33 Cdo 1925/2015
Datum rozhodnutí: 30.03.2017
Dotčené předpisy: čl. 107a o. s. ř.



33 Cdo 1925/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Sankey Productions Limited , číslo společnosti 4612143, se sídlem 105 London Street, Office 5, Reading, Velká Británie, identifikační číslo 04612143, zastoupené Mgr. Stanislavem Servusem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, proti žalované GINESTRE, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, identifikační číslo 25143948, zastoupené Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, o 3.894.600 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 97/2010, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2014, č. j. 15 Co 96/2014-428, takto:

Dovolání se zamítá .

O d ů v o d n ě n í :

N. P. T., L. B. M., a R. P. M., kteří vstoupili do řízení na místo zemřelého původního žalobce M. M. (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. ledna 2012, č. j. 28 C 97/2010-64), se po žalované domáhají zaplacení 3.894.600 Kč z titulu půjčky.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. 9. 2013, č. j. 28 C 97/2010-319, uložil původní žalované LE BETULLE, s. r. o. povinnost zaplatit každému z žalobců 1.298.200 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala původní žalovaná odvolání.
Poté Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2014, č. j. 15 Co 96/2014-415, na základě zániku původní žalované LE BETULLE, s. r. o. fúzí sloučením se společností GINESTRE, s. r. o., rozhodl o tom, že se připouští vstup společnosti GINESTRE s. r. o. do řízení místo dosavadní žalované.
Podáním ze dne 13. 10. 2014 žalobci navrhli, aby na jejich místo do řízení vstoupila společnost Sankey Productions Limited se sídlem 105 London Street, Office 5, Reading, Velká Británie, zapsaná v Companies House for England and Wales, sp. zn. 04612143.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 15 Co 96/2014-428, připustil vstup společnosti Sankey Productions Limited do řízení na místo dosavadních žalobců. Zdůraznil, že nastala právní skutečnost (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2014), se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Společnost, která má do řízení vstoupit na místo žalobců, se svým vstupem do řízení souhlasila. Odvolací soud neshledal důvody, pro které by nebylo možno výjimečně návrhu vyhovět. Nevyšlo totiž najevo, že by návrh podle § 107a o. s. ř. sledoval zneužití procesní úpravy tak, aby se případná pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Nelze přehlédnout, že žalobci se svou žalobou uspěli před soudem prvního stupně, a nemohou být tak vedeni snahou vyhnout se náhradě nákladů řízení, jelikož jim tato náhrada byla před soudem naopak přiznána. Připomněl, že v dalších dvou obdobných sporech byli žalobci jednou úspěšní a jednou neúspěšní. Postupník předložil soudu potvrzení Rejstříku společností pro Anglii a Wales ze dne 25. 4. 2014, z něhož plyne, že jde o osobu, která má právní subjektivitu a nejsou vůči ní podnikány žádné kroky směřující k jejímu výmazu nebo zrušení, že není v likvidaci ani v konkurzu a že není personálně propojená s postupiteli. Prostá obava žalované, že případná pohledávka k náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, rozhodnutí nemůže zvrátit.
Usnesením ze dne 24. února 2015, č. j. 15 Co 96/2014-438, pak odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a o. s. ř. Citujíc z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, namítla, že odvolací soud pochybil, jestliže k jejímu návrhu nepřezkoumal majetkové poměry společnosti Sankey Productions Limited a nezabýval se tím, zda záměnou účastníků nedojde ke zhoršení jejího postavení. Má za to, že již samotná skutečnost, že nový účastník se nachází v horší finanční situaci než účastník stávající - a tudíž v případě prohry nebude schopen uspokojit pohledávku vítěze sporu z titulu náhrady nákladů řízení - je důvodem pro nevyhovění návrhu na záměnu účastníků řízení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení .
Obchodní společnost Sankey Productions Limited navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Za nepravdivá označila tvrzení žalované, že neměla o okolnostech převodu pohledávky žádné informace; ekonomické i osobní důvody postoupení pohledávky jsou totiž konstatovány v samotné smlouvě o postoupení pohledávky. Zdůraznila, že pohledávka byla postoupena za situace, kdy to byli žalobci, nikoliv žalovaná, komu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, a neměli důvod domnívat se, že jejich nárok nebude potvrzen i odvolacím soudem. Vstupující účastník měl (a má) zájem o postoupenou pohledávku s tím, že hlavní část úplaty za ni je vázaná až na skutečně vymožené plnění. Za této situace měla ekonomický zájem pohledávku odkoupit. Argumentace žalované vychází ze subjektivní víry v úspěch ve sporu a její obavy nejsou objektivně podložené.
Dovolání je přípustné podle § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen o. s. ř. (srovnej čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.).
Nejvyšší soud předesílá, že k argumentům, které dovolatelka uplatnila teprve v doplňujícím podání ze dne 24. 4. 2015, již nelze přihlížet. Měnit vymezení důvodu dovolání (a to i kvalitativní změnou dovolací argumentace v rámci již uplatněného dovolacího důvodu) totiž lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srovnej § 242 odst. 4 o. s. ř.). Doplňující podání dovolatelky tuto časovou podmínku nesplňuje, neboť lhůta k dovolání uplynula 19. 1. 2015 (k tomu srovnej shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 148/2011).
Podle § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odst. 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odst. 3).
Ustálená soudní praxe (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012, a dále např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, či ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013) dovodila, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup by byl namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedla k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže). Obdobný závěr přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu). Výše popsaný postup soudu odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v § 107a odst. 2 o. s. ř. tak přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Aby mohl takto postupovat, musí soud rozhodující o procesním nástupnictví návrh na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. bez rozumných pochybností považovat za prostředek ke zneužití procesní úpravy.
Promítnuto do poměrů projednávané věci, odvolací soud nepochybil, vyhověl-li návrhu žalobců na připuštění procesního nástupnictví na jejich straně. Nelze přisvědčit námitce, že se nezabýval okolnostmi postoupení pohledávky ani majetkovými poměry nastupující žalobkyně. Všechny zjištěné skutečnosti (zejména dostupné okolnosti na straně společnosti Sankey Productions Limited) totiž zvažoval. Součástí posouzení, zda se nejedná o účelové zneužití procesní úpravy (§ 2 o. s. ř.) však není obligatorní přezkoumání finanční situace nastupujícího účastníka.
Ani z tvrzení žalované v dovolání pak nepochybná hrozba zneužití postoupení pohledávky ve vztahu k náhradě nákladů řízení neplyne. Námitky, že nastupující žalobkyně nebude v případě svého neúspěchu ve věci schopna uspokojit její pohledávku na náhradu nákladů řízení, jsou objektivně nepodloženými obavami vydávanými za prokázané skutečnosti ( sám fakt ). Jak však bylo vyloženo výše, pouhá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se stane díky nástupnictví podle § 107a o. s. ř. nedobytnou, k zamítnutí návrhu na záměnu účastníků nepostačuje. Naopak, možnost zamítnutí uvedeného návrhu je spojena jedině s jistotou zneužití postoupení pohledávky za účelem její případné nedobytnosti. V projednávané věci žalovaná netvrdila ani neprokázala nic relevantního, z čeho by se dalo s jistotou dovodit, že cílem návrhu žalobců na záměnu účastníků bylo zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se případná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči Sankey Productions Limited, v případě, že by nebyla jako žalobkyně úspěšná, nedobytnou.
Lze uzavřít, že úvaha odvolacího soudu, že nejsou dány žádné mimořádné okolnosti svědčící pro závěr, že návrh na vstup nového účastníka do řízení na místo účastníka dosavadního je zneužitím procesní úpravy, není zjevně nepřiměřená a je v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry.
Nepřípadný je odkaz žalované na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11 (a v něm citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu); závěry zde přijaté totiž svědčí v neprospěch argumentace žalované.
Vzhledem k tomu, že se žalované prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nezbylo než dovolání podle § 243d písm. a/ o. s. ř. zamítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2017

JUDr. Václav Duda
předseda senátu