33 Cdo 1924/99
Datum rozhodnutí: 11.04.2001
Dotčené předpisy:




33 Cdo 1924/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Z. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. b. d. Š., zastoupenému advokátem, o 100.451,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 12 C 289/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 1998 č.j. 13 Co 385/97-81 ve znění opravného usnesení ze dne 17. února 1999 č.j. 13 Co 385/97-103, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 5. 5. 1997 č.j. 12 C 289/95-70 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 100.451,- Kč s 16 % úrokem od 11. 3. 1995 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se této částky domáhal s odůvodněním, že jeho právní předchůdkyně J. Z. jako členka žalovaného družstva zaplatila členský podíl k bytu ve výši 144.000,- Kč, aniž byla předem informována o tom, že částka 100.451,- Kč je tzv. další majetkovou účastí člena družstva, a nebylo tak postupováno podle stanov družstva. Protože J. Z. plnila žalovanému bez právního důvodu, uplatnil žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k němuž došlo na straně žalovaného. Ve věci bylo tímto soudem rozhodnuto již předtím, a to rozsudkem ze dne 8. 12. 1995 č.j. 12 C 289/95-24 tak, že návrh žalobce byl zamítnut z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce. Vzhledem k tomu, že písemnou smlouvou byla členská práva a povinnosti J. Z. a jejího manžela M. Z. převedena na žalobce, který se tak stal nájemcem předmětného družstevního bytu i nositelem všech práv a povinností původních členů družstva, byl tento rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 1996 č.j. 13 Co 195/96-37 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že žalobce jako právní nástupce J. Z., která na něj členská práva a povinnosti smluvně převedla, je aktivně legitimován k uplatnění pohledávky proti žalovanému. Soud prvního stupně při svém novém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že J. Z. (matka žalobce) jako členka žalovaného družstva na výzvu k zaplacení členského podílu na byt o velikosti 1+1 v 1. nadzemním podlaží v P., mu zaplatila dne 7. 4. 1994 částku 144.000,- Kč a dne 27. 4. 1994 jí byl přidělen předmětný byt. Tento členský podíl sestává z částky 15.632,- Kč jakožto zůstatkové hodnoty členského podílu, z částky 27.917,- Kč nákladů oprav bytu a z částky 100.451,- Kč jako jiné majetkové účasti stanovené dle článku 16 stanov. Bylo prokázáno, že rozhodnutím představenstva družstva ve smyslu čl. 16 bylo splacení další majetkové účasti stanoveno jako podmínka pro vydání rozhodnutí o přidělení bytu J. Z. a uzavření nájemní smlouvy. Okresní soud dovodil, že okolnost, že J. Z. nebylo známo, že členský podíl ve výši 144.000,- Kč se skládá ze 3 položek, neznamená, že by tuto částku zaplatila v omylu, neboť, jak bylo zjištěno z výpovědi její a jejího manžela, tuto částku by zaplatila, i kdyby věděla, z jakých položek se skládá, neboť o byt měli zájem. Vzhledem k tomu, že podle soudu prvního stupně pojem další majetková účast", jak je použit v čl. 16 a 17 stanov, má shodný obsah, vztahuje se i na daný případ ustanovení čl. 17 odst. 5 stanov, podle nějž o vložení další majetkové účasti uzavře družstvo se členem písemnou smlouvu, ve které vymezí vzájemné vztahy. Protože uzavření písemné smlouvy nebylo prokázáno a nebyla tak dodržena písemná forma, kterou vyžadují stanovy, soud dovodil, že se jedná o neplatný právní úkon (§ 40 obč. zák.), a to jen částečně - pouze ohledně plnění zažalované částky. Žalovaný je proto povinen vydat plnění získané z neplatného právního úkonu, o něž se bezdůvodně obohatil.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 7. 1998 č.j. 13 Co 385/97-81, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 2. 1999 č.j. 13 Co 385/97-103, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zaplacení 100.451,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním názorem na vznik bezdůvodného obohacení. Porovnáním jednotlivých článků stanov dovodil, že další majetková účast podle článku 16 a tentýž pojem použitý v článku 17 stanov nemají shodný obsah, neboť další majetková účast podle článku 17 je finančním nebo nepeněžitým příspěvkem na podnikatelskou činnost družstva, a představenstvo rozhoduje o tom, zda nabídka člena družstva na její vložení bude přijata, kdežto splacení další majetkové účasti podle článku 16 souvisí s přidělením konkrétního uvolněného bytu a podle rozhodnutí představenstva družstva je v souladu se stanovami podmínkou pro vydání rozhodnutí představenstva o přidělení bytu a uzavření nájemní smlouvy. Jelikož pro další majetkovou účast vázanou na přidělení bytu podle čl. 16 stanovy neupravují konkrétní formu, nelze z nedostatku smlouvy na tuto část členského podílu dovozovat neplatnost smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobce, a podmínky vzniku bezdůvodného obohacení nejsou dány.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o. s. ř. Namítá, že došlo k porušení § 132 o. s. ř., neboť odvolací soud nepřihlédl k jím navrhovanému důkazu, a to k dopisu žalovaného z 12. 5. 1995, ve kterém žalovaný dodatečně vyzval J. Z. k podpisu zápisu o vložení další majetkové účasti, což podle názoru dovolatele potvrzuje, že měla být v souladu s článkem 17 uzavřena písemná smlouva a že žalovaný chtěl dodatečně napravit svůj nesprávný postup. Dále namítá, že skutková zjištění odvolacího soudu jsou neúplná a povrchní, když v řízení nebyl objasněn osud sporné částky v případě, že by předmětný byt byl převeden do vlastnictví žalobce. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v čl. 16 a 17 stanov se jedná o dva rozdílné instituty, a dovozuje, že pokud podle stanov účinných do 31. 12. 1996 bylo povinností družstva při vložení jakékoliv další majetkové účasti uzavřít písemnou smlouvu, nedostatek této formy činí právní úkon v tomto případě částečně neplatným, a žalovaný je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení. S poukazem na dopis žalovaného z 10. 5. 1999, v němž se uvádí, že tzv. další majetková účast není podle stanov platných od 1. 1. 1997 součástí členského podílu, dovolatel namítá, že žalovaná částka měla charakter další majetkové účasti podle čl. 17 odst. 5 stanov účinných do 31. 12. 1996. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

116

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., není opodstatněné.

Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jejímž důsledkem je povinnost vydat vše, čeho bylo plněním při absenci právního titulu nabyto. O takový případ se jedná, jestliže někdo plnil jinému, ač s ním nebyl v žádném právním vztahu a od počátku chyběl právní důvod plnění. K bezdůvodnému obohacení plněním z neplatného právního úkonu dochází, jestliže bylo plnění poskytnuto na základě právního úkonu, který je neplatný (ať již absolutně či relativně).

Podle čl. 16 odst. 1 stanov S. b. d. Š. účinných do 31. 12. 1996 (dále jen stanov) před uzavřením nájemní smlouvy k uvolněnému bytu nebo místnosti nesloužící k bydlení stanoví představenstvo výši členského podílu následujícího nájemce částkou odpovídající hodnotě zůstatku vlastního členského podílu včetně částky do té doby splacené hodnoty úmoru úvěru od všech předchozích nájemců sníženého o amortizaci objektu. Podle odst. 3 tohoto článku u bytů a místností nesloužících k bydlení, u kterých bylo rozhodnuto o výši členského podílu před 1. 1. 1991, může představenstvo k členskému podílu stanovenému podle odst. 1 stanovit jako podmínku složení další majetkové účasti. Splacení další majetkové účasti podle předchozího ustanovení je podmínkou pro vydání rozhodnutí představenstva o přidělení bytu a uzavření nájemní smlouvy (odst. 4).

Podle odst. 1 článku 17 stanov další majetkovou účastí člena na podnikání je finanční příp. nepeněžní vklad člena spojený účelově s podnikatelskou činností družstva. Podle odst. 4 tohoto ustanovení může další majetkovou účast vložit člen družstva pouze na výzvu představenstva, které určí podmínky pro její vložení. Představenstvo též rozhodne, zda nabídku člena na vložení další majetkové účasti přijme. Podle odst. 5 věty první o vložení další majetkové účasti uzavře družstvo se členem písemnou smlouvu, ve které vymezí vzájemné vztahy mezi družstvem a členem. Podle věty druhé písm. d/ tohoto odstavce musí smlouva obsahovat náležitost, že vklad další majetkové účasti může jak družstvo tak člen vypovědět s 5-ti letou výpovědní lhůtou, vyjma další majetkové účasti vázané na přidělení bytu nebo místnost nesloužící k bydlení.

Podle článku 97 odst. 3 věty druhé stanov představenstvo družstva též rozhoduje, ve kterých případech je vklad jiné majetkové účasti podmínkou pro přidělení bytu nebo místnosti nesloužící k bydlení (přidělení bytu ze starší zástavby apod.).

Závěr odvolacího soudu, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro vznik nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 451 obč. zák., je správný.

Jak vyplývá z výsledků řízení, splacení další majetkové účasti ve výši 100.451,- Kč bylo představenstvem družstva stanoveno v souladu se stanovami jako podmínka pro vydání rozhodnutí o přidělení předmětného družstevního bytu a uzavření nájemní smlouvy. Jestliže členka družstva J. Z. na výzvu družstva v rámci celkové částky 144.000,- Kč dne 7. 4. 1994 zaplatila i tzv. další majetkovou účast ve výši stanovené představenstvem, splnila podmínku pro přidělení bytu, který jí byl následně rozhodnutím představenstva SBD přidělen. V právním vztahu mezi ní a družstvem se tedy nejednalo o poskytnutí plnění, k němuž by chyběl právní důvod, a to bez ohledu na to, zda předem věděla, že v částce 144.000,- Kč, která sestává ze tří položek, je tzv. další majetková účast člena zahrnuta.

V daném případě nejde ani o bezdůvodné obohacení vzniklé plněním z neplatného právního úkonu, tj. plněním na základě smlouvy neplatné pro nedostatek písemné formy, jak se domnívá dovolatel. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního úkonu vzniká splněním závazku založeného neplatnou smlouvou (popř. jiným právním úkonem). V posuzované věci však nešlo v právním vztahu mezi družstvem a jeho členem o plnění platební povinnosti vzniklé ze smlouvy, jíž byl založen závazek člena poskytnout družstvu předmětné plnění a tomu odpovídající právo družstva na toto plnění, neboť právním důvodem, na jehož základě byla zažalovaná částka zaplacena, nebyla smlouva, kterou by se jmenovaná zavázala k poskytnutí peněžitého plnění. J. Z. poskytla plnění, aniž by měla takovou povinnost ze smlouvy, smluvně žádný takový závazek na sebe nevzala, a družstvo by se také nemohlo po ní domáhat zaplacení uvedené částky z titulu nesplněného závazku ze smlouvy. Složení další majetkové účasti" bylo totiž podmínkou, na jejž splnění bylo vázáno rozhodnutí představenstva o přidělení uvolněného bytu členovi družstva. Faktickým zaplacením tzv. další majetkové účasti družstvu došlo ke splnění stanovené podmínky, nikoliv ke splnění nějaké povinnosti, k níž by se předtím J. Z. zavázala ve smlouvě. Jestliže ten, kdo jinému plnil, nebyl k tomuto plnění vůči němu smluvně zavázán, nejedná se o plnění závazku ze smlouvy, jejíž platnost by mohla být posuzována z hlediska její formy. Nedostatek písemné formy může sice způsobit ve smyslu ust. § 40 odst. 1 obč. zák. neplatnost právního úkonu, jímž byl založen závazek, nemůže však způsobit neplatnost" vlastního poskytnutí plnění. Pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení by otázka platnosti smlouvy z hlediska dodržení její formy mohla mít význam, pokud bylo plnění na základě smlouvy poskytnuto. Pokud však poskytnutým plněním nešlo o plnění závazku ze smlouvy, nemůže se ani v případě její neplatnosti jednat o plnění přijaté na základě neplatného právního úkonu. Pro nedostatek smlouvy či její písemné formy o vložení další majetkové účasti a o vymezení vzájemných vztahů mezi členem a družstvem proto nemohlo na straně žalovaného družstva dojít k bezdůvodnému obohacení z neplatného právního úkonu.

Z toho, co bylo uvedeno vyplývá, že z hlediska právního posouzení této věci, tj. z hlediska posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, je nerozhodné, zda dopis žalovaného ze dne 12. 5. 1995 obsahuje výzvu k dodatečnému uzavření písemné smlouvy. Nelze proto odvolacímu soudu vytýkat neúplnost řízení z hlediska rozsahu dokazování, neboť skutečnost, jež měla být prokázána důkazem, na nějž dovolatel poukazuje, nemohla mít v daném případě na rozhodnutí o uplatněném nároku ani vliv. Vytýkaný nedostatek zjištění odvolacího soudu se tedy netýká těch okolností, které byly podstatné pro posouzení věci podle hmotného práva.

117

Totéž se týká i námitky, že v řízení nebyl zjištěn další osud sporné částky v případě převodu předmětného bytu do vlastnictví žalobce, neboť skutečnosti rozhodné pro závěr, zda je nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení oprávněný, byly v řízení náležitě zjištěny, a okolnost, že se soud nevyjádřil k osudu sporné částky po případném převodu bytu do vlastnictví žalobce, je z hlediska posouzení důvodnosti uplatněného nároku irelevantní.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů věcně správný, a proto dovolací soud dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).

11

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. dubna 2001

JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová