovanému zaplatit každému z žalobců 955.000,- Kč oproti vyklizení specifikované bytové jednotky včetně určeného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku; ve výroku o povinnosti zaplatit žalobcům příslušenství (úroky z prodlení) z přiznané jistiny rozhodnutí zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že kupní smlouvou z 19. 5. 2008 žalovaný prodal žalobcům za částku 1.910.000,- Kč bytovou jednotku v domě, postaveném na pozemku parc. č. 4450, zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území J. se spoluvlastnickými podíly v rozsahu 7608/108220 na společných částech domu a pozemku. Žalovaný byt předal a žalobci jej převzali 22. 5. 2008. Dopisem z 18. 11. 2008, který žalovaný obdržel 20. 11. 2008, žalobci vytkli vady předmětu koupě. Uvedli, že tyto vady spočívají v nedostatečně provedené izolaci budovy proti zemní vlhkosti a že se projevují rozpadáním struktury zdiva, opadáváním omítky, tmavými a nevzhlednými mapami po povrchu stěn, výrazně zhoršenými mikroklimatickými podmínkami, doprovodnými kondenzačními jevy a diskomfortem bydlení. Žalobci současně žalovaného vyzvali, aby na své náklady vytčené vady nejpozději do 31. 1. 2009 odstranil. Dopisem z 11. 3. 2009, který žalovaný obdržel 12. 3. 2009, žalobci odstoupili od kupní smlouvy. Odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu, který vyslovil v rozsudku ze dne 21. 8. 2014, č.j. 33 Cdo 1830/2014-376 uzavřel, že žalobci vytknuli vady bytu včas, tj. ve lhůtě šesti měsíců od převzetí bytu (dopis z 18. 11. 2008 byl žalovanému prokazatelně doručen). Předmětný byt trpěl označenými vadami již v době uzavření kupní smlouvy, a jelikož se jednalo o vady, které činily věc neupotřebitelnou, náleželo žalobcům právo odstoupit od smlouvy, což také dopisem z 11. 3. 2009, který žalovaný obdržel 12. 3. 2009, učinili.

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Žalovaný vymezil přípustnost dovolání tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která byť již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, byla vyřešena nesprávně a měla by být v zájmu právní jistoty účastníků právních vztahů posouzena jinak. Nesouhlasí s právním posouzením otázky, zda v zákonné prekluzivní lhůtě vymezené ustanovením § 599 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák. ), je třeba kromě vytčení konkrétní vady prodané věci uplatnit i konkrétní nárok z titulu odpovědnosti za vady prodané věci. Dovolatel je toho názoru, že právní úprava v rozhodné době směřovala k závěru, že v zákonné šestiměsíční lhůtě musí být uplatněn konkrétní nárok z odpovědnosti za vady, což se však v projednávaném případě nestalo. Ve zbytku dovolání žalovaný obsáhle polemizuje se zjištěním odvolacího soudu, podle něhož se dopis z 18. 11 2008, jímž žalobci reklamovali vady bytu, dostal do jeho dispoziční sféry a měl tak možnost se s jeho obsahem seznámit.
Dovolací soud se v dané věci nemíní odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu; vyjádřil se k ní v rozsudku ze dne 21. 8. 2014, č.j. 33 Cdo 1830/2014-376, na jehož odůvodnění v plném rozsahu odkazuje [kupující může žalobou u soudu uplatnit jen práva z odpovědnosti za ty konkrétní dodatečně najevo vyšlé vady věci, které prodávajícímu vytknul v šestiměsíční prekluzivní lhůtě, aniž by se k zachování práv z odpovědnosti za vady vyžadovalo, aby také v téže prekluzivní lhůtě uplatnil konkrétní právo; od vytknutí vad mu poté běží obecná tříletá promlčecí doba, v níž může své právo žalobou uplatnit u soudu (§ 101, § 508 obč. zák.)].
Námitky proti včasnosti reklamace, tj. skutkovému zjištění o doručení dopisu z 18. 11. 2008, jsou bezcenné. Žalovaný přehlíží, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o.s.ř. nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř.
Dovolatel sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, však žádnou argumentaci nevznesl.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu