33 Cdo 1866/2008
Datum rozhodnutí: 17.02.2011
Dotčené předpisy: § 645 obč. zák., § 633 odst. 2 obč. zák., § 646 odst. 3 obč. zák., § 653 odst. 1 obč. zák.







33

Cdo 1866/2008


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců
a) Ing. P. S.
a
b) Ing. E. S.
,

zastoupených JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, proti žalované
J. B.
, o 464.719,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 95/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, č.j. 54 Co 369/2006-334, takto:


I. Dovolání
se zamítá
.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 37.068,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jana Kužela, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :



V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 17. 7. 2006, č.j. 40 C 95/2000-311, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil původnímu žalovanému K. B. povinnost zaplatit žalobcům 464.719,- Kč s 12% úroky z prodlení od 13. 3. 2000 do zaplacení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobci jako objednatelé uzavřeli 1. 4. 1998 se Stavební firmou Navrátil jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení stavby rodinného domu, a 17. 8. 1998 sjednali k této smlouvě dodatek. Dne 6. 10. 1998 uzavřeli žalobci, Stavební firma Navrátil a původní žalovaný K. B. (dále též jen žalovaný ) dohodu o převzetí práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo z 1. 4. 1998, zejména z jejího dodatku č. 1 z 17. 8. 1998, podle níž žalovaný vstoupil do všech práv a povinností původního zhotovitele a zavázal se pro žalobce provést do 30. 11. 1998 dostavbu stavební části domu podle připojené specifikace a stavební dokumentace. Cenu díla sjednali částkou 1.151.924,- Kč s připočtením 5% daně z přidané hodnoty a domluvili se na pozastávce plateb ve výši 10% z ceny, která měla být zhotoviteli zaplacena až po odstranění vad a nedodělků. Záruční dobu dohodli v délce 36 měsíců od převzetí věci. Stavba byla žalobcům předána 14. 12. 1998 a poté byla zkolaudována. V předávacím protokolu byly uvedeny nedodělky, které se žalovaný zavázal dokončit do 30. 3. 1999. Dopisem z 16. 3. 1999 požádal žalovaný o zaplacení 90.000,- Kč, aby mohl nedodělky odstranit. Žalobci s odkazem na sjednanou pozastávku tuto částku nezaplatili a původní žalovaný poté, co dopisem z 13. 4. 1999 připojeným k finanční rekapitulaci žalobcům sdělil, že bez poskytnutí další zálohy na dokončení prací odstoupí od smlouvy, stavbu 26. 4. 1999 bez dokončení opustil. Žalobci dopisy z 3. a 5. 5. 1999 vytkli vady díla, a to jednak žalovaným neodstraněné nedodělky zjištěné při předání stavby v prosinci 1998 a dále nově zjištěné vady. Vady byly popsány ve znaleckém posudku Ing. R. P., který si nechali vyhotovit žalobci pro účely reklamace. Vady provedení sádrokartonů byly způsobeny vadnou montáží a vadným spárováním, nebylo prokázáno, že byly zapříčiněny nevhodnými požadavky žalobců či samotným žalobcem. Žalovaný ani neprokázal, že některé ze zjištěných vad byly způsobeny vadným projektem či nevhodnými požadavky objednatelů, na něž by žalobce upozornil. Rozdíl mezi cenou díla bez vad a s vadami činil podle znaleckého posudku znalce Ing. arch. S. 460.345,- Kč. Rozdíl mezi tím, co bylo prostavěno a tím, co bylo žalobci zaplaceno, včetně postupně sjednaných víceprací, činil podle rekapitulace původního žalovaného k 30. 3. 1999 částku 265,- Kč ve prospěch žalobců. Po právní stránce odvolací soud věc posoudil podle § 644 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), a ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný odpovídá (§ 645 obč. zák.) za všechny vytčené vady, jelikož vstoupil do práv a povinností dodavatele díla plynoucích ze smlouvy o dílo ve znění jejího dodatku, a odpovídá i za práce provedené jeho subdodavateli. Vytčené vady se staly v důsledku chování původního žalovaného subjektivně neodstranitelnými a žalobcům vzniklo právo na přiměřenou slevu z ceny díla (§ 648 obč. zák.). Odvolací soud také souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že sleva 464.719,- Kč požadovaná žalobci, ač je asi o 4.000,- Kč vyšší než znaleckým posudkem znalce Ing. arch. S. vypočtený rozdíl mezi cenou díla bez vad a s vadami, je přiměřená, jelikož představuje subjektivní kategorii vyjadřující míru znehodnocení díla vadami z pohledu konkrétního objednatele, a výslovně zohlednil charakter a rozsah vad, oddálení dokončení díla a platby žalobců za dokončení díla jiným dodavatelům.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jež zdůvodnil

tím, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jako důkaz o existenci vytýkaných vad a nedodělků a o jejich rozsahu sloužila podle dovolatele soukromá listina, tj. posudek Ing. R. P., který byl vyhotoven bez jeho účasti, po dlouhé době (což uvedl vedle toho, že dílo vykazovalo pouze nedodělky, nikoli vady, i svědek P.) a zejména poté, co na stavbě působila řada žalobci přizvaných firem. Poukázal na to, že proti tomuto posudku vznesl
námitku podjatosti soudem neustanoveného znalce
(v tomto směru odkazuje na
spisový materiál
), a namítal také, že
řada zjištění
neodpovídala skutečnosti. Za zavádějící pokládal zadání pro ustanovené znalce, kteří posuzovali cenu díla bez vad a nedodělků a s vadami a nedodělky, aniž bylo zjišťováno, za co jako zhotovitel odpovídá. Znalkyně Ing. M. V. uvedla, že nemůže posoudit pojem oprávněných vad a nedodělků a že není patrno, co která firma provedla, a i znalec Ing. arch. S. vypověděl, že zadaný úkol byl na hranici proveditelnosti, že sám vycházel z posudku Ing. P., aniž hodnotil míru zavinění zhotovitele. Žalovaný je proto názoru, že žalobci neunesli důkazní břemeno, které je na straně toho, kdo se domáhá svých požadavků. Tento princip občanského soudního řízení (též princip rovnosti stran) byl porušen, neboť soudy rozhodly na základě domněnek a nepodložených tvrzení žalobců. Dovolatel oponoval závěru odvolacího soudu, že odpovídá za všechny vady a nedodělky, jimiž dílo trpělo; k takové odpovědnosti se nezavázal. Potvrzuje-li předávací protokol, že na díle nejsou vady, pouze vyjmenované nedodělky, nemůže nést odpovědnost za vady, které se vyskytly následně. Jako příklad uvádí
vady fasády, které nepocházely z činnosti žalovaného, atd. (viz námitky žalovaného v řízení).
Ostatně ani nedodělky nemohl pro chování žalobců odstranit, konkrétně pro neplacení, zpožďování plateb, povolávání jiných subjektů na stavbu, neplacení víceprací atd. (zde opět odkázal na
spisový materiál
a také na výpověď svědkyně J. N.). I kdyby měl jednat, s čímž nesouhlasil, nebyl toho schopen pro nepříznivé klimatické podmínky, což soudy obou stupňů zcela pominuly. Proto mu náleží plná cena díla, včetně částky, kterou již žalobci vymohli v exekuci. Žalovaný dále připomíná, že upozorňoval na nevhodnost požadavků žalobců či vady projektu (odvolacímu soudu přitom vytkl, že opačný závěr uvedl pouze v obecné poloze). V tomto směru poukázal na výpověď svědka P. (pověřeného výkonem stavebního dozoru), který uvedl, že na domě se vyskytla pouze jediná sporná vada, a to v provedení sádrokartonu. Přitom právě u této
tzv. vady
bylo prokázáno, že za ni neodpovídal, nehledě na to, že lhůta necelých dvou dnů poskytnutá žalobci k jejímu odstranění je nemravná a
nestihnutelná .
Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů, nebo alespoň odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožnili se skutkovými i právními závěry soudů obou stupňů a navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o.s.ř. ).

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., jelikož soud prvního stupně svým v pořadí druhým rozsudkem (ze dne 1. 9. 2003, č.j. 40 C 95/2000-131) žalobu v plném rozsahu zamítl a odvolací soud usnesením (ze dne 20. 1. 2004, č.j. 21 Co 394/2003-149) toto rozhodnutí při formování závazného právního názoru zrušil. Důvodné však dovolání není.

V průběhu dovolacího řízení dovolatel (K. B.) 15. 6. 2008 zemřel. Nejvyšší soud proto podle výsledku dědického řízení usnesením ze dne 5. 11. 2010, č. j. 33 Cdo 1866/2008-413, rozhodl, že v řízení bude jako se žalovanou (a dovolatelkou) pokračováno s pozůstalou manželkou J. B.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je podřaditelná námitka, že soud prvního stupně se dostatečně neřídil pokyny, které odvolací soud vyjádřil ve svém v pořadí třetím rozhodnutí (ze dne 30. 6. 2004, č.j. 30 Co 218/2004-197). Jím uložil soudu prvního stupně doplnit dokazování ve smyslu důkazních návrhů tehdejšího žalovaného s tím, že jinak není možno spolehlivě vyloučit, že za některé vady a nedodělky zhotovitel neodpovídá, případně že nevzniklo právo na slevu, přestože byly reklamovány, ale žalobci neposkytli zhotoviteli přiměřenou lhůtu na jejich odstranění; dále soudu prvního stupně uložil, aby za účelem zjištění rozdílu mezi cenou díla bez vad a cenou díla s oprávněně vytknutými a ve lhůtě neodstraněnými vadami a nedodělky pořídil znalecký posudek. Soud prvního stupně nato doplnil dokazování výslechy všech svědků navržených žalovaným, jakož i znaleckými posudky, a to znalkyně Ing. M. V. a následně znalce Ing. arch. V. S. V této souvislosti je třeba přisvědčit námitce stran nevhodného zadání uloženého znalkyni Ing. M. V., uvedl-li soud prvního stupně, že jejím úkolem je stanovit cenu díla (stavby rodinného domu žalobců v J.) bez vad a cenu téhož díla s oprávněně vytknutými a ve lhůtě neodstraněnými vadami a nedodělky; oprávněnost vytknutých a ve lhůtě neodstraněných vad totiž není otázkou znaleckou, nýbrž (zčásti) otázkou právní. Nelze však přehlédnout, že soud ze znaleckého posudku podaného touto znalkyní nevycházel a při zadávání posudku znalci Ing. arch. V. S. již vady specifikoval v příloze, takže je zřejmé, že znalcovým úkolem nebylo zkoumat oprávněnost vad (nedodělků), případně včasnost jejich odstranění. Výtkou, že odvolací soud pouze v obecné poloze konstatoval neprůkaznost toho, že žalobci byli upozorněni na nevhodnost svých požadavků či na vady projektu, dovolatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Ani této výhradě však nelze přiznat opodstatněnost, neboť z obsahu popisné části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (viz odstavec druhý, strana třetí) se podává, že námitky stran nevhodných pokynů a jednání žalobců vznesl právní předchůdce dovolatelky výlučně ve vztahu k vadám sádrokartonů a k prasklé omítce nad garáží, takže je zřejmé, že uvedený závěr se týká právě těchto vad.

Protože další vady v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení opodstatněnosti dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř., a následně (právní) závěr odvolacího soudu, že žalovaný za zjištěné vady odpovídá.



Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u soudu odvolacího.

Soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoliv. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.


Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

V souzené věci odvolací soud měl za správný skutkový závěr soudu prvního stupně, že dílo vykazovalo následující vady:

1. nedokončení obkladů a dlažeb

2. osazení zařizovacích předmětů ZT

3. dokončení venkovních omítek

1.
4. dokončení oplocení

5. dokončení venkovních dlažeb

6. dokončení podbití střechy

7. vnější fasáda provedena pouze částečně a s podstatnými vadami

8. vadné provedení sádrokartonů

9. prasklá fasáda na štítu nad garáží

10. plech na střeše nad garáží neolištován

11. nesletované okapy a roury

1.
12. z většiny neprovedeno napojení na dešťovou kanalizaci

13. ostnatý drát nad plotem neproveden

14. zarovnání sloupků plotu neprovedeno podle dokumentace

15. nedokonalé napojení odvětrání kanalizace horní koupelny a WC střechou

16. terénní práce nedokončeny a neprovedeny podle dokumentace

17. nedokončené odvětrání garáže

18. spáry mezi dlažbou v dolní koupelně provedeny nekvalitně

19. okapový chodník neproveden

1.
20. podhled neproveden

21. dřevěné pole plotu do ulice neprovedeno

22. obklad umývadel v horní koupelně neproveden.


V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. dovolatelka tento skutkový závěr (tj. že dílo vykazovalo označené vady a nedodělky) zpochybnila výhradami, že znalecký posudek Ing. R. P., jímž soud prvního stupně jako soukromou listinou provedl důkaz, a z něhož vycházel i znalecký posudek soudem ustanoveného znalce Ing. arch. V. S., byl vyhotoven bez účasti jejího právního předchůdce
v době a za stavu, kdy na stavbě působila řada dalších firem, které si přizval žalobce a za něž nemůže nést odpovědnost žalovaný ,
že znalec byl podjatý a že řada zjištění neodpovídala skutečnosti. Tato námitka je zjevně neopodstatněná, neboť z uvedené listiny jednoznačně vyplývá (jak ostatně uvedl i odvolací soud), že ač je datována dnem 24. 3. 2000 vychází ze stavu objektu ke dni 30. 4. 1999, tj. bezprostředně poté, co jej K. B. opustil. Odvolací soud také náležitě a zcela logicky zdůvodnil, proč měl tímto listinným důkazem existenci vytýkaných vad a nedodělků za prokázanou. Zohlednil, že dílo již vady nevykazuje a že obsahem uvedeného listinného důkazu byl nejen slovní popis zjištěných vad a nedodělků, ale i fotografická dokumentace zachycující stav díla k okamžiku ukončení činnosti právního předchůdce žalované. I ze smluv o dílo uzavřených se společnostmi W stav. spol. s r.o., ESTA spol. s r.o. a Sozol servis, spol s r.o., které pro žalobce odstraňovaly vady díla zhotoveného K. B., vyplývá, že byly uzavřeny až po 30. 4. 1999.

Ostatně, právní předchůdce žalované ve svém vyjádření z 30. 8. 2003 (č.l. 125 spisu) existenci uvedených vad vesměs potvrzuje. K položkám 1 až 6 (tj. nedodělkům uvedeným v předávacím protokolu), 10 až 14, 17, 20 a 21 pouze uvádí, že se nejedná o vady, ale o nedodělky. Totéž platí o položkách 7 a 19; k položce 7. dodal, že vnější fasáda ke dni předání díla byla bezvadná, toto jeho tvrzení je však v rozporu s jeho vyjádřením k položce 9, jímž existenci této vady přiznal, pouze odmítl svoji odpovědnost za ni s poukazem na to, že je důsledkem vadného projektu a nevhodných pokynů žalobců. K položce 19. uvedl, že tato část nebyla součástí dohody, opak však vyplývá z cenové nabídky položkového rozpočtu dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo. Existenci vady pod položkou 8 také stvrdil, prosazoval pouze, že za tuto vadu z více důvodů neodpovídá. Ani existenci vad uvedených pod položkami 15 a 16 právní předchůdce žalované nezpochybnil; k položce 15 jen uvedl, že tuto část díla neprováděl; opak se však podává z výpovědi svědka Z. P. K položce 16 pak namítal, že práce nebyly součástí jeho dodávky, opak však vyplývá z cenové nabídky položkového rozpočtu dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo a ze stavebního deníku. Položku 22 je možné považovat za rozvedení položky č. 1.

Lze uzavřít, že dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. nebyl uplatněn po právu. Zbývá posoudit, zda z pohledu námitek, jimiž dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., obstojí dovoláním napadený právní závěr, že za zjištěné vady (a nedodělky) žalovaný odpovídá.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.



Podle ustanovení § 645 obč. zák. zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné (odstavec 1/). Zhotovitel odpovídá za vady provedené zakázky, jejichž příčinou je vadnost materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho pokynů, jestliže objednatele na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornil (odstavec 2/).

Podle ustanovení § 633 odst. 2 obč. zák. na obsahu a povaze díla závisí, zda je zhotovitel povinen provést je osobně, nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji odpovědnost.

Argumentace v dovolání, že některé z vytčených vad jsou pouhými nedodělky, je bez významu. Vadou se rozumí nedostatek těch vlastností, jež plnění má mít, zpravidla jde o vadu jakosti nebo množství. Vadami ve smyslu ustanovení § 645 obč. zák. tak nejsou pouze nedostatky kvalitativní povahy, ale také nedostatky kvantitativní, tj. nedodělky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 33 Odo 1171/2006).

Výklad ustanovení § 645 a § 633 odst. 2 obč. zák. nečiní v právní teorii ani soudní praxi problémy (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 880. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, str. 1665, str. 1647). Z prvního odstavce § 645 jednoznačně vyplývá, že zhotovitel odpovídá jak za vady, které má věc zhotovená na zakázku v době plnění, tj. při převzetí věci objednatelem, tak za vady, které se vyskytnou po plnění v záruční době. Odpovědnost za vady, které má věc při převzetí objednatelem nebo které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době, je založena na principu tzv. zákonné záruky. Jde o odpovědnost objektivní, která vzniká nezávisle na zavinění zhotovitele. Předpoklady odpovědnosti jsou stanoveny zákonem a při jejich splnění vzniká odpovědnost zhotovitele, aniž by ji mohli účastníci omezit, není ovšem vyloučeno smluvně sjednat odpovědnost za vady podle přísnějších zásad. Z druhého odstavce § 645 obč. zák. se pak podává, že zhotovitel odpovídá i za vady, jejichž příčinou byla vadnost materiálu dodaného objednatelem nebo nevhodnost jeho pokynů. Za takové vady neodpovídá zhotovitel jen v případě, že splnil svou povinnost objednatele na nevhodnost materiálu nebo pokynů upozornit (§ 637 odst. 1 obč. zák.).

Z ustanovení § 633 odst. 2 obč. zák. pak bezpochyby vyplývá, že zhotovitel objednateli odpovídá i za vady díla, které způsobil jeho subdodavatel. Přestože dílo či jeho část provedla třetí osoba, stále platí, že dílo bylo provedeno na odpovědnost zhotovitele. Objednatel má proto stejné právní postavení, jaké by měl, kdyby zhotovitel provedl dílo sám, a vůči subdodavateli nemá žádné nároky z odpovědnosti za vady díla. Objednateli za vady díla odpovídá zhotovitel, nikoli subdodavatel.

Z uvedeného výkladu je zřejmé, že zhotovitel se nemůže své odpovědnosti za vady díla zprostit námitkou, že nebyly uvedeny v předávacím protokolu, bylo-li v řízení (dopisy žalobců z 3. a 5. 5. 1999) prokázáno, že žalobci tyto vady právnímu předchůdci žalované vytkli v záruční době (§ 646 odst. 3 obč. zák.). Na tom nic nemůže změnit ani okolnost, že tyto vady se případně projevily již v době převzetí díla, podstatné je pouze to, že je žalobci uplatnili v záruční době. Také právní závěr, že se zhotovitel nemůže úspěšně dovolávat toho, že neodpovídá za vady zjištěné na části díla, které sám neprovedl, ale zadal je subdodavatelům (v dovolání je tato námitka vztažena k vadám sádrokartonu a fasády), je z pohledu uvedeného výkladu správný. Jak bylo výše také vyloženo, odpovědnost zhotovitele za vady vzniká (za splnění stanovených předpokladů) ze zákona, takže ani námitka, že se právní předchůdce žalované k odpovědnosti za všechny vady díla nezavázal ve smlouvě, není opodstatněná.

K námitce, že právní předchůdce žalované byl připraven dílo dokončit, ale zabránilo mu v tom chování žalobců, a proto mu také náleží plná cena díla, je třeba připomenout, že dokončení díla nelze ztotožnit se stavem, kdy dílo nevykazuje vady (srov. § 653 odst. 1 obč. zák.). V souzené věci nebylo sporu o tom, že dílo bylo žalobcům předáno 14. 12. 1998 a že o předání byl sepsán protokol. Od okamžiku převzetí díla mohli žalobci uplatnit již jen práva z odpovědnosti za vady podle § 645 obč. zák., což také učinili a již v předávacím protokolu se dohodli se zhotovitelem na tom, že zjištěné kvantitativní vady (nedodělky) odstraní ve lhůtě do 30. 3. 1999. Má-li dovolatelka připraveností dílo dokončit na mysli připravenost k odstranění vad, pak nelze přehlédnout, že dopisem z 13. 4. 1999 K. B. žalobcům sdělil, že neposkytnou-li mu další zálohu na dokončení prací, od smlouvy odstoupí. Další zálohy s ohledem na pozastávku sjednanou v dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ve výši 10% z ceny díla, kterou měli žalobci uhradit až po odstranění vad a nedodělků, však nebyl zhotovitel oprávněn od objednatelů požadovat. Tvrzení dovolatelky o okolnostech na straně žalobců, které zabránily jejímu právnímu předchůdci v odstranění vad díla, tak nemohlo být shledáno opodstatněným. Bez významu je námitka, že K. B. nebyl schopen vady odstranit také pro nepříznivé klimatické podmínky, neboť z jeho dopisu z 16. 3. 1999 je zřejmé, že bez ohledu na počasí odstranění vad podmiňoval poskytnutím požadované zálohy ve výši 90.000,- Kč.

Namítal-li právní předchůdce žalované, že mu žalobci k odstranění vady sádrokartonů poskytli nemravnou dvoudenní lhůtu, nemá toto jeho tvrzení oporu v provedených důkazech. Práva z odpovědnosti za tuto vadu žalobci u zhotovitele uplatnili dopisem z 3. 5. 1999, jímž žádali o provedení celkové opravy bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 10. 6. 1999; poté, co K. B. dopisem z 13. 5. 1999 reagoval pouze tak, že
reklamované vady ... předal odborné firmě, která zakázku samostatně prováděla,
a že tato se dosud neozvala, vyzvali jej žalobci dopisem z 23. 5. 1999 k odstranění vad do 25. 5. 1999. Od 4. 5. 1999, kdy vytýkací dopis žalobců z 3. 5. 1999 převzal, měl právní předchůdce žalované do 25. 5. 1999 na odstranění vad sádrokartonů celkem jedenadvacet dnů.

Lze uzavřít, že se dovolatelce nepodařilo užitými argumenty zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí; Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 18 odst. 1, věty první, a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 30.290,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 6.178,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 17. února 2011


JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu