33 Cdo 1883/2009
Datum rozhodnutí: 26.04.2011
Dotčené předpisy: § 229 odst. 3 o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 1883/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce K. B., zastoupeného Mgr. Kateřinou Balcarovou, advokátkou se sídlem Kladno, T. G. Masaryka 108, proti žalovaným 1) P. H. a 2) J. H., zastoupeným Mgr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem Kladno, Váňova 3180, o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 19 C 250/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2008, č. j. 25 Co 61/2008, 25 Co 62/2008-101, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 16. května 2007, č. j. 19 C 250/2006-42, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 5. prosince 2007, č. j. 19 C 250/2006-80, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 270.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. dubna 2008, č. j. 25 Co 61/2008, 25 Co 62/2008-101, odmítl odvolání druhé žalované proti doplňujícímu rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v části, jíž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 20.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, zamítl (výrok II.), jinak rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem potvrdil (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky IV. a V.).


Proti výrokům III. a IV. rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaní výtkou, že soud prvního stupně nevyhověl jejich včasné žádosti a neodročil jednání dne 5. 12. 2007, k němuž se nemohli pro nemoc dostavit, uplatnili zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř.; přehlíží přitom, že zmatečnosti nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.). Dovolací soud ke zmatečnostem podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod č. 82).
Námitkami, že soud prvního stupně neumožnil žalovaným účinnou obranu tím, že neprovedl jimi navrhované důkazy výslechem notářky a svědka Mlynaříka, uplatnili dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž sice může výjimečně přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda je či není řízení před soudy nižších stupňů postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná.
Ani námitky vystihující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., že žalovanou částku žalobci uhradili ještě před vydáním platebního rozkazu, že peníze pro žalobce přebíral M. M., kterého tím žalobce pověřil, a že smlouvu o půjčce, z níž uplatňuje žalobce svůj nárok v tomto řízení, viděli poprvé až po skončení jednání před soudem prvního stupně, nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, neboť jimi žalovaní brojí výhradně proti skutkovým závěrům, které jsou v podmínkách posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněná v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, pod č. 132, a ročník 2006, pod č. 130).
Jelikož dovolání není přípustné ani proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod č. 4/2003), a protože žalovaní nenastolili k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, dovolací soud jejich dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Na závěr se sluší doplnit, že přípustnost dovolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž dovolání ze zákona přípustné není, nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že proti rozhodnutí je dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 73, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 29 Odo 75/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 8/2002 pod č. 58).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovaným právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2011

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu